Detail hran kompaktních disků naskládaných na sebe se zelenými a stříbrnými odlesky

Zaplatili jste za originální CD. Ochrana Sony BMG pak mohla oslabit Windows

Vybraná CD Sony BMG v roce 2005 přidávala do Windows ochrany XCP a MediaMax. Místo pouhého omezení kopií vznikla bezpečnostní rizika i problémy se soukromím.

Originální cédéčko mohlo v roce 2005 přinést do počítače víc než hudbu. Vybraná vydání Sony BMG obsahovala ochrany XCP nebo MediaMax, které omezovaly kopírování a vytvářely bezpečnostní rizika ve Windows. Netýkalo se to všech disků Sony ani běžného poslechu v samostatném přehrávači.

Plastová krabička, booklet a disk v ruce nabízely příjemně hmatatelnou podobu hudební sbírky. Jenže vlastnit nosič a rozhodovat o jeho použití nebylo totéž. Zatímco domácí vypalování CD mělo své technické nástrahy, tentokrát se problém schovával přímo na placeném originálu.

Dvě ochrany, dva různé problémy

XCP dodávala firma First4Internet, MediaMax společnost SunnComm. Oba systémy využívaly funkci Autorun, která ve Windows při vložení disku automaticky spouštěla programy, pokud byla zapnutá. Vedle hudby tak dostal prostor i instalátor ochrany. Podrobně to rozebrali výzkumníci J. Alex Halderman a Edward W. Felten z Princetonu.

Detail rozebrané mechaniky CD-ROM s otočným unašečem a optickou čtecí čočkou
XCP i MediaMax využívaly automatické spouštění programů z vloženého disku ve Windows. Riziko přinášel přidaný software, nikoli samotný zvukový záznam.
Matthias Zepper / Wikimedia / CC BY-SA 3.0 / zmenšeno

Aféru odstartovalo zjištění Marka Russinoviche, zveřejněné 31. října 2005. Na svém počítači našel skrytý software spojený s XCP. Jak později popsal ve vlastním technickém rozboru, nainstaloval se po přijetí licenčních podmínek z CD Get Right with the Man skupiny Van Zant. Podmínky ovšem nevysvětlovaly, že se ochrana bude před uživatelem skrývat.

Banány a pomeranče byly za socialismu nedostatkovým zbožím. Před Vánocemi se na ně stály dlouhé fronty

XCP používal rootkit, tedy techniku maskující přítomnost souborů a dalších součástí systému. Nešlo jen o nepříjemnou schovávanou s majitelem počítače. Stejné maskování dokázaly využít také jiné programy včetně malwaru. Hudební ochrana tak nabídla úkryt i nezvaným návštěvníkům a její skryté ovladače komplikovaly správu Windows.

MediaMax nelze automaticky označit za stejný rootkit. U verze 5.0 popsala americká Federal Trade Commission jinou slabinu: člověk s fyzickým přístupem k počítači a nižšími oprávněními mohl získat plnou kontrolu. Soubory vytvářející tuto zranitelnost se navíc instalovaly ještě před přijetím či odmítnutím licence a zůstávaly i po odmítnutí.

Tři kopie a přehrávač podle vydavatele

Bezpečnost nebyla jediný problém. FTC vytýkala omezení na tři fyzické kopie disku a překážky při přenosu skladeb do přenosných přehrávačů. Hudbu například nešlo přenést přímo do iPodu. Koupě originálu tedy neznamenala, že si člověk jednoduše vybere vlastní způsob poslechu.

Další vrstva se týkala soukromí. Přehrávače dodané na všech XCP discích a některých discích MediaMax 5.0 navazovaly internetové spojení, při němž se předávala IP adresa a identifikátor alba. Servery zaznamenávaly také čas spojení a přehrávač dostával propagační obsah.

K volbám se muselo i za Masaryka. Zákon znal za neomluvenou neúčast pokutu i vězení

Samostatný CD přehrávač přitom programy pro Windows nespouští. Popsaná instalace se týkala použití disku v počítači, nikoli vložení do hi-fi sestavy nebo discmanu. Právě rozdíl mezi přehráním zvukové stopy a spuštěním přidaného programu vysvětluje, proč stejný kotouček znamenal dvě velmi odlišné situace.

Stříbrný přenosný CD přehrávač Sony D-E330 s ovládacími tlačítky na přední hraně
Samostatný CD přehrávač nespouští programy určené pro Windows. Popsaná instalace ochranného softwaru se proto netýkala běžného poslechu v takovém přístroji.
User:Lcarsdata / Wikimedia / CC BY-SA 3.0 / zmenšeno

Stejné album nemuselo mít stejný disk

Případ FTC se vztahoval k prodeji v USA. Rozhodovala konkrétní chráněná edice, ne samotné logo Sony nebo název alba. Z amerického případu nelze odvodit, že stejnou ochranu neslo české vydání, ani počet postižených českých počítačů. Jiné protipirátské systémy se tím nestávají XCP.

Sony BMG nakonec stáhla disky s XCP a nabídla jejich výměnu. V lednu 2007 oznámila FTC navrženou dohodu se Sony BMG, zahrnující srozumitelné informování kupujících, souhlas s instalací a možnost software odstranit. Nápravu tedy nevyřešilo pouhé zastavení výroby.

Historie cédéček v českých sbírkách má i svou výrobní a přehrávačovou kapitolu. Aféra Sony BMG k ní přidává méně útulný detail: krabička patřila kupujícímu, ale přibalený program si chtěl nechat poslední slovo. Při určování starého disku proto záleží i na jeho edici a přidaném softwaru, nejen na interpretovi na obalu.

Původní názvy fotografií: CDs, Seitenansicht — 2017 — 2230; Cd-rom-laufwerk-geoeffnet; Sony CD Walkman D-E330.