Kolo Favorit stálo polovinu měsíčního platu. Na legendu s berany se přesto stály nekonečné fronty

Kdo měl v Československu silniční kolo s berany a přehazovačkou, patřil mezi krále každé ulice. Sehnat vytoužený bicykl z Rokycan však znamenalo dlouhé čekání a obrovské štěstí.

Závodní a sportovní jízdní kola značky Favorit představují jeden z nejvýraznějších symbolů československého strojírenství i poválečného životního stylu. Historické exponáty a technickou dokumentaci dnes opatruje Národní technické muzeum v Praze ve své sbírce jízdních kol, zatímco vývoj silniční dopravy a řemeslné výroby v širších souvislostech dokumentuje Technické muzeum v Brně ve svých expozicích. Výrobní statistiky a dobová čísla o dodávkách zboží do obchodní sítě zachycuje magazín Statistika&My Českého statistického úřadu. Právní ochranu proslulé značky a výrobních označení eviduje Úřad průmyslového vlastnictví v databázi ochranných známek a podmínky prodeje, reklamací i záručních lhůt v maloobchodu se řídily podle předpisu občanský zákoník číslo 40 z roku 1964 Sbírky zákonů.

Guma přes nárt, prodřený palec a bělení křídou. Jak cvičky Jarmilky obuly celou ČSSR

Zrození legendy v Rokycanech: Jak se z továrny Tripol stal národní podnik

Tradice stavby jízdních kol v západočeských Rokycanech sahá hluboko do dvacátých let minulého století, kdy zde působily zavedené firmy Tudor a Tripol. Po druhé světové válce a vlně poválečného znárodnění v roce 1948 byl podnik začleněn pod národní podnik ČZ Strakonice a posléze spojen s chebskou firmou Eska. Klíčový zlom však nastal v roce 1953, kdy vznikl samostatný národní podnik Favorit Rokycany se specializací na výrobu sportovních a závodních strojů.

Hlavním impulsem pro vznik specializovaného závodu byla potřeba vybavit československou reprezentaci pro prestižní mezinárodní etapový Závod míru. Domácí cyklisté v čele s Janem Veselým potřebovali stroje schopné konkurovat nejlepší západní technice. Konstruktéři v Rokycanech tak začali ručně stavět špičková kola pro reprezentanty, ze kterých následně vycházely sériové modely pro širokou veřejnost. Sportovní nadšení v republice tehdy podporovala také tělesná výchova ve školách i masová cvičení, na která děti obouvaly známé cvičky Jarmilky.

Berany, galusky a přehazovačka: Technické kouzlo, které okouzlilo mládež

Zatímco většina běžných občanů jezdila do práce na těžkých cestovních kolech Eska nebo Velamos s jedním převodem a protišlapnou brzdou torpédo, Favorit byl ze zcela jiného světa. Nejvýraznějším znakem byla hluboko zahnutá závodní řídítka, kterým nikdo neřekl jinak než berany. Byla omotaná bavlněnou lepicí páskou, na jejíchž koncích byly zatlačeny plastové zátky. Jezdec měl díky nim sportovní aerodynamický posed a mohl se opřít do pedálů s kovovými klipsnami a koženými řemínky.

Srdcem bicyklu byl lehký rám svařený z tenkostěnných ocelových trubek. Závodní verze využívaly špičkové bezešvé trubky ze slavné ocelárny Poldi Kladno nebo dovážený materiál Mannesmann. Kolo dostalo duralové čelisťové brzdy Centric, vícekolečko na zadním náboji a přehazovačku s ovládacími páčkami umístěnými přímo na šikmé rámové trubce. Na silnici stroj uháněl na tenkých galuskách nahuštěných na vysoký tlak, které kladly minimální valivý odpor. Kdo tehdy nechtěl šlapat po vlastních, pokukoval po motoru, který nabízel moped Stadion.

Na motorku bez papírů si příslušníci Veřejné bezpečnosti vůbec netroufly. Absurdní státní vyhláška udělala z mopedu Stadion nedotknutelný stroj pro učně

Zázrak na pořadník: Proč byl Favorit v prodejnách podpultovým zbožím

Západočeský závod chrlil desítky tisíc bicyklů ročně, přesto byla sportovní kola na domácím trhu chronicky nedostatkovým zbožím. Důvod byl prostý. Kola Favorit představovala pro centrálně plánované hospodářství vítaný zdroj deviz. Značná část roční produkce putovala na vývoz do západní Evropy, Spojených států, Kanady i do zemí východního bloku. Prodejny sítě Mototechna nebo Sportovní potřeby dostávaly pouze omezené příděly a poptávka domácích zákazníků byla obrovská.

Běžný zákazník musel mít v prodejně dobrého známého nebo trávit dlouhé hodiny čekáním před obchodem při avizovaném závozu zboží. Cena silničního modelu se pohybovala přibližně od dvanácti set do patnácti set korun československých, což odpovídalo více než polovině tehdejšího průměrného měsíčního platu. Speciální závodní modely stály ještě více. Přesto byl zájem obrovský, protože vlastnit sportovní kolo znamenalo vysokou společenskou prestiž, srovnatelnou s tím, když si rodina pořídila moderní moped Babetta.

Domácí ladění a věčné lepení: Jak se o kolo pečovalo svépomocí

Mít Favorita znamenalo stát se také mechanikem. Citlivé sportovní galusky byly sice rychlé, ale na hrubém asfaltu a rozbitých okresních silnicích velmi náchylné k defektu. Každý správný cyklista vozil pod sedlem nebo přes rameno náhradní galusku, jehlu, pevnou nit a speciální lepidlo. Oprava proražené galusky vyžadovala trpělivost. Bylo nutné opatrně rozpárat spodní ochrannou pásku, zalepit drobnou duši uvnitř, otvor znovu pečlivě zašít a celou galusku nalepit zpět na hliníkový ráfek.

Mnozí majitelé proto časem přezouvali svá kola na praktičtější plášťová kola, která lépe snášela každodenní cesty. V panelákových kočárkárnách i na dvorcích se leštily hliníkové kliky, ladilo přesné řazení a sháněly se lepší převodníky. S příchodem devadesátých let sice zájem o klasická silniční kola dočasně zastínil nástup horských kol, dnes se však původní rokycanské stroje těší velké úctě. Pro sběratele i pamětníky představují poctivý kus domácí historie a elegantní doklad strojírenského umu.

Jezdili na ní rybáři a ženy z družstva v obyčejném šátku. Nenápadný moped přitom předběhl dobu unikátní polovodičovou elektronikou

Přehled klíčových modelů a technických parametrů kol Favorit

Model a řada	Hlavní určení	Konstrukce rámu	Typické převody	Typ obutí
Favorit F jedna	Závodní reprezentace	Zeslabovaná ocel Poldi	Dva krát pět převodů	Závodní lepené galusky
Favorit Sport	Sportovní cyklistika	Ocelové trubky s mufnami	Čtyři až pět rychlostí	Tenké galusky na ráfku
Favorit Turist	Dálková turistika	Ocelový rám s nosičem	Čtyři rychlosti a blatníky	Odolnější pláště s duší
Favorit Speciál	Kluboví závodníci	Výběrové trubky Mannesmann	Dva krát šest převodů	Odlehčené galusky

Často kladené otázky o kolech Favorit

Kde a kdy se kola Favorit vyráběla?
Výroba probíhala v západočeských Rokycanech. Samostatný národní podnik Favorit Rokycany vznikl v roce 1953 a navázal na předválečnou tradici tamních továren Tudor a Tripol.

Proč byla tato kola tak těžko k sehnání?
Poptávka na domácím trhu dalece převyšovala nabídku. Výrobce vyvážel velkou část své roční produkce do zahraničí pro získání deviz, takže na tuzemské prodejny Sport zbývaly jen omezené počty kusů.

Jaký byl rozdíl mezi galuskou a běžným pláštěm?
Galuska byla ucelená kruhová pneumatika se zašitou duší uvnitř, která se lepila přímo na hladký ráfek. Byla velmi lehká a umožňovala rychlou jízdu, ale její oprava vyžadovala rozpárání a opětné zašití.