Tvrdý umakart vznikal z papíru. Paneláková koupelna ale nebyla jen laminátová deska

Tvrdý a hladký umakart měl překvapivě papírový základ. Když se ale řekne umakartové jádro, mluvíme o celé konstrukci koupelny a toalety, ve které byl laminát jen jednou ze součástí.

Umakart má v dějinách paneláků zajištěné místo. Jenže pod jedním známým slovem se snadno schovají dvě různé věci: materiál na povrchu a příčka, která oddělovala koupelnu od zbytku bytu. Širší příběh sídlišť a jejich vybavení jsme popsali v článku o panelácích a bytových jádrech. Teď se podíváme blíž k samotné desce.

Papír, který prošel lisem

Odborná databáze Sochy a města řadí umakart mezi vysokotlaké lamináty, označované zkratkou HPL. Popisuje několik vrstev papíru napuštěných fenolformaldehydovou a melaminformaldehydovou pryskyřicí. Ty se za vysoké teploty a tlaku slisovaly v tvrdý materiál. Papír tedy nebyl jen obalem nebo pomocníkem při výrobě. Patřil přímo do výsledné desky.

Řídítka s hrazdičkou a dlouhý banán. Kolo Sobi dvacet znal každý kluk

Princip dobře ukazuje i popis současných vysokotlakých laminátů od výrobce Abet Laminati. Základ tvoří kraftový papír napuštěný fenolovou pryskyřicí, povrch pak dekorativní vrstva s melaminovou pryskyřicí. Následuje lisování za tepla. Jde o vysvětlení příbuzné technologie, nikoli o recepturu každé historické desky československého umakartu.

Po této úpravě vznikne kompozit s vlastnostmi, které od obyčejného listu papíru nečekáme. Papírový původ proto neznamená, že koupelnu obkládaly volně slepené čtvrtky. A laminát není ani totéž co dřevotřísková deska, na kterou jej lze nalepit. Jedno je povrchový materiál, druhé jeho podklad.

Uvnitř příčky byl další příběh

Podobné rozlišení potřebujeme u bytového jádra. Práce Anežky Skřivanové z ČVUT popisuje v oddílu o rekonstrukci jader skladbu s kostrou z dřevěných hranolů, umakartovým opláštěním a výplní z pěnového polystyrenu. To už nejsou vrstvy papíru uvnitř laminátu, ale jednotlivé části celé stěny. Tvrdý povrch byl její tváří, nikoli celým tělem.

Randění za socialismu: Dvě koruny do budky, jahodový koktejl a věčný strach z rodičů v obýváku

Navíc neexistoval jeden univerzální sendvič pro všechny domy. Autoři odborného článku ve Sborníku vědeckých prací VŠB z roku 2011 při rozboru konkrétní rekonstrukce v soustavě OP 1.11 uvádějí sololit, dřevěný rám a voštinovou výplň. Tento příklad je důležitý právě svou odlišností. Známé označení jádra samo o sobě nezaručuje stejný materiál pod povrchem.

Máme tedy dvě úrovně vrstev. V samotném umakartu se skládá papír s pryskyřicemi. Ve stěnovém dílci se spojuje opláštění, výplň a výztužná kostra. Když se obojí zkrátí na „papírovou koupelnu“, pointa sice pobaví, ale konstrukce se z vysvětlení vytratí.

Dekor neprozradí, co drží stěnu

Tvrdost povrchu a tuhost celé příčky proto nejsou stejná vlastnost. Hladká deska může být součástí lehké stěny a její povrch neprozradí, kde uvnitř vede rám nebo jakou má dílec výplň. Ze samotného lesku ani ze vzoru nelze vyčíst skladbu koupelny. Stejně tak výstavní sestava s vanou a dobovým vybavením ukáže vzhled interiéru, ale skrytou konstrukci za ním neodhalí.

Umakart se přitom podle databáze Sochy a města uplatňoval také na nábytku a dalších interiérových prvcích. Koupelna byla jedním z jeho využití. Při pohledu na dochovaný kus tak stojí za to položit dvě otázky: z čeho je pohledová vrstva a z čeho je celý dílec. Teprve druhá odpověď ukáže, co se za známým dekorem skutečně skrývá.