Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
První československá samoobsluha otevřela 1. června 1955 v pražské Husitské ulici. Zájemci stáli frontu, aby si vyzkoušeli nákup s košíkem mezi regály. Nový způsob prodeje však řešil jinou potíž než zásobování, s nímž se obchody potýkaly i o desítky let později.
Vzít výrobek do ruky, prohlédnout si ho a vložit do košíku: dnes obyčejná část nákupu, tehdy důvod zajít se podívat do nové prodejny. Český rozhlas připomíná dlouhé fronty zájemců před první samoobsluhou v Husitské ulici číslo 78 na Žižkově. Čekalo se i na možnost vyzkoušet si novinku.
Právě v tom je půvab jejího začátku. Nákup, při kterém si člověk vybral zboží sám, přitáhl tolik pozornosti, že cesta k němu vedla přes frontu. Pro pochopení pozdějších sámošek ze šedesátých až osmdesátých let se ale hodí rozlišovat, na co se vlastně čekalo: na vstup, na placení, nebo na dodávku žádaného výrobku.
Košík dal zákazníkovi přístup ke zboží
Datum otevření potvrzuje také retrospektiva Prahy 3. Původní konzum s pultovým prodejem se změnil v obchod, kde byly výrobky dostupné v regálech. Zákazník už nemusel jednotlivé položky vyžadovat od prodavače. Mohl si je prohlížet a vybírat vlastním tempem.
Novinka měla i praktické hranice. Maso, uzeniny nebo ovoce a zelenina se tehdy ještě téměř nebalily, takže část sortimentu potřebovala doplňkový pult nebo samostatnou specializovanou prodejnu. Samoobsluha proto neznamenala, že z obchodu přes noc zmizela veškerá obsluha.
Šíření nového prodeje navíc vyžadovalo vybavení. Pražská retrospektiva uvádí, že rozmach brzdil nedostatek pokladen a chladicích boxů. Regály umožnily jiný pohyb zákazníků, samy však nenahradily kasu ani zařízení pro uchování potravin.
Nezůstalo jen u potravin. Projekt Paměť žen v přehledu dobového nakupování uvádí, že do konce padesátých let přibyly samoobsluhy s drogerií, textilem, papírem, hračkami a průmyslovým zbožím. Popisuje také rozdělení mezi státní potravinářský obchod ve městech a družstevní Jednotu na venkově. Nový nákupní návyk se tak mohl přenášet do různých druhů prodejen.
Sto dvacet zákazníků za hodinu není půlminutový nákup
V příběhu žižkovské prodejny se objevuje pozoruhodné číslo. Retrospektiva Prahy 3 přebírá z časopisu Vlasta údaj, že obchod obslouží 120 zákazníků za hodinu, a spojuje ho s půlminutovým pobytem jednoho zákazníka. Takový závěr ale ze samotného počtu obsloužených lidí neplyne.
Vlastní přepočet je jednoduchý: 60 minut děleno 120 zákazníky dává 0,5 minuty, tedy 30 sekund na jednoho obslouženého zákazníka v průměru. Jde o tempo odbavení celé prodejny. Neříká, jak dlouho konkrétní člověk vybíral zboží, protože mezi regály mohlo nakupovat více lidí současně.
Pokud by například deset lidí vybíralo souběžně, neznamenalo by to deset nákupů stlačených do stejné půlminuty. Každý mohl mít jinak dlouhý seznam a zdržet se jinou dobu. To je vysvětlení principu, nikoli rekonstrukce počtu lidí v prodejně v roce 1955. Bez měření jejich pobytu nelze z údaje o hodinovém výkonu určit délku nákupu ani čekání.
Od cenovek ke čtečkám vedla ještě dlouhá cesta
Sámoška z pozdějších desetiletí mohla mít košíky a regály, přesto v ní zůstávalo hodně ruční práce. Historická publikace GS1 Czech Republic v rozhovoru s Jaroslavem Camplíkem popisuje dobu před automatickou identifikací: personál označoval jednotlivé kusy cenovkami a podle nich se účtovalo u pokladny. Ručně se vedla také skladová evidence.
Pro zákazníka zmizelo vyžadování každé položky přes pult. Pro zaměstnance tím ale nezmizelo označování zboží, účtování ani práce se skladem. Samoobslužný výběr výrobku a automatické načtení jeho ceny byly dvě odlišné změny.
Československo se podle GS1 stalo členem EAN International v roce 1983. Publikace pak uvádí projekt čárových kódů v pražském Domě elegance z roku 1986 a další projekty v Benešově, Kotvě a Bratislavě. Šlo o konkrétní kroky zavádění technologie; samotné členství v mezinárodní organizaci neznamenalo, že už každá sámoška měla čtečku.
Velké obchodní domy představovaly další podobu proměny nakupování. Architektuře a vzniku jednoho z nich se věnuje náš článek o pražské Kotvě. Velikost budovy, způsob prodeje a technika u pokladny přitom vypovídají o různých stránkách obchodu.
Kyjov v roce 1981: samoobsluhy i nepravidelné dodávky
Jak se modernizace prodeje potkávala se zásobováním, ukazuje konkrétní dobový záznam. Kyjovská kronika pro rok 1981 eviduje v místním státním sektoru deset prodejen potravin, z toho pět samoobsluh. Současně zaznamenává otevření nové sídlištní prodejny 10. prosince téhož roku a zlepšení prodejní sítě.
Na stejné stránce však kronikář popisuje opožděné dodávky a nepravidelné rozvozy masa, které přispívaly ke vzniku front. U mléčných výrobků uvádí dostatek, ale také zastavení výroby plnotučného mléka od září kvůli úspoře mléčného tuku. Pečivo podle záznamu přicházelo pravidelně, výběr zůstával úzký a někdy vázla kvalita.
To je výmluvnější než představa trvale prázdných regálů. V jednom městě a jednom roce vedle sebe existovaly pravidelné dodávky, omezený sortiment i výpadky konkrétních výrobků. Pět samoobsluh dokládá způsob prodeje. Nepravidelný rozvoz popisuje jiný problém, který změna uspořádání prodejny sama nemohla odstranit.
Také Archiv ČT24 v dílu Nemáme, nemáme, nemáme… zpřístupňuje dobové reportáže o nedostatku kečupu a poruchách zásobování nealkoholickými nápoji z roku 1981 nebo o nedostatku toaletního papíru z roku 1988. Jsou to příklady konkrétních potíží, ne statistika nabídky všech obchodů po celé desetiletí.
Pozdější nákupní zkušenost měla i zvláštní prodejní režimy. Jinému druhu přístupu ke zboží se věnuje náš text o tuzexových poukázkách a nakupování v Tuzexu. Běžnou potravinovou samoobsluhu je potřeba posuzovat v jejích vlastních podmínkách.
Žižkovská novinka změnila především to, kdo vybíral zboží a jak se k němu dostal. Pozdější technika měnila jeho označování a placení. A dodávky rozhodovaly, zda požadovaný výrobek vůbec dorazil. Při pohledu na starou sámošku proto nestačí poznat košík nebo pokladnu: zkušenost z nákupu určovalo i to, co bylo za dveřmi skladu.