Historické svazky zápalkových dřívek a fosforové zapalovadlo ve vitríně Skinnerova muzea

Zápalky s bílým fosforem ničily dělníkům zdraví. Rakousko je zakázalo

Bílý fosfor v zápalkách ohrožoval zdraví sirkařů. V Sušici ho přestali používat v roce 1910, ještě před účinností rakouského zákazu.

Zápalky s bílým fosforem se snadno zapalovaly. Lidé, kteří je vyráběli, za tuhle výhodu mohli zaplatit vážným poškozením čelisti. V Sušici s nebezpečnou surovinou přestali pracovat dřív, než rakouský zákaz nabyl účinnosti.

Na sušických krabičkách býval klíč, dýmka nebo nůžky. Na začátku příběhu, který popisuje Česká televize, stál truhlářský tovaryš Vojtěch Scheinost a Marie Urbancová. S výrobou fosforových zápalek se seznámili u vídeňského lékárníka Römera. V roce 1839 začali vyrábět zápalky v Sušici. Spojili se s obchodníkem Bernardem Fürthem, který později výrobu rozšířil a zvýšil vývoz.

Sirky dávaly práci i lidem mimo továrnu. Jak připomíná Muzeum Šumavy, rodiny v okolí si hlavně v zimě přivydělávaly doma výrobou dřívek a krabiček. Fürthův podnik začal vyrábět i vlastní fosfor a ušetřil za jeho dovoz.

Průčelí sušické sirkárny s nápisem SOLO SUŠICE nad vchodem
Ručně vyráběné sušické zápalky se s kapitálem Bernarda Fürtha dostaly na zahraniční trhy. Zakladatelé s výrobou ve městě začali v roce 1839.
Nissan0 / Wikimedia / CC BY-SA 3.0 / zmenšeno

Práce v sirkárně mohla poškodit čelist

Fosfor pomáhal s rozděláváním ohně už před rozjezdem sušické výroby. Kapesní zapalovadlo z roku 1828 ze Skinnerova muzea mělo fosfor v lahvičce. U pozdějších fosforových zápalek byl bílý fosfor přímo v hlavičce. Taková zápalka šla zapálit třením o drsný povrch.

První československá platební karta mířila do Tuzexu. Běžný nákup v samoobsluze neřešila

V sirkárně se s fosforem pracovalo každý den. Dobová zpráva amerického úřadu práce popisuje, že výparům byli vystaveni lidé při přípravě směsi, máčení dřívek, sušení i balení hotových zápalek.

Dlouhodobé vdechování výparů bílého fosforu mohlo způsobit fosforovou nekrózu čelisti. Rány v ústech se špatně hojily a čelistní kost odumírala. Těžké případy provázely i život ohrožující infekce, uvádí toxikologický profil americké agentury ATSDR. Lékař J. Rambousek zaznamenal, že se v Čechách objevovaly nové případy i přes zpřísněná pravidla pro výrobu.

Sušice změnila výrobu dřív, než zákaz začal platit

Rakouský zákon č. 119 říšského zákoníku nese datum 13. července 1909. Jeho zákaz používat bílý fosfor při výrobě zápalek nabyl účinnosti 1. ledna 1912. Platilo to pro rakouskou část monarchie, tedy i pro české země.

Sušická sirkárna starý postup opustila během přechodné lhůty. Podle městské chronologie skončila výroba hlavičkové hmoty s bílým fosforem už v roce 1910. Ke stejnému roku klade konec práce s touto surovinou i Muzeum Šumavy.

Svatby a dovolené na malé kazetě. Kamery VHS-C změnily rodinné natáčení v devadesátkách

Ztráty na zdraví i na životech připomněla ještě v lednu 1921 zpráva československého Senátu. Projednávalo se přistoupení republiky k Bernské úmluvě z roku 1906. Zpráva přitom upozornila, že v českých zemích už zákaz platil díky převzetí rakouského práva.

Červený fosfor patří na škrtátko

U běžných dnešních bezpečnostních zápalek má důležitou roli i krabička. Jak ukazuje bezpečnostní list výrobce zápalek, červený fosfor je součástí škrtátka na jejím boku. V hlavičce je jiná směs. Složky se setkají až při škrtnutí.

Pootevřená barevná krabička s řadou zápalek s tmavými hlavičkami
U běžných bezpečnostních zápalek je červený fosfor součástí škrtátka na boku krabičky.
Aathavan jaffna / Wikimedia / CC BY-SA 3.0 / zmenšeno

V Sušici se zápalky vyráběly ještě skoro sto let. Sirky SOLO se v Československu prodávaly i v dobách Spart a Startek. Sama firma datuje konec vlastní výroby v Sušici na závěr roku 2008. Od roku 2009 fungovala jako obchodní společnost a zápalky pro ni podle České televize vyráběli hlavně v Indii.