Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Mezi lidmi se dodnes traduje, že v Československu existovala přísná daň pro svobodné, která mladým lidem bez rodiny strhávala z výplaty celých 40 procent. Skutečnost z konce roku 1992 byla trochu střízlivější, i když peněženky bezdětných zaměstnanců skutečně zasáhla. Zákon o dani ze mzdy totiž přirážku 40 procent skutečně ukládal, nepočítala se však z celkového hrubého výdělku, nýbrž pouze ze samotné vypočtené daně.
Vzpomínky pamětníků bývají barvité, ale lidská paměť má sklon čísla zjednodušovat. Když mladý člověk nastoupil po škole do práce a na výplatní pásce uviděl položku daně navýšenou o 40 procent, snadno získal dojem, že mu stát bere téměř polovinu výdělku. Ve skutečnosti se jednalo o procentní přirážku k základní dani, nikoli o čtyřicetiprocentní odvod z celkové hrubé mzdy.
Základní sazba daně ze mzdy tehdy činila přibližně 10 až 15 procent podle výše příjmu. Pokud měl poplatník v roce 1992 hrubou mzdu 4 700 Kčs, což odpovídalo tehdejšímu celostátnímu průměru, základní daň podle sazebníku představovala 454 Kčs. V době, kdy lidé v peněženkách ještě běžně nosili zelené stokoruny s motivem hutníka a selky, se u zaměstnance bez vyživovaných osob tato daň navýšila o 40 procent, tedy o dalších zhruba 182 Kčs. Celkový odvod dosáhl 636 Kčs, což z celého platu činilo necelých 14 procent. Rozdíl v peněžence byl znát, ale k mýtickému odevzdání půlky výplaty měl hodně daleko.
Proč nerozhodoval snubní prstýnek
Druhým velkým omylem je představa, že berní úředníky zajímal samotný rodinný stav. Zákon žádnou kategorii svobodný nebo ženatý jako podmínku neobsahoval. Rozhodujícím měřítkem byl výhradně počet vyživovaných osob, což v praxi vytvářelo úplně jiné situace, než jaké líčí hospodské historky.
Pokud byla například svobodná matka samoživitelkou a starala se o jedno dítě, zákon jí přiznával status, jako by vyživovala dvě osoby. Žádnou čtyřicetiprocentní přirážku tedy neplatila, naopak spadala do základního daňového režimu. Naproti tomu čerstvě oddaný manželský pár bez dětí, kde oba partneři normálně pracovali, pocítil přirážku v plné síle. Protože manželka pobírala vlastní mzdu, manžel ji podle předpisů nevyživoval. Pokud neměli děti ani jiné závislé příbuzné, platili oba zvýšenou daň jako poplatníci bez vyživovaných osob.
Tabulka nastavená na dvě děti
Základní daňová tabulka byla historicky nastavena tak, že nulovou přirážku i nulovou slevu měl poplatník vyživující přesně dvě osoby. Šlo o typický model rodiny se dvěma dětmi, kde daňové úlevy uplatňoval jeden z rodičů.
Kdo vyživoval pouze jednu osobu a jeho mzda přesáhla 2 500 Kčs měsíčně, platil přirážku 20 procent z vypočtené daně. Naopak rodiny se třemi dětmi měly nárok na slevu 15 procent z daně. U čtyř dětí činila sleva 30 procent a při pěti nebo více vyživovaných osobách dosahovala 45 procent. Zákon však obsahoval tvrdou pojistku. Ani po všech slevách nesměla daň u mzdy nad 2 000 Kčs klesnout pod 8 procent celkového daňového základu. Stát tak dbal na to, aby i početné rodiny odvedly alespoň základní minimum, přičemž každá ušetřená stokoruna hrála významnou roli při splácení družstevního bytu a běžného provozu domácnosti.
Definitivní tečka na konci roku 1992
Systém daně ze mzdy, postavený na zákoně o dani ze mzdy č. 76/1952 Sb., fungoval v Československu rovné čtyři dekády. V průběhu let prošel několika novelizacemi, jeho základní filozofie přirážek pro bezdětné a úlev pro rodiny však přetrvala celou normalizaci i první porevoluční roky. Mzdové účtárny musely měsíc co měsíc složitě zkoumat potvrzení o studiu dětí, rozsudky o výživném i příjmy manželek.
Definitivní konec přišel s půlnocí 31. prosince 1992. V souvislosti se zánikem společného státu a velkou ekonomickou transformací začal od 1. ledna 1993 platit zákon o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. Ten starou daň ze mzdy zrušil a nahradil ji moderní konstrukcí se základní nezdanitelnou částkou na poplatníka a samostatnými odpočty na děti. Zvláštní přirážka za bezdětnost se tak stala definitivní historií.