Béžový osmibitový počítač Commodore 64 s tmavě hnědou klávesnicí a duhovým logem na stole

Commodore 64 změnil domácí hraní. V Československu stál několik měsíčních platů

Modrý rámeček na televizní obrazovce, napínavé čekání u magnetofonu a zvuk, jaký žádný jiný domácí přístroj nenabízel. Osmibitový počítač Commodore 64 otevřel celé generaci hráčů i mladých programátorů dveře do digitálního světa.

Modrý rámeček na televizní obrazovce, napínavé čekání u magnetofonu a zvuk, jaký žádný jiný domácí přístroj nenabízel. Osmibitový počítač Commodore 64 otevřel celé generaci hráčů i mladých programátorů dveře do digitálního světa.

Technickou konstrukci grafického procesoru se správou vrstev popisuje americký patent společnosti Commodore na zobrazovací logiku čipu VIC II, architekturu vícehlasého zvukového syntetizéru chrání patentový spis na obvody generátoru zvuku, dobové registrace výpočetní techniky eviduje databáze Úřadu průmyslového vlastnictví a šíření dovozové elektroniky v tuzemsku mapuje sbírka novodobých dějin Národního muzea.

Odvážná sázka na vlastní čipy a šedesát čtyři kilobajtů paměti

Když společnost Commodore představila v srpnu 1982 svůj nový model, konkurence zpozorněla. Zakladatel firmy Jack Tramiel razil tvrdou obchodní strategii a vyráběl počítače pro masy, nikoli pro bohatou smetánku. Díky vlastnictví polovodičové divize MOS Technology dokázal stlačit výrobní náklady na zlomek ceny ostatních výrobců. Zatímco první herní systémy popsala redakce v článku o americké televizní konzoli Atari 2600, nový počítač nabídl plnohodnotnou klávesnici a tehdy ohromující operační paměť.

Srdcem stroje se stal procesor MOS 6510 taktovaný na necelý jeden megahertz. Hlavní technologická přednost ovšem spočívala ve dvojici specializovaných pomocných obvodů. Grafický čip VIC II zvládal zobrazit šestnáct barev i osm samostatně se pohybujících hardwarových objektů nazývaných sprity. Hry se díky tomu plynule hýbaly bez trhání obrazu a vývojáři dokázali na obrazovce vykouzlit nečekaně detailní světy.

Sestava počítače Commodore 64 s připojeným monitorem zobrazujícím barevnou hru a černým joystickem
Pracovní stanice s počítačem Commodore 64 a herním ovladačem. Pokročilá grafika a zvukový čip SID přinesly do obývacích pokojů revoluční herní zážitky.

Zvukový zázrak jménem SID a barevné pruhy při nahrávání

Zatímco většina tehdejších mikropočítačů vydávala pouze jednoduché pípání, inženýr Bob Yannes navrhl pro nový stroj čip MOS 6581, známý pod zkratkou SID. Tento syntetizér disponoval třemi nezávislými zvukovými kanály, analogovými filtry a čtyřmi průběhy vln. Hudba ve hrách získala plný basový základ a melodické linky, které zněly jako z opravdového syntezátoru. Skladatelé herní hudby jako Rob Hubbard nebo Chris Hülsbeck vytvořili skladby, které posluchači obdivují dodnes.

Většina českých i zahraničních domácností připojovala počítač k běžnému televizoru a k ukládání dat sloužila kazetová mechanika Datasette. Uživatelé vložili běžnou audiokazetu, o jejíž historii vypráví článek o magnetofonových kazetách a přetáčení tužkou, a zadali příkaz k nahrávání. Obrazovka se zaplnila blikajícími barevnými pruhy a z reproduktoru znělo charakteristické pískání. Nahrání větší hry trvalo i patnáct minut a stačila drobná chyba na pásku, aby se celý proces musel opakovat.

Béžový kazetový magnetofon Commodore Datasette s mechanickými tlačítky a černým propojovacím kabelem
Kazetová mechanika Datasette pro ukládání dat a nahrávání her z běžných magnetofonových kazet. Bzučivé tóny z magnetofonu znamenaly dlouhé minuty napínavého čekání.

Cesta přes hranice a burzy na černém trhu

V socialistickém Československu patřil západní počítač k nedostupnému luxusu. Oficiální státní obchody nabízely jen málo domácích alternativ a zájemci museli spoléhat na prodejny Tuzex nebo dovoz ze západního Německa či Rakouska. Cena počítače se na černém trhu pohybovala kolem dvaceti tisíc korun, což představovalo několik měsíčních platů. Kolem stroje vznikla živá komunita nadšenců, kteří se scházeli na víkendových burzách a vyměňovali si kazety s novým softwarem.

Jednoduchost techniky a možnost domácích oprav udržely staré přístroje funkční po celá desetiletí, jak připomíná text o odolnosti klasické retro elektroniky. Tisíce dětí se u modré obrazovky s blikajícím kurzorem naučily základní příkazy jazyka BASIC. Pro mnohé z nich se sezení u klávesnice stalo odrazovým můstkem k budoucí profesní dráze v informatice.

Technické parametry počítače Commodore 64

ParametrHodnota v počítači Commodore 64Dobový význam
Hlavní procesorMOS Technology 6510 na frekvenci 0,985 MHzUpravená varianta slavného čipu s ovládáním paměťových bank
Operační paměť64 kilobajtů RAM a 20 kilobajtů ROMMimořádná kapacita umožňující spouštění rozsáhlých herních titulů
Grafický procesorMOS 6569 VIC II se šestnácti barvamiHardwarové sprity pro plynulý pohyb objektů po obrazovce
Zvukový procesorMOS 6581 SID se třemi zvukovými kanályPlnohodnotná syntéza hudby a realistických zvukových efektů

Často kladené otázky o počítači Commodore 64

Kolik kusů počítače se po celém světě vyrobilo?
Během dvanácti let nepřetržité výroby opustilo továrny odhadem dvanáct až sedmnáct milionů kusů. Přístroj si díky tomu vysloužil zápis do Guinnessovy knihy rekordů jako nejprodávanější jednotlivý model počítače.

Proč se hry nahrávaly z magnetofonových kazet?
Disketová mechanika byla v osmdesátých letech velmi drahá a stála často více než samotný počítač. Běžná audiokazeta a magnetofon Datasette představovaly cenově nejdostupnější způsob ukládání dat pro většinu domácností.

Lze počítač připojit k modernímu televizoru i dnes?
Ano, starý počítač lze zapojit přes klasický kompozitní vstup nebo speciální redukce do rozhraní HDMI. Komunita nadšenců navíc vyvinula moderní emulátory disketových jednotek využívající paměťové karty SD.