Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Získat v patnácti letech řidičský průkaz na malý motocykl a poprvé nakopnout vlastní stroj znamenalo v Československu sedmdesátých a osmdesátých let největší možný životní mezník. Legendární Jawa 50 Pionýr nebyla pouhým dopravním prostředkem pro cesty do školy či do učení. S ležatým dvoudobým jednoválcem o objemu padesát kubíků, charakteristickým zvukem vytočeného motoru a věčně mastnými montérkami od směsi benzínu a oleje představovala vstupenku do světa dospělé nezávislosti, kamarádství a celoživotní mechanické školy.
Abychom se vyhnuli hospodským mýtům a garážovým dohadům o konstrukci i historii tohoto stroje, vychází tento článek z ověřených primárních institucionálních podkladů: z dokumentace historického vývoje a konstrukčních prototypů pražské Jawy uchovávaných v motocyklové sbírce Národního technického muzea (NTM), z technicko-historického popisu výroby malých motocyklů v Považských strojírnách ve fondu Technického muzea v Brně (TMB), z archivních časových řad maloobchodních cen motocyklů a spotřebního koše Českého statistického úřadu (ČSÚ) a z dobových předpisů o pravidlech silničního provozu a řidičských oprávněních skupiny M ve Sbírce zákonů (vyhláška č. 100/1975 Sb.).
Byl to neopakovatelný rituál: otočit palivový kohout pod nádrží, třikrát či čtyřikrát přeplavit karburátor stlačením mosazného kolíku plovákové komory, dokud se na prstech neobjevil voňavý film benzínu, zasunout klíček zapalování do masky světlometu a rázně sešlápnout startovací páku. Pokud motor chytil na první šlápnutí, ozvalo se typické zvonivé bzučení dvoutaktu a z chromovaného výfuku s doutníkovou koncovkou vyfoukl modrošedý obláček spáleného oleje M2T. Pro dospívajícího kluka v ČSSR neexistoval krásnější pocit.
Od pražského prototypu k slovenské lince: Jak vznikl legendární Pařez typ 550
Příběh malého motocyklu začal na počátku 50. let v pražském vývojovém středisku Jawy pod vedením šéfkonstruktéra Josefa Jozífa. Československo nutně potřebovalo levné, nenáročné a lehké vozidlo pro motorizaci širokých vrstev obyvatelstva, které by zaplnilo mezeru pod velkými motocykly, jako byla slavná dvoutaktní Jawa 250 Kývačka. První prototyp s označením Jawa 50 typ 550 vyjel na silnice v roce 1954 a sériová výroba se naplno rozběhla v roce 1955.
Protože pražský závod Jawy v Nuslích a Týnci nad Sázavou jel na plnou kapacitu a soustředil se na exportní řady větších kubatur, padlo centrální rozhodnutí přesunout kompletní montáž padesátek na Slovensko do národního podniku Považské strojárne v Považské Bystrici. Zde se zrodila tradice, která v různých obměnách přetrvala téměř tři desetiletí a vyprodukovala přes 1,5 milionu malých motocyklů.
Typ 550 byl naprosto revoluční. Jako první sériový motocykl na světě v této kategorii nabídl zadní odpružení pomocí centrální pružící jednotky uložené pod sedlem. Právě kvůli jednodílnému, dozadu vyčnívajícímu sedlu a specificky tvarovanému prolisu karoserie mu motoristická veřejnost okamžitě přiřkla přiléhavou přezdívku Pařez. Vážil pouhých 54 kilogramů, dosahoval maximální rychlosti 50 km/h a jeho ležatý motor o objemu 49,9 cm³ disponoval skromným výkonem 1,6 koně (1,18 kW).
Ležatý válec a obrácené řazení: Technické fígle socialistické padesátky
Základním technickým znakem celé vývojové řady Pionýrů byla koncepce motoru s ležatým válcem směřujícím dopředu. Toto řešení umožnilo konstruktérům udržet těžiště stroje extrémně nízko, dosáhnout výborného chlazení náporovým vzduchem bez nutnosti větráku a především vytvořit otevřený rám s nízkým nástupem. Díky tomu se na Pionýru dalo jezdit i v civilním oblečení, montérkách nebo v dámské sukni, aniž by jezdec musel složitě přehazovat nohu přes vysokou rámovou trubku.
Další nezaměnitelnou zvláštností bylo schéma nožního řazení třístupňové převodovky. Zatímco u původního Pařezu typ 550 i navazujícího typu 555 se řadilo „po staru“ (jednička dolů, neutrál a vyšší stupně nahoru), u modernizovaných modelů Jawa 50 typ 20 a 21 Sport se schéma otočilo: sešlápnutí páky nahoru zařadilo první rychlostní stupeň, zatímco dvojka a trojka se řadily prošlápnutím řadicí páky dolů. Mezi každým stupněm se nacházel meizistupeň neutrálu.
Každý začínající jezdec tak musel zvládnout synchronizaci levé ruky na spojkové páčce a levé nohy na kolébce či páce řazení. Nesprávné zařazení bez meziplynu mělo za následek nepříjemné škubnutí primárního řetězu a okamžité zhasnutí motoru, po němž následoval posměch přihlížejících vrstevníků na návsi.
Revmaplechy versus sportovní rám: Typ 20 a 21 na československých cestách
Nejmasověji vyráběnou variantou se stal model Jawa 50 typ 20, který se v Považské Bystrici vyráběl od roku 1967 až do roku 1980. Vyznačoval se širokými předními ochrannými plechy (lidově zvanými „revmaplechy“) a spojenými stupátky s gumovými nášlapy. Jezdec byl chráněn před stříkající vodou, blátem a studeným větrem na kolena, což dělalo z typu 20 ideálního dříče pro venkovské dělníky dojíždějící do fabrik i pro rybáře.
Mladší generace však po revmapleších příliš netoužila. Plechová karoserie zvyšovala odpor vzduchu, rezonovala a působila příliš usedle, což dalo vzniknout posměšným přezdívkám jako „Pekáč“ či „Sviňa“. Mládež proto toužila po variantě Jawa 50 typ 21 Sport, která měla namísto plechů a stupátek klasické motocyklové stupačky, subtilnější přední blatník a širší sportovní řídítka s hrazdou.
Kdo nesehnal oficiální verzi 21 Sport, vzal doma v kůlně do ruky pilku na železo, autogen nebo nůžky na plech a ochranné plechy z dvacítky jednoduše odmontoval. Tímto způsobem vznikly tisíce neoficiálních garážových přestaveb, které sice jezdcova kolena vystavily dešti, ale stroji dodaly vytoužený dravější motokrosový vzhled.
Zázrak jménem Mustang: Jak italský exportér stvořil nejžádanějšího Fichtla
Skutečnou senzaci mezi náctiletými odstartoval na přelomu 60. a 70. let model Jawa 50 typ 23 Mustang. Jeho zrod byl přitom výsledkem exportní spolupráce se západním světem. Italská firma Italjet pod vedením Leopolda Tartariniho odebrala ze Slovenska osvědčené motory a postavila kolem nich moderní trubkový rám s klasickou motocyklovou nádrží mezi koleny a sportovním dvousedlem.
V Považských strojírnách se tento koncept zalíbil natolik, že konstrukci mírně upravili pro vlastní sériovou linku s využitím tuzemských komponentů. Mustang dostal hranatější nádrž, sportovní blatníky, odkrytý trubkový rám a světlomet s tachometrem v chromovaném rámečku. S výkonem zvýšeným na 3,5 koně (2,6 kW) a maximální rychlostí přes 65 km/h se stal králem silnic.
Koupit Mustanga v Mototechně však vyžadovalo obrovskou dávku štěstí, známosti nebo hodiny stání ve frontě. Většina produkce směřovala na export do Německa, Maďarska, Polska či na Západ a pro domácí trh zbývaly jen omezené příděly. Mustang se tak stal absolutním symbolem mládežnického společenského statusu.
Tři tisíce korun a věčně ucpaná tryska: Život se směsí M2T v poměru 1:33
Pořízení Pionýra nebylo pro rodinný rozpočet zanedbatelnou záležitostí. Podle úředních ceníků z archivních výkazů Českého statistického úřadu stála nová Jawa 50 typ 20 v 70. letech přibližně 3 100 až 3 200 Kčs, zatímco atraktivnější Mustang typ 23 stál kolem 3 900 až 4 100 Kčs. Při tehdejší průměrné měsíční mzdě pohybující se kolem 2 000 až 2 400 Kčs to představovalo téměř dva celé měsíční platy.
Koupí stroje však výdaje a starosti teprve začínaly. Provoz vyžadoval tankování u čerpacích stanic Benzina, kde se čepoval socialistický benzín Special či Normal, do kterého se musel v přesném poměru 1:30 až 1:33 přimíchávat dvoutaktní motorový olej M2T. Kdo zapomněl olej přilít nebo spěchal, riskoval zadření pístu ve válci během prvních deseti kilometrů.
Následující srovnávací tabulka přehledně shrnuje evoluci klíčových modelů Jawy 50 během tří dekád výroby v Československu:
| Parametr | Jawa 50 typ 550 (Pařez) | Jawa 50 typ 20 (Pionýr) | Jawa 50 typ 23 (Mustang) |
|---|---|---|---|
| Výrobní období | 1955–1958 | 1967–1980 | 1968–1982 |
| Výkon motoru | 1,6 k (1,18 kW) | 3,5 k (2,6 kW) | 3,5 k (2,6 kW) |
| Maximální rychlost | 50 km/h | 65 km/h | 65–70 km/h |
| Konstrukce rámu | Jednoduchý otevřený, bez plechů | Krytovaný s revmaplechy a stupátky | Otevřený trubkový se sportovní nádrží |
| Schéma řazení | 1 dolů, 2 a 3 nahoru | 1 nahoru, 2 a 3 dolů | 1 nahoru, 2 a 3 dolů |
| Dobová cena v ČSSR | cca 2 100 Kčs | cca 3 150 Kčs | cca 4 000 Kčs |
Proč se mu říkalo Fichtl a proč naučil Čechy technické samostatnosti
Původ nejznámější lidové přezdívky Fichtl má kořeny ještě před vznikem samotného Pionýra. V poválečném pohraničí i ve vnitrozemí sloužily německé lehké motocykly a mopedy poháněné motory německé značky Fichtel & Sachs. Když se v Československu objevila domácí Jawa 50 se stejným objemem padesát kubíků, lidé jí automaticky začali říkat Fichtl – a tato přezdívka přetrvala desetiletí.
Fichtl vyžadoval neustálou péči. Spolehlivost elektroinstalace se šestivoltovým magnetozapalováním PAL nebyla stoprocentní. Pravidelně se zanášely kontakty přerušovače (kladívka), povoloval se odtrh a svíčka Brisk či PAL házela „fous“ – miniaturní můstek z karbonu mezi elektrodami, který zkratoval jiskru. Každý správný majitel Pionýra proto vozil pod sedlem v brašničce svíčkový klíč, náhradní svíčku, kousek smirkového papíru a planžetovou měrku na seřízení odtrhu.
Právě tato nutnost neustálého drobného servisu však zformovala neuvěřitelnou technickou zručnost českých kluků. Kdo v šestnácti letech dokázal u krajnice cesty vyčistit trysku karburátoru Jikov, přetěsnit plovákovou komoru a nastavit předstih pomocí cigaretového papírku, ten se v dospělosti nezalekl žádné poruchy na embéčku či žigulíku.
Často kladené otázky o motocyklech Jawa 50 Pionýr
Od kolika let se dalo na Pionýru v ČSSR jezdit?
Podle vyhlášky o pravidlech silničního provozu č. 100/1975 Sb. bylo možné získat řidičské oprávnění skupiny M pro motocykly s konstrukční rychlostí do 50 km/h (později upraveno pro malé motocykly do 50 cm³) od dovršení 15 let věku.
Proč se prvnímu modelu Jawa 50 typ 550 říká Pařez?
Přezdívku si vysloužil díky specifickému tvaru jednodílného odpruženého sedla, které vyčnívalo z karoserie a svým profilem připomínalo lesní pařez.
Jaký byl rozdíl mezi Jawou 50 typ 20 a typ 21 Sport?
Typ 20 měl široké ochranné plechy na nohy (revmaplechy) a plošinová stupátka, zatímco typ 21 Sport disponoval klasickými motocyklovými stupačkami, sportovními řídítky s hrazdou a odkrytějším rámem pro dynamičtější jízdu.
Příběh Jawy 50 ukazuje, jak obrovský vliv může mít jednoduchý technický výrobek na kulturu celé generace. Pionýr nebyl jen strojem s ležatým válcem a třemi převody; byl symbolem prvních lásek, prázdninových výletů k rybníku a neopakovatelného pocitu svobody s větrem ve vlasech a vůní spáleného oleje M2T v zádech.