Rubrika Život tehdy

Jak se bydlelo, nakupovalo, pracovalo a trávil volný čas. Každodennost minulých desetiletí v příbězích a souvislostech.

Komunistické úřady zuřily, ale Šumperák už nešlo zastavit. Lidé si plány tajně množili na světlotiskových strojích a postavili dvacet tisíc vil

Československý patrový rodinný dům typu Šumperák s průběžným balkonem, kulatými okénky na bočnicích a cihlovým obkladem přízemí.

Šikmá boční křídla s kulatými lodními průhledy, předsunuté obytné patro nad garáží a břízolitová fasáda. Rodinný dům typu V, kterému nikdo neřekl jinak než Šumperák, se v 70. a 80. letech stal symbolem československé kutilské nezávislosti. Jeho autor Josef Vaněk prodával plány v novinových inzerátech za pouhých 840 korun a po celé republice jich lidé svépomocí za pomoci sousedů a švagrů postavili přes dvacet tisíc.

Tvrdé Sparty za čtrnáct korun a Startky pod pultem. Jak se kouřilo v ČSSR

Krabičky legendárních československých cigaret Sparta Classic na kovovém podkladu.

Bílá tvrdá krabička cigaret Sparta fungovala v socialistickém Československu jako univerzální platidlo pro řemeslníky, lékaře i automechaniky. Bezfiltrové Startky za čtyři koruny živily stavby a fabriky a krabička zápalek ze Sušice stála pouhých třicet haléřů. Přesto se v roce 1988 kvůli jediné havárii v Kutné Hoře zhroutil trh a na cigarety se stály nekonečné fronty.

Pekla za pětinu elektřiny: Proč byla hliníková Remoska zázrakem na chalupách

Elektrická pečicí nádoba Remoska usazená v kovovém drátěném podstavci s víkem v pozadí.

Klasická elektrická trouba spotřebovala přes dva tisíce wattů a na starých chalupách spolehlivě vyrazila pojistky. Hliníková mísa s topným tělesem ve víku si ale vystačila s pouhými čtyřmi sty watty a upekla křupavé kuře i nadýchané kynuté buchty. Z československého patentu se stal fenomén, který po desetiletích nečekaně dobyl i britské ostrovy.

Vázaný vklad i spacáky na chodníku. Jak se v Mototechně čekalo na auto za socialismu

Béžový automobil Škoda 120 L zaparkovaný v městské ulici na dobové fotografii z roku 1982.

Koupě nového automobilu představovala v socialistickém Československu jednu z největších životních investic i administrativních bitev. Mít v ruce desítky tisíc korun v hotovosti k pořízení vozu nestačilo. Zákazník musel projít systémem vázaných vkladů a prodejních seznamů, vystát noční frontu před Mototechnou a po letech čekání vzít zavděk barvou, kterou zrovna přivezli z továrny.