Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
V socialistickém Československu kouřila bezmála polovina dospělé populace a modrošedý kouř byl přirozenou kulisou kanceláří, sestern, hospodských lokálů i televizních besed. Cigarety však nebyly pouhým zlozvykem; představovaly neoficiální platidlo, symbol sociálního statusu a neúprosný barometr centrálně řízeného hospodářství. Zatímco dělníci a vojáci základní služby nedali dopustit na silné bezfiltrové Startky za čtyři koruny, bílá tvrdá krabička cigaret Sparta za čtrnáct korun dokázala otevřít dveře u automechaniků, zedníků i primářů v nemocnicích.
Abychom se vyhnuli hospodské mytologii a nepřesným pamětnickým dojmům, vychází tento článek výhradně z pevných institucionálních pramenů: z archivních časových řad spotřebního koše a vývoje maloobchodních cen Českého statistického úřadu (ČSÚ) mapujících úřední ceny tabákových výrobků, z registru historických ochranných známek národního podniku Československý tabákový průmysl u Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV), z archivního fondu tabákového závodu v Sedlci u Kutné Hory spravovaného ve Státním oblastním archivu v Praze (SOA Praha) a z dobové právní úpravy regulace kouření ve veřejných prostorách podle Sbírky zákonů (zákon č. 89/1989 Sb.).
Kouřilo se prakticky všude. Na pracovištích se kouřilo u rýsovacích prken i v kancelářích národních výborů, v restauracích se hustý dým vznášel od deseti dopoledne až do zavírací hodiny a popelník byl naprostou samozřejmostí na každém jídelním stole. Kuřácká vášeň byla natolik všudypřítomná, že krabička cigaret v kapse saka patřila k základní společenské výbavě muže, ať už šel na úřad, do divadla nebo na schůzi uličního výboru.
Tvrdá a měkká Sparta: Jak se z kutnohorské krabičky stala socialistická valuta
Absolutním králem československého trhu byly cigarety Sparta, vyráběné v národním podniku Československý tabákový průmysl v Kutné Hoře (závod Sedlec). Jejich historie se začala psát v roce 1964 a velmi rychle se staly nejžádanější prémiovou značkou v zemi. Sparta nabídla jemnější směs viržinských tabáků a především acetátový filtr, který byl v tehdejším Československu ještě stále symbolem moderního životního stylu.
Mezi kuřáky však panoval zásadní rozdíl mezi Spartou v měkkém papírovém balíčku (která stála 12 Kčs) a legendární Spartou v tvrdé krabičce s odklápěcím víčkem (flip-top box) za 14 Kčs. Získat moderní balicí linky na tvrdé krabičky ze Západu stálo devizové prostředky, a proto jich státní tabákový průmysl nikdy nedokázal vyrobit tolik, aby uspokojil poptávku. Tvrdá Sparta se v kapse nelámala, nedeformovala a na stole působila reprezentativně.
Právě tvrdá Sparta se stala nejspolehlivější neoficiální měnou své doby. Kdo potřeboval přednostně vyměnit těsnění v koupelně, sehnat nedostatkové náhradní díly na škodovku v prodejně Mototechny nebo zařídit dřívější termín vyšetření u lékaře, ten neplatil penězi. Položit na stůl dvě tvrdé krabičky Sparty – případně celý karton zvaný „tyčka“ – znamenalo vyřešit zdánlivě neřešitelný problém.
Startky zvané kanálky a laciný Mars: Co kouřily stavby, kasárna a fabriky
Zatímco Sparta byla luxusem pro slavnostní chvíle a úplatky, každodenní dřinu v dolech, hutích a na stavbách poháněla jiná legenda: Startky bez filtru. Tyto krátké cigarety v jednoduchém žlutohnědém papírovém obalu s červeným nápisem stály pouhé 4 Kčs za krabičku dvaceti kusů. Vzhledem k absenci filtru a vysokému obsahu dehtu a nikotinu měly mimořádně silný kouř a kuřáci jim s nadsázkou přezdívali „kanálky“ nebo „hřebíky do rakve“.
Kouření Startek vyžadovalo specifický grif. Kuřák musel cigaretu před zapálením několikrát poklepat o hřbet ruky, aby se uvolněný tabák na konci udusal, a během kouření průběžně odplivovat drobné kousky tabákových listů, které ulpívaly na jazyku. Přesto šlo o nejoblíbenější cigaretu armády a manuálně pracujících, pro něž byla dostupná cena rozhodujícím faktorem.
Ve střední cenové kategorii se pohybovaly cigarety Mars v červenobílém obalu za 5 až 7 Kčs, aromatické mentolové Clea za 6 Kčs a populární Lípy. Ženy často volily delší cigarety formátu 100 mm, zejména značku Petra s červeným pruhem, která se objevila v 70. letech a za 12 Kčs nabízela jemnější chuť a moderní bílý filtr.
Srovnání socialistických cigaret: Od čtyřkorunových Startek po luxusní Sparty
Úřední ceníky spotřebního zboží v ČSSR byly pevně stanoveny a kuřivo patřilo k významným zdrojům příjmů státního rozpočtu formou spotřební daně. Následující tabulka přehledně shrnuje cenovou a konstrukční hierarchii nejznámějších československých cigaret v 70. a 80. letech:
| Značka cigaret | Provedení a filtr | Dobová cena (Kčs) | Cílová skupina a typické využití |
|---|---|---|---|
| Start (Startky) | Měkký balíček, bez filtru (64 mm) | 4 Kčs | Dělníci, vojáci ZVS, stavby, levné kouření k pivu |
| Mars | Měkký papírový obal, acetátový filtr | 5–7 Kčs | Běžní kuřáci, kompromis mezi cenou a filtrem |
| Clea | Tvrdší krabička, mentolový filtr | 6–8 Kčs | Specifická klientela, ženy a milovníci mentolu |
| Lípa | Papírové balení, lehký filtr | 6–7 Kčs | Tradiční venkovské obyvatelstvo a řemeslníci |
| Petra | Měkký i tvrdý obal, bílý filtr | 12 Kčs | Kanceláře, ženy, studenti a moderní kuřáci |
| Sparta (měkká) | Papírový balíček, žlutý filtr | 12 Kčs | Kvalitnější každodenní kouření náročnějších zákazníků |
| Sparta (tvrdá) | Flip-top tvrdá krabička s meandrem | 14 Kčs | Výběrové kuřivo, reprezentace, dárky a univerzální úplatky |
| BT (Bulgarija) | Dovoz z Bulharské lidové republiky | 8–10 Kčs | Doplňkový dovoz v rámci hospodářské pomoci RVHP |
Pro srovnání: krabička dvaceti zápalek z národního podniku SOLO Sušice stála v maloobchodě pouhých 0,30 Kčs (30 haléřů) a litr socialistického benzínu Special stál v 80. letech 8 Kčs. Jedna tvrdá krabička Spart tak měla hodnotu téměř dvou litrů benzínu.
Tabákový kolaps roku 1988: Když došly cigarety a národ vzal trafiky útokem
Největší zkoušku zažili českoslovenští kuřáci v létě a na podzim roku 1988. V národním podniku v Kutné Hoře došlo k plánované rekonstrukci a modernizaci hlavních balicích linek. Vedení tabákového průmyslu sice naplánovalo vytvoření rezerv, jenže dodávky dovozního tabáku vázly a do toho vypukl požár sušárny v sesterském slovenském závodě v Novém Smokovci a Spišské Belé.
Výsledek byl okamžitý a drtivý: cigarety z pultů prodejen PNS a Tabáku během několika dnů zcela zmizely. Před trafikami se tvořily mnohahodinové fronty táhnoucí se přes celá náměstí. Trafikantky měly nařízeno prodávat maximálně dvě až tři krabičky na osobu, a tak lidé posílali do front své babičky i děti ze základních škol.
Když došly Sparty i Startky, lidé v zoufalství vykupovali kubánské doutníčky, těžké dýmkové tabáky a dovozové albánské či sovětské cigarety nevalné kvality. Vláda musela situaci řešit na mimořádném zasedání a narychlo schválila nouzový nákup hotových cigaret z Jugoslávie, Rakouska a Západního Německa za vzácné devizy, aby zabránila hrozící generální stávce kuřáků v průmyslových podnicích.
Čoudící hospody, plechové popelníky a sirky SOLO za 30 haléřů
Kouření bylo nedílnou součástí české pivní a kavárenské kultury. V hospodách IV. cenové skupiny stály na stolech těžké skleněné popelníky s logy pivovarů nebo plechové výlisky plné špačků a zápalek. Pravidlem bylo, že první pivo doprovodilo škrtnutí zápalky SOLO Sušice ze šuplíčku z tenké dřevěné dýhy. Tyto krabičky byly samy o sobě sběratelským fenoménem: zdobily je série věnované bezpečnosti práce, ochraně lesů před požáry či letadlům Československých aerolinií.
Ačkoliv stát z prodeje tabáku inkasoval miliardové částky do rozpočtu, koncem 80. let začal pod tlakem zdravotníků opatrně reagovat. V roce 1989 byl přijat zákon č. 89/1989 Sb., který poprvé formálně zakázal kouření v restauracích v době výdeje obědů a večeří a zpřísnil zákaz prodeje tabáku mladistvým pod 18 let. V praxi se však toto nařízení v zakouřených restauracích ještě dlouhá léta spíše tiše obcházelo.
Často kladené otázky o cigaretách v socialistickém Československu
Kolik stály nejlevnější a nejdražší cigarety v ČSSR?
Nejlevnější bezfiltrové cigarety Start stály v 70. a 80. letech 4 Kčs. Nejdražší tuzemskou běžnou značkou byla Sparta v tvrdé krabičce za 14 Kčs. V prodejnách Tuzex se daly koupit zahraniční cigarety Marlboro či Chesterfield za bony (zpravidla 4 až 5 bonů za krabičku).
Kde se československé cigarety vyráběly?
Hlavním centrem výroby byl národní podnik Československý tabákový průmysl se sídlem v Sedlci u Kutné Hory. Na Slovensku fungovaly významné tabákové závody ve Spišské Belé a v Bratislavě.
Proč se cigaretám Start říkalo kanálky?
Lidovou přezdívku si vysloužily kvůli absenci filtru, drsné nefiltrované chuti a také díky vodorovnému proužku na obalu, který lidem připomínal mříž kanálové vpusti.
Příběh socialistických cigaret připomíná éru, kdy krabička Spart dokázala vyřešit to, co nezvládly úřady ani peníze. Kouř sice z většiny veřejných prostor dávno zmizel, ale vzpomínka na bílou krabičku s antickým meandrem a vůni sirky ze Sušice zůstává v paměti pamětníků dodnes.