V pondělí do jeslí, v sobotu domů. Týdenní péče zahrnovala i noci

V pondělí ráno do jeslí, v sobotu odpoledne zpátky domů. Tak vypadal režim, na který vzpomíná bývalá dětská sestra Jarmila Jelínková. Týdenní jesle přebíraly péči i během nocí, nebyly však totéž co běžné denní zařízení.

Odpoledním vyzvednutím tu den nekončil. Dítě v zařízení také večeřelo, usínalo a ráno se znovu probouzelo. „Maminky přivedly děti v pondělí ráno a odváděly si je v sobotu odpoledne domů,“ popsala Jelínková ve vzpomínce zaznamenané Pamětí národa. Tento konkrétní rozvrh spojovala se svou prací ve slovenské Žilině.

Podle pamětnice šlo většinou o matky zaměstnané ve třísměnném provozu. Některé přicházely odpoledne na procházku s dětmi. Pobyt přes noc tedy nemusel znamenat celý týden bez setkání s rodiči.

Vyhláška rozlišovala tři provozy

Vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 43/1966 Sb., § 24, účinná od července 1966, počítala s jeslemi pro zdravé děti do tří let. Podle doby provozu je dělila na denní, týdenní a s nepřetržitým provozem. Jejich úkolem bylo doplňovat péči rodiny a usnadnit zaměstnání matek.

Vedle toho předpis popisoval jesle závodní a družstevní, určené především dětem příslušných zaměstnanců či členů družstev. To jsou dvě různá hlediska. Označení závodní říká, komu zařízení sloužilo, zatímco týdenní vypovídá o jeho provozu. Samotný název podnikových jeslí proto ještě nedokládá, že v nich děti přespávaly.

Ani pondělní příchod a sobotní odchod neurčoval tento paragraf všem zařízením. Takový rozvrh máme doložený svědectvím konkrétní pracovnice. Znamenal pět nocí mezi dvěma návraty domů, nikoli jen prodloužené odpoledne. Právě noc je detail, který se z obecné vzpomínky na dostupné jesle snadno vytratí.

OKAL měl licenci ze Západu. Při požáru uměl hasiče pořádně potrápit

Břeclavská stopa vede ke Gumotexu

Jelínková se do Žiliny přestěhovala za manželem, kterého za prací posílala umístěnka. Její životopis tak propojuje péči o děti s tím, jak zaměstnání určovalo rodinnou adresu. Širší souvislosti tohoto systému popisujeme v článku o umístěnkách a prvním zaměstnání absolventů.

V roce 1962 se podle svého vyprávění vrátila do Břeclavi a nastoupila do závodních jeslí Gumotexu. Vybavovala si děti přiváděné už v půl šesté ráno před začátkem směny i matky, které během přestávky přicházely kojit. Později vedla další břeclavské zařízení, jež výslovně označila jako týdenní. Vzpomínala také na procházky a výlety s dětmi.

Místní vazbu jeslí na továrnu zachycuje i odborná databáze Sochy a města. Uvádí starší budovu jeslí naproti vstupu do Gumotexu v Mládežnické ulici. V roce 1978 ji doplnila keramická výzdoba Ivana Hodonského, jejímž investorem byl podnik. Je to konkrétní stopa závodní péče, sama však neurčuje noční režim ani totožnost všech pracovišť ze vzpomínky Jelínkové.

Dnes děti píšou propiskou, za socialismu byla zakázaná. Učitelé k tomu měli svůj důvod

Třicet míst v Prešově není obraz celé země

Přesnější představu o místním rozsahu nabízí studie historičky Lucie Gilarové v časopise Dejiny. Na základě archivních podkladů uvádí týdenní jesle fungující od roku 1950 v Prešově s kapacitou 30 míst. Pro celý tehdejší Prešovský kraj pak v roce 1959 zaznamenává 25 jeslí všech provozních typů dohromady. Tato čísla popisují různá období a různé soubory zařízení, nelze z nich počítat celostátní podíl týdenní péče.

Pro Břeclav nemáme v použitých podkladech ověřenou kapacitu týdenních jeslí. Výpověď jedné sestry ani regionální statistika také neříkají, kolik československých rodin tuto možnost využívalo. U každé vzpomínky na jesle proto stojí za to zjistit místo, dobu a provoz. Rodinný kalendář se měnil i s postupným zaváděním volných sobot. Dostupná péče mohla pomoci zvládnout směny, ale u týdenního pobytu zároveň znamenala, že se dítě domů vracelo až po několika nocích.