Z pražského domova museli pryč, aby uvolnili byty armádě. Akce B zasáhla celé rodiny

V letech 1952 až 1953 zasáhla československá města jedna z nejkrutějších mimosoudních perzekucí. Pod krycím názvem Akce B nechal komunistický režim vystěhovat tisíce rodin ze zavedených městských bytů na venkov a do pohraničí. Cíl byl dvojí: potrestat politicky nepohodlné lidi a uvolnit atraktivní bydlení pro důstojníky armády i státní aparát. Ztrátu domova na pražské Ořechovce si dodnes pamatuje světoznámý violoncellista Marek Jerie.

O přidělování i ztrátě bydlení nerozhodovalo v té době včasné placení nájmu ani velikost rodiny. Na počátku padesátých let vládl třídní původ, kádrový posudek a politická spolehlivost. Kdo patřil k předúnorovým elitám, bývalým podnikatelům, nestranickým intelektuálům, nepohodlným umělcům nebo starším důstojníkům, ocitl se na černé listině. Úřady tyto lidi bez řádného soudu označily za státně nespolehlivé živly, které v hlavním městě nemají co pohledávat.

Mimosoudní čistka v pražských bytech

Masovou vlnu nucených přesunů spustily národní výbory a ministerstva na podzim 1952. Podle odborných pramenů, které shrnuje Tematická příručka k československým dějinám z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, spojovala Akce B politický trest s praktickými potřebami nového mocenského aparátu. Armáda, bezpečnostní složky i klíčová těžká průmyslová odvětví potřebovaly ubytovat své nové lidi v Praze, Plzni nebo Bratislavě. Jen v hlavním městě dostalo výměr o vyklizení bytu více než dva tisíce rodin.

Část úspor stát v roce 1953 nevyměnil za méně. Zrušil je úplně a bez náhrady

Postup úřadů byl neúprosný. Komise národního výboru doručila úřední příkaz a rodina měla často pouhých několik dní na to, aby sbalila celoživotní majetek. Odvolání nemělo odkladný účinek a na protesty nikdo nebral ohled. Zatímco do vyklizených pokojů nastupovali noví prověření nájemníci, původní obyvatele čekala cesta na venkov, do zchátralých usedlostí v pohraničí bez tekoucí vody či topení. Režim navíc úder koordinoval s dalšími zásahy do majetku občanů. Podobně bezohledně jako byty v Akci B smazala o několik měsíců později rodinné úspory finanční rána měnové reformy v roce 1953.

Vyhnání z Ořechovky očima pětiletého chlapce

Jak takový zásah prožívala konkrétní rodina, dokládají osobní svědectví pamětníků. Na pražské Ořechovce vyrůstal v domě významné postavy české kultury Milady Topičové malý Marek Jerie. Jeho otec byl akademický sochař Bohumil Josef Jerie a matka se věnovala umění i loutkovému divadlu. Rodina žila v inspirativním prostředí spojeném s antroposofií, což vládnoucí ideologii socialistického realismu vůbec nevyhovovalo.

Československý traktor naprosto šokoval celý svět. Jako první dostal neuvěřitelně tichou kabinu

Jak zaznamenal portál Paměť národa ve vzpomínkách violoncellisty Marka Jerieho, rodina dostala příkaz k vyklizení bytu právě v rámci Akce B. Pro pětiletého chlapce znamenal příchod cizích úředníků a spěšné balení do dřevěných beden obrovský životní šok. Z idylické zahradní čtvrti putovala rodina do Raspenavy ve Frýdlantském výběžku na úpatí Jizerských hor. V drsném pohraničí museli začínat v chladu a nejistotě, daleko od přátel i kulturního zázemí. Marek Jerie se později stal mezinárodně uznávaným virtuózem a spoluzakladatelem proslulého Guarneri tria, vzpomínka na ztrátu dětského domova v něm však zůstala napořád.

Nedostatek bytů a totalitní moc

Akce B ukázala, jak hluboko dokázala totalitní moc zasáhnout do základních lidských jistot. Domov přestal být soukromým útočištěm a stal se nástrojem politického nátlaku i odměny pro věrné kádry. Vyhnané rodiny nesměly ve velkých městech hledat práci ani jiné bydlení. Tento bezohledný zásah předznamenal dlouhodobé potíže s nedostatkem bytů, které režim o desítky let později řešil masovou výstavbou, kdy se symbolem nové doby stala chladná panelová sídliště. V padesátých letech však o bytech nerozhodovaly pořadníky, ale stranická příslušnost a strach.