Čmelák létal pár metrů nad československými poli. V NDR mu říkali žlutý Hummel.

Žlutý Z‑37 Čmelák patřil k zemědělství, které pracovalo s rozlehlými lány a leteckým rozmetáním hnojiv i postřikem. Pilot střídal nízké průlety s návraty pro další náklad; na zemi mezitím pokračovala stejně důležitá práce. Východoněmecké jméno Hummel znamenalo totéž co české Čmelák.

Přistát, doplnit náklad a znovu odstartovat. Právě mezi těmito úkony se odehrávala velká část Čmelákovy služby. Letadlo nad polem bylo nejviditelnější částí celého provozu, ale jeho pracovní rytmus určovali také lidé u plnicího otvoru a vzdálenost k ošetřovanému pozemku.

Tři až patnáct metrů nad zemí podle pilota

Konkrétní představu nabízí rozhovor s třebíčským pilotem Karlem Picmausem z roku 2015. Při aplikaci hnojiv podle své zkušenosti létal ve výšce tří až patnácti metrů. Kopíroval terén a vyhýbal se překážkám. Jde o jeho popis práce, nikoli o jednu předepsanou výšku pro všechny činnosti Čmeláka.

Picmaus létal na tomto typu od roku 1972 do roku 2008. Vzpomínal na neustálé řízení, omezování zbytečných přeletů i jarní směny, při nichž se počet letů někdy dostal ke stovce. Nízký průlet tedy představoval jednu část opakovaného pracovního cyklu, který pilot absolvoval znovu a znovu.

Kabinou prostupoval zápach benzínu a vylítané řazení trápilo ruce. V tomto ocelovém pekle se slabým motorem přesto musela povinně jezdit celá republika

Kotel za kabinou potřeboval další náplň

Zemědělský náklad měl své vlastní místo za pilotem. Národní zemědělské muzeum u Z‑37A uvádí nádrž s maximálním zatížením 600 kilogramů a možnost použití rozmetadla nebo postřikovací aparatury. Sypké hnojivo a kapalný postřik vyžadovaly odlišné vybavení. Slovo „práškování“ tak snadno zakryje několik různých druhů práce.

Plnění mohlo být těžká ruční dřina. Picmaus popsal rozbíjení spečeného hnojiva palicemi a pracovníka, který vyskakoval na křídlo k plnicímu otvoru. Ze Stálek na Znojemsku si vybavoval tři starší ženy, které zvládly naložit šest metráků za čtyři minuty. V osmdesátých letech se podle něj nakládání zlepšilo plněním přímo z nákladního auta.

Ty čtyři minuty jsou vzpomínkou na konkrétní místo. Přesto dobře ukazují, proč návrat letadla nemusel znamenat odpočinek pro ostatní. Pilot doručil náklad na pole a pozemní obsluha musela připravit další. Bez ní by další pracovní let nezačal.

Přes pět tisíc startů ukazuje krátký rytmus letů

Krátké lety mají i oporu v evidenci konkrétního stroje. Vojenský historický ústav u prvního prototypu XZ‑37 zaznamenává 600 hodin a 36 minut při 5 064 startech. Po zkouškách u výrobce letoun pracoval také v zemědělském provozu na Orlickoústecku.

Když jeho celkový nálet převedeme na minuty a vydělíme počtem startů, vyjde přibližně 7 minut a 7 sekund na jeden start. Je to náš výpočet z muzejních údajů: zahrnuje celý evidovaný nálet prototypu, tedy také zkoušky a přelety. Čas strávený plněním na zemi v něm není a nejde o délku každého zemědělského letu.

Právě tohle rozlišení pomáhá pochopit Čmelákův provoz. Letová hodina mohla obsahovat mnoho samostatných letů, přičemž každý další náklad vyžadoval práci na zemi. Z Picmausova svědectví a evidence prototypu vystupuje společná souvislost: výsledek směny závisel na navazování letů, plnění a přesunů k poli. Samotná rychlost letadla celý výkon nevysvětluje.

Podvozek i křídlo odpovídaly práci z polních ploch

Čmelák vznikl spoluprací Letu Kunovice a Moravanu Otrokovice přímo jako zemědělský letoun. Jeho prototyp poprvé vzlétl 29. června 1963. Letecké muzeum v Kunovicích popisuje široký a vysoký pevný podvozek přizpůsobený polním letištím. Křídlo dostalo účinné vztlakové klapky a pevné štěrbiny na vnější části náběžné hrany, takzvané sloty.

Zřejmě vám zbytečně leží na půdě pod plachtou. Za socialismu přitom tento těžký kotoučák z Tesly stál dva celé platy

Podvozek usnadňoval provoz na pracovní ploše, klapky a sloty pomáhaly křídlu při pomalém letu. Za nádrží bylo také nouzové sedadlo pro převoz mechanika, obrácené zády ke směru letu. Konstrukce tak počítala s nákladem, pozemním zázemím i přesunem člověka, který se o stroj staral.

U sériových Čmeláků pracoval v přídi vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Avia M‑462 RF. Zemědělské zařízení mělo mechanický pohon od motoru. Z‑37 spojoval letadlo a aplikační techniku do jednoho pracovního stroje.

Rozlehlé lány daly žlutému letadlu jeho místo

Národní zemědělské muzeum spojuje Čmeláka s aplikací hnojiv na velké monokulturní plochy československých polí, luk a lesů. V takovém prostředí do sebe zapadaly jeho úkol a konstrukce: opakovaně převézt náklad nad pozemek, rozdělit jej pomocí příslušného zařízení a vrátit se pro další.

To také vysvětluje, proč se stal tak výraznou součástí obrazu zemědělství. Na jednom stroji byly vidět velké lány, chemické ošetřování i organizace práce kolem polního letiště. Národní zemědělské muzeum uchovává i Z‑37A OK‑HJC, který se objevil ve filmu Vesničko má středisková z roku 1985. Filmový Čmelák měl skutečné pracovní předchůdce a vlastní zemědělskou službu.

Hummel v NDR byl tentýž československý Čmelák

V Německé demokratické republice létaly československé Z‑37 v zemědělské části Interflugu. Sbírka leteckého spolku IVLN v Neuenkirchenu výslovně uvádí německé jméno Hummel a dokumentuje svůj Z‑37A, který sloužil u Interflugu v Anklamu. Hummel je německý překlad slova Čmelák.

Československou výrobu a východoněmecký provoz propojuje také kunovický exponát výrobního čísla 06‑15. Po zalétání v září 1968 zamířil k Interflugu jako DM‑SNK; později nesl značku DDR‑SNK. V roce 1984 se vrátil do Kunovic pro muzejní sbírku.