Tuzemský barevný televizor Tesla Color čtyři sta dvacet pět v dřevěné skříni

Půlroční plat a padesát kilo. Jak barevná televize dobyla obývák

Když se na obrazovce poprvé rozzářily syté barvy, sousedé z celého panelákového vchodu se chodili dívat jako do kina. Pořízení barevného televizoru však znamenalo utratit půlroční výplatu a unést padesátikilový kolos.

Pravidelné vysílání v barvách odstartovalo v Československu u příležitosti květnových oslav roku devatenáct set sedmdesát tři na druhém programu. Historické vysílací technologie a vývoj televizních studií dnes dokumentuje stálá expozice televizního studia v Národním technickém muzeu v Praze. Technické parametry přijímačů a dobové obrazovky přibližuje také expozice sdělovací techniky v Technickém muzeu v Brně. Pro běžnou domácnost však moderní technika představovala nedostupný luxus.

Astronomická cena dvanáct tisíc korun a fronty před prodejnami Elektro

První tuzemský model Tesla Color z národního podniku v oravské Nižné se v obchodech objevil s cenovkou přesahující dvanáct tisíc korun. Podle záznamů, které shromažďuje Český statistický úřad v historických přehledech mezd Statistika&My, dosahoval tehdejší průměrný měsíční plat zhruba dvou tisíc jednoho sta korun. Pořízení přístroje tak spolklo téměř půl roku čistého výdělku celé rodiny.

Lidé na nákup využívali novomanželské půjčky nebo dlouhé měsíce šetřili každou korunu. Zboží přitom v regálech běžně nestálo. Když do okresní prodejny nákupního podniku Elektro dorazila nová dodávka, zájemci stáli celou noc ve frontě na ulici. Domácí rozpočty navíc musely počítat s tím, jak se v měsíčních výdajích odrazil pravidelný státní televizní poplatek placený na poště.

Tuzemský barevný televizor Tesla Color čtyři sta dvacet pět v dřevěné skříni
Barevný televizor z produkce národního podniku Tesla Orava patřil k nejluxusnějšímu vybavení československých obývacích pokojů.

Padesátikilový nábytek, topení v obýváku a strach z požáru

Přinést novou bednu do panelákového bytu byl heroický výkon. Televizory vážily kolem padesáti kilogramů a stěhovat je po schodišti vyžadovalo pomoc silných sousedů. Skříň z poctivé dýhy zabrala čestné místo v obývací stěně. Vnitřek přístroje tvořily desítky elektronek a transformátorů, které při provozu spotřebovávaly téměř tři sta wattů. Přístroj hřál tak vydatně, že v zimních měsících spolehlivě vytopil menší pokoj.

Vedle tuzemských přístrojů se dovážely také sovětské televizory Rubín sedm set čtrnáct a Elektron. Zvláště těžký Rubín si však vysloužil pověst nevyzpytatelného stroje. Mezi lidmi kolovaly divoké historky o samovznícení vysokonapěťového transformátoru řádkového rozkladu. Opatrné hospodyňky proto před odchodem do práce poctivě vytahovaly šňůru ze zásuvky a sundávaly z televizoru háčkované dečky i vázičky s květinami.

Pracoviště režie barevného televizního vysílání s monitory a techniky
Režijní pracoviště na pražských Kavčích horách zahájilo novou éru barevného vysílání Československé televize.

Východní norma SECAM a domácí pájení západního signálu

Barevný obraz v socialistických státech fungoval na francouzském a sovětském systému SECAM. Západní sousedé v Rakousku a Německu naopak vysílali v normě PAL. Pokud chtěli diváci v pohraničí sledovat západní sport nebo hudební pořady v barvě, museli si poradit sami. Ochrana autorských řešení a patentů se řídila předpisy, které shrnoval Zákon číslo osmdesát čtyři z roku devatenáct set sedmdesát dva Sbírky o vynálezech a průmyslových vzorech. Tuzemští kutilové přesto vymýšleli vlastní způsoby úprav.

Televizní technici po večerech načerno montovali do přijímačů přídavné dekodéry. Jak připomínají dobová svědectví, bez této úpravy nebyl možný příjem západního televizního signálu přes zakázané antény. Když se pak v neděli večer na obrazovce rozeběhl slavný seriál Nemocnice na kraji města, ulice československých měst a vesnic zcela osiřely.

Moderní budovy televizního areálu na pražských Kavčích horách v roce devatenáct set sedmdesát jedna
Výstavba nového televizního komplexu na Kavčích horách umožnila technologický přechod k pravidelnému barevnému vysílání.

Srovnání parametrů prvních barevných televizorů v Československu

ParametrTesla Color (ČSSR)Rubín 714 (SSSR)Běžný černobílý televizor
Přibližná maloobchodní cenaDvanáct tisíc čtyři sta korunJedenáct tisíc osm set korunTři tisíce pět set korun
Hmotnost přístrojeČtyřicet sedm kilogramůPadesát dva kilogramůDvacet pět kilogramů
Příkon při provozuOkolo dvou set šedesáti wattůAž tři sta wattůOkolo sto šedesáti wattů
Příjem barevného signáluZákladní norma SECAMZákladní norma SECAMPouze černobílý obraz

Často kladené otázky o začátcích barevné televize

Kdy začalo v Československu pravidelné barevné vysílání?
Pravidelný barevný provoz byl spuštěn devátého května devatenáct set sedmdesát tři na druhém programu Československé televize.

Který podnik vyráběl první tuzemské barevné televizory?
Výrobu zajišťoval národní podnik Tesla Orava se sídlem v Nižné na Slovensku, který dodával slavnou řadu Tesla Color.

Proč byly sovětské televizory Rubín považované za nebezpečné?
Přístroje obsahovaly velké množství výkonových elektronek a transformátor, které vytvářely vysoké teplo a při zanedbané údržbě hrozilo přehřátí součástek.