Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Když se řekne Supraphon, většině lidí naskočí modro-zlaté etikety vinylových desek z dětství, pohádky o Spejblovi a Hurvínkovi nebo socialistické prodejny s logem lva držícího lyru. Málokdo však tuší, že toto slavné jméno nevzniklo po válce a původně vůbec nepatřilo hudebnímu vydavatelství. Značku si nechala zaregistrovat soukromá společnost Ultraphon už v roce 1932 a označovala s ní špičkový elektrický gramofon i exportní šelakové desky. Jak se z prvorepublikového technického zázraku stal státní gigant?
Pro miliony Čechoslováků byl Supraphon po celá desetiletí naprostou samozřejmostí. Kdo si chtěl koupit novou dlouhohrající desku, kazetu s Karlem Gottem nebo pohádku na dobrou noc, zamířil do jedné z desítek podnikových prodejen se lvíčkem ve štítu. Supraphon představoval symbol domácí populární i vážné hudby a jeho nahrávky zněly ze stovek tisíc obývacích pokojů. Jenže za touto zdánlivě ryze socialistickou fasádou se skrývá fascinující příběh, který začal dávno před érou centrálně plánovaného hospodářství – v elegantních salonech a nahrávacích studiích první republiky.
Představa, že název Supraphon vymysleli pováleční úředníci nově zřízených Gramofonových závodů, je totiž hluboce zakořeněný omyl. Když se v archivech ponoříte do zažloutlých firemních věstníků a dobových patentových spisů, zjistíte překvapivou věc: slavné jméno oslavilo svou premiéru už v roce 1932. A co víc, původně vůbec neoznačovalo firmu, nýbrž konkrétní luxusní přístroj pro přehrávání zvuku.
Krach v Německu a česká záchrana: Jak firma Ravitas stvořila prvorepublikový Ultraphon
Abychom pochopili zrod Supraphonu, musíme se vrátit na konec dvacátých let dvacátého století. V Praze tehdy působila dynamická obchodní společnost Ravitas s.r.o., za níž stáli bratři Josef a Antonín Valentiniové společně s Gustavem Sušickým. Firma od roku 1929 úspěšně zastupovala německý koncern Deutsche Ultraphon AG (DUAG), který ovládal průmyslník Heinrich Küchenmeister. Ultraphon patřil v meziválečné Evropě k technologickým špičkám – jeho gramofony se dvěma zvukovody a patentovaným systémem reprodukce nabízely na svou dobu nevídanou čistotu tónu.
Jenže přišla velká hospodářská krize a německá mateřská společnost se v letech 1931 a 1932 propadla do těžkých finančních problémů, které skončily bankrotem. Zatímco německý gigant padl, pražské zastoupení pod vedením Ravitasu vycítilo životní příležitost. Českoslovenští podnikatelé odkoupili domácí práva, cenné nahrávací aparatury, matrice i lisovací technologie a založili samostatnou československou akciovou společnost Ultraphon.
Ta oficiálně zahájila činnost se zpětnou platností k 1. lednu 1932 a během několika měsíců se proměnila v nejvýznamnější nahrávací podnik v zemi. Právě pod značkou Ultraphon vznikaly nesmrtelné šelakové desky s nahrávkami R. A. Dvorského, Karla Vacka a především Osvobozeného divadla. Jiří Voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek našli v Ultraphonu domovský přístav a jejich písně se staly trvalou součástí české kulturní paměti, jak dodnes dokládají dochované exempláře v databázi Národního muzea eSbírky.
Rok 1932 a značka Supraphon: Původně šlo o elektrický přístroj, nikoli o vydavatelství
Právě v přelomovém roce 1932 se zrodil název, který měl českou hudbu provázet celé další století. Vedení nově konstituovaného československého podniku si nechalo úředně zaregistrovat zbrusu novou ochrannou známku: Supraphon. Jméno vzniklo spojením latinské předpony supra (nad, přes) a řeckého slova phōnē (hlas, zvuk) – v doslovném překladu tedy znamenalo „nadzvukový“ či „dokonalý zvuk“.
Podstatné však je, k čemu byla tato značka určena. Na domácím trhu se gramofonové desky i nadále prodávaly pod prestižním a zavedeným jménem Ultraphon. Značka Supraphon dostala do vínku dvě specifické role. Tou první byl zahraniční export šelakových desek na trhy, kde byl název Ultraphon zatížen spory po německém krachu. Tou druhou, a z technického hlediska nejzajímavější, byl špičkový domácí elektrický gramofon.
V první polovině 30. let totiž většina domácností stále přehrávala desky na čistě mechanických gramofonech na kliku, kde zvuk vznikal mechanickým chvěním jehly ve zvukové skříňce a byl zesilován plechovou či dřevěnou ozvučnicí. Ultraphon však v roce 1934 uvedl na trh moderní elektrifikovaný gramofon se jménem Supraphon, jak ve svých historických expozicích připomíná například Retro muzeum Brno. Přístroj využíval elektromagnetický snímač a bylo možné jej propojit s rozhlasovým přijímačem, který sloužil jako výkonný nízkofrekvenční zesilovač s reproduktorem. Supraphon tak vstoupil do českých obývacích pokojů nikoli jako kotouč černého šelaku, ale jako moderní elektrospotřebič.
Znárodnění a litovelské gramofony: Proč jméno Supraphon přežilo konec kapitalismu
Po druhé světové válce čekala československý gramofonový průmysl radikální proměna. Na základě dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. došlo k rozsáhlému znárodnění klíčových průmyslových odvětví. Soukromé podniky Ultraphon i konkurenční Esta byly zestátněny a k 1. lednu 1946 splynuly do nově ustaveného národního podniku Gramofonové závody se sídlem v Praze.
Ačkoli soukromé vlastnictví zaniklo, značka Supraphon byla příliš silná a mezinárodně etablovaná, než aby ji nový režim zahodil. Naopak – Gramofonové závody ji povýšily na svou hlavní exportní značku a nadále ji používaly také pro označování samotných přehrávačů. Klíčovým mezníkem se stal rok 1949, kdy byl v moravské Litovli sloučením tří menších provozů založen specializovaný závod na jemnou mechaniku a výrobu gramofonů.
Z litovelských montážních linek začaly záhy sjíždět přístroje, které nesly hrdé označení Supraphon – například populární kufříkový gramofon Supraphon GM 15 nebo gramofonová šasi pro vestavbu do nábytkových gramorádií. Teprve později se výroba spotřební elektroniky v Litovli začala zastřešovat značkou národního podniku Tesla, zatímco Supraphon si udržel výsostné postavení v hudebním světě.
Ve stejném roce 1949 získal Supraphon také svou nezaměnitelnou vizuální tvář. Vedení Gramofonových závodů vypsalo celostátní výtvarnou soutěž na novou grafickou značku s podmínkou, že návrh musí obsahovat slovo Supraphon a jasně vyjadřovat hudební zaměření. Zvítězil grafik Václav Zajíček, který vytvořil slavné logo českého lva s lyrou ve spárech. Tento emblém se poprvé objevil na středových etiketách desek a s drobnými obměnami zdobí české nahrávky dodnes.
Od gramofonů k hudebnímu monopolu: Vydavatelství Supraphon vzniklo až v roce 1969
V průběhu padesátých a šedesátých let prošel podnik dalšími vlnami reorganizací. V Loděnici u Berouna byla vybudována moderní centrální lisovna, která v roce 1951 zahájila provoz a už v roce 1953 vyrobila první československou vinylovou dlouhohrající desku (LP) na 33 otáček za minutu. Šelakové desky na 78 otáček, které dominovaly meziválečné éře, definitivně ustoupily lehkému a ohebnému vinylu.
V roce 1961 došlo k přejmenování celého podniku na Gramofonové závody – Supraphon, n. p., přičemž samotné vydávání nahrávek a tisk not zajišťovalo Státní hudební vydavatelství (SHV). Teprve v roce 1969 – tedy plných sedmatřicet let po první registraci ochranné známky firmou Ravitas – vzniklo samostatné hudební vydavatelství a nakladatelství Supraphon, národní podnik. Právě z této éry si jej pamatuje většina současníků: jako obří státní monopol, který vedle menšího Pantonu a bratislavského Opusu ovládal veškerou legální distribuci hudby v Československu.
V osmdesátých letech provozoval Supraphon po celé republice síť 155 vlastních prodejen, kde se stály dlouhé fronty na nové nahrávky Olympicu, Hany Zagorové či zahraniční licenční výběry. Ti, kteří hledali tvrdší rock nebo neoficiální západní alba, museli sice vyrážet na utajované burzy – jako byla ta na ostravské Černé louce –, ale domácí populární scéna stála a padala s nahrávacími studii Supraphonu v Mozarteu, v pražské Lucerně nebo u Brány borců v Brně. Zde vznikal zvuk, který formoval hudební vkus celých generací, podobně jako slavné československé kytary Jolana formovaly tuzemské bigbítové kapely.
Když dnes vezmete do ruky starou desku s logem lva a lyry, nedržíte v ruce jen pozůstatek socialistického kulturního průmyslu. Držíte odkaz prvorepublikové odvahy českých podnikatelů, kteří v době hluboké hospodářské krize zachránili krachující zahraniční technologii, dali jí zvučné jméno Supraphon a vybudovali tradici, která přetrvala změny režimů, znárodnění i nástup digitální éry. Továrna v Loděnici dnes pod jménem GZ Media představuje největšího výrobce vinylů na planetě, v Litovli se stále rodí špičkové gramofony a Supraphon zůstává nejstarší nepřetržitě fungující hudební značkou v českých zemích.