Pro stejnopohlavní sex platila jiná hranice. Zákon z roku 1961 požadoval osmnáct let

Trestní zákon z roku 1961 ukončil plošné trestání stejnopohlavního styku. Rovná pravidla ale nepřinesl: § 244 postihoval dospělého za styk s osobou stejného pohlaví mladší osmnácti let, zatímco obecná hranice v § 242 činila patnáct let.

Rok 1961 proto v dějinách práv gayů a leseb představuje důležitý zlom, který má své pokračování. Národní shromáždění přijalo nový trestní zákon 29. listopadu 1961, ale účinnosti nabyl až 1. ledna 1962. Od tohoto dne už samotný dobrovolný styk dvou dospělých lidí stejného pohlaví automaticky neznamenal trestný čin. V zákoně však zůstal samostatný paragraf s dalšími omezeními.

Patnáct a osmnáct let v jednom zákoně

Paragraf 244 původního zákona nesl název Pohlavní styk s osobou téhož pohlaví. Jeho první věta mířila na člověka, který už dovršil osmnáct let a pohlavně se stýkal s osobou stejného pohlaví mladší osmnácti let. Stanovená sazba činila jeden až pět let odnětí svobody. Dobrovolnost sama tuto věkovou podmínku neodstraňovala.

Větrník za dvě koruny a poctivý krém. Jak chutnala socialistická cukrárna

O dva paragrafy dříve přitom obecná úprava pohlavního zneužívání v § 242 chránila osoby mladší patnácti let. Postihovala soulož i jiné pohlavní zneužití a v základní sazbě stanovila jeden až osm let vězení. V témže zákoně tak vedle sebe stály dvě rozdílné věkové hranice.

Rozdíl byl podstatný právě mezi patnáctými a osmnáctými narozeninami. U různopohlavní dvojice samotný věk partnera v tomto rozmezí nenaplňoval věkovou podmínku § 242. U stejnopohlavní dvojice se dospělý partner mohl dostat do rozporu s § 244 i bez násilí nebo zneužití závislosti. Pohlaví partnerů tak měnilo právní posouzení.

Patnáct let ovšem nebylo univerzální povolení bez dalších podmínek. Sousední § 243 postihoval také zneužití závislosti osoby mladší osmnácti let nebo osoby svěřené dozoru. Podstatou nerovnosti byla zvláštní vyšší hranice pro stejnopohlavní styk, která v § 244 na zneužití závislosti vůbec nemusela být navázána.

Ani mezi dospělými nezmizely všechny postihy

Samostatný paragraf nekončil u věku. Zahrnoval také zneužití závislosti a ve druhém odstavci přijetí nebo poskytnutí úplaty za stejnopohlavní styk či jednání, které budilo veřejné pohoršení. I na tyto případy vztahoval stejnou sazbu jednoho až pěti let. Pouhé dosažení osmnácti let proto všechny zvláštní trestní postihy neodstraňovalo.

Část úspor stát v roce 1953 nevyměnil za méně. Zrušil je úplně a bez náhrady

Znění navíc mluvilo o osobách téhož pohlaví, nikoli výhradně o mužích. Formulace zákona zahrnovala i ženy. A trestněprávní změna sama neznamenala, že přestaly společenské předsudky. Paměť národa na příběhu Jany Kociánové zachycuje, jak svou orientaci tajila před rodinou a kolegy také v době, kdy plošná trestnost už skončila.

Státní zásahy do osobního života měly i jiné podoby. Na Retro Radaru je připomínají příběhy o rozhodování interrupčních komisí nebo o nuceném stříhání dlouhovlasých mladíků v roce 1966. U § 244 byla nerovnost napsaná přímo v trestním zákoně.

Celý paragraf zmizel až v červenci 1990

Změnu přinesla novela č. 175/1990 Sb. Její článek I, část B, bod 83 vypustil § 244 včetně nadpisu. Nešlo tedy jen o přepsání osmnáctky na patnáctku. Zákonodárci odstranili celé zvláštní ustanovení a s ním i rozdílnou věkovou hranici pro stejnopohlavní styk.

Novela podle evidence Poslanecké sněmovny nabyla účinnosti 1. července 1990. Při čtení stručných historických přehledů tak stojí za to sledovat oba mezníky: začátek roku 1962 ukončil plošnou trestnost, zatímco červenec 1990 odstranil zvláštní paragraf. Mezi těmito dvěma kroky leželo přes osmadvacet let rozdílných pravidel.