Rubrika Život tehdy

Jak se bydlelo, nakupovalo, pracovalo a trávil volný čas. Každodennost minulých desetiletí v příbězích a souvislostech.

Nerozbitné duritky měly slabinu: Skryté vnitřní pnutí mohlo skončit sprškou střepů

Čirá sklenice s fazetovaným tělem z lisovaného tvrzeného skla.

Legendární sklenička Durit z Rudolfovy huti platila v československých jídelnách i hospodách za téměř nezničitelné nádobí, které bez úhony přežilo pád na linoleum i nešetrné zacházení. Její mimořádná pevnost však vycházela ze speciálního kalení, jež uvnitř materiálu zanechávalo trvalé mechanické pnutí. Stačil nepatrný hlubší vryp nebo mikroskopická vada a pověstný socialistický symbol se mohl během zlomku vteřiny prudce roztříštit na tisíce drobných střepů.

Tatranky bývaly trojúhelníkové: Obdélníkový tvar si vynutil odpad a balení do celofánu

Detailní pohled na křehké pláty pečené oplatky promazané vrstvami lískooříškového krému.

Když v roce 1945 spatřila v Opavě světlo světa první Tatranka, neměla podobu dnešního obdélníku, ale špičatého trojúhelníku připomínajícího štíty Vysokých Tater. Přestože symbolika hor dala oplatce jméno, z výrobních linek musela brzy ustoupit. Ruční řezání šikmých tvarů totiž znamenalo hromady zbytečných odřezků a balení křehkých trojúhelníků do celofánu zdržovalo celou továrnu.

Pedro mělo zahraniční základ: Žvýkačková báze jezdila z Nizozemska a stroje z Itálie

Žena nafukující velkou růžovou bublinu z bublinové žvýkačky.

Kultovní československá žvýkačka Pedro voněla po ovoci a proslula obřími bublinami, za kterými však stála technologie ze svobodného světa. Přestože se růžové kvádříky vyráběly ve středočeské Velimi, elastická surová báze se musela dovážet za devizy z Nizozemska a vysokorychlostní balicí automaty pocházely z Itálie. Domácí průmysl dodal levný cukr z polabské řepy, směnný provoz a legendární obal s chlapcem v sombreru.

Silonky a kontaktní čočky spojuje Otto Wichterle: České polyamidové vlákno vyvíjel za války u Bati

Historický papírový obal s kreslenou ilustrací a průhledným okénkem obsahující jemné dámské punčochy ze syntetického vlákna.

Za materiálem, který po válce způsobil revoluci v dámském oblékání, stojí stejný vědec, kterého si většina lidí spojuje především s měkkými kontaktními čočkami. Chemik Otto Wichterle vyvinul výrobní postup pro české polyamidové vlákno už na začátku 40. let v laboratořích firmy Baťa ve Zlíně. Proč se československý silon lišil od amerického nylonu a jak se ze zkumavek dostal do každé domácnosti?