Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Když v roce 1955 vyjel z Považských strojíren první motocykl Jawa 50, málokdo tušil, že se rodí nejmasovější jednostopý stroj v československé historii. Od původního jednomístného pařezu přes kapotovanou dvacítku až po sportovní Mustang naučil fichtl jezdit celé generace mladých řidičů a spolehlivě sloužil dělníkům i chalupářům.
Technický vývoj i dochované exempláře jednotlivých typů podrobně dokumentují vojenské i technické instituce. Kompletní technickou specifikaci kapotovaného provedení představuje Vojenský historický ústav Praha, zatímco původ zlidovělých přezdívek a dobové souvislosti shrnuje archiv Českého rozhlasu Dvojka. Původní prototypy a výrobní řady uchovává v expozici dopravy Národní technické muzeum v Praze a vývoj malých motocyklů mapuje také Technické muzeum v Brně.
Jak vznikla přezdívka pařez a proč šla výroba na Slovensko
Vývoj nového lehkého motocyklu odstartoval v Praze na začátku padesátých let. Konstrukční tým Jawy pod vedením Josefa Jozífa dostal za úkol navrhnout spolehlivý stroj s motorem do padesáti kubických centimetrů. Měl být dostupný širokým vrstvám a umožnit levné dojíždění do továren i škol.
První model s označením Jawa 550 se představil v roce 1955. Dostal jednoduchý trubkový rám a svérázně tvarované sedlo připomínající pařez, které stroji okamžitě zajistilo nesmrtelnou lidovou přezdívku. Výrobu však státní plánovači vzápětí direktivně přesunuli z Prahy do Považských strojíren na Slovensku, kde museli zvládnout zcela novou motocyklovou produkci.
Revmaplechy, podlahové nášlapy a nožní řazení
Na rozdíl od jednoduchých mopedů s pedály, jakým byl například moped Stadion s přezdívkou kozí dech a šlapadly, představoval Pionýr plnohodnotný motocykl. Disponoval třístupňovou převodovkou s nožním řazením a spouštěcí pákou. Řidič tak nemusel při rozjezdu usilovně šlapat do pedálů.
Konstrukční vývoj pokračoval přes kapotovaný typ 555 až k dvousedadlové Jawě 05. Největší slávu si však získal typ Jawa 20 vyráběný od druhé poloviny šedesátých let. Charakteristické široké krycí plechy chránily nohy před blátem i vodou z kaluží. Dělníci tak mohli jezdit do práce v montérkách a studenti v tesilkách, aniž by si ušpinili oděv.
Garážová škola oprav a benzin s olejem jedna ku třiceti
Vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec o objemu necelých padesát kubíků poskytoval výkon přes tři koňské síly. Na rovince dokázal vyvinout rychlost kolem šedesáti kilometrů za hodinu. Nádrž polykala směs benzínu s dvoutaktním olejem M2T v poměru jedna ku třiceti. Pod odklopným sedlem vozil každý majitel povinnou výbavu složenou ze svíčkového klíče, náhradní svíčky a šroubováku.
Pionýr naučil celou zemi základům mechaniky. Čištění zanesené trysky karburátoru, seřizování předstihu na odtrhových kladívkách nebo zkracování vytahaného řetězu zvládal téměř každý kluk na návsi. Kdo toužil po modernější technice a vyšším komfortu, musel později vyhlížet východoněmecký motocykl Simson se čtyřstupňovou převodovkou, na který se stály dlouhé pořadníky.
Sportovní Mustang a konec po milionu a půl kusů
Na sklonku šedesátých let obohatil nabídku sportovně střižený model bez ochranných plechů. Původně vznikl na zakázku italského dovozce, který požadoval klasickou motocyklovou nádrž umístěnou mezi koleny jezdce. Továrna jej začala dodávat i na domácí trh pod označením Jawa 23 Mustang. Pro patnáctileté kluky s čerstvým řidičským průkazem šlo o splněný sen.
Produkce nesmrtelné padesátky v Považských strojírnách definitivně skončila v roce 1982. Celkový počet vyrobených kusů překročil hranici jednoho a půl milionu. Žádný jiný motocykl nedokázal motorizovat československou společnost v tak masovém měřítku jako právě skromný fichtl.