Čelní pohled na ciferník mechanického budíku Prim s ručičkami

Československo mělo skutečný zimní čas. Hodiny šly o hodinu za standardem

Od 1. prosince 1946 do 23. února 1947 šly hodiny v Československu o hodinu za středoevropským časem. Posun měl ulevit elektrárnám v ranní špičce.

V neděli 1. prosince 1946 se v Československu ve tři ráno vrátily ručičky na dvojku. Letní čas přitom skončil už v říjnu. Prosincový posun zavedl skutečný zimní čas, o hodinu pozadu za středoevropským.

Stejný pohyb ručiček jsme v Česku viděli 25. října 2026. Tři ráno se změnily na dvě a po létě se vrátil středoevropský čas. V prosinci 1946 už ale středoevropský čas platil. Ciferník vypadal po přetočení stejně, jenže ukazoval čas o hodinu pozadu za tím, kterému dnes v zimě říkáme standardní.

Na podzim 1946 šly ručičky zpátky dvakrát

Letní čas tehdy skončil 7. října. Na běžném středoevropském čase zůstalo Československo necelé dva měsíce. V listopadu dal zákon o zimním čase vládě pravomoc zavést odchylku a určit, dokdy potrvá. Prosincový posun tak přišel až po návratu k normálu. Od říjnového letního času dělily prosincové nastavení celé dvě hodiny.

Hodiny v secesní výzdobě pražského hlavního nádraží
Mezi říjnovým koncem letního času a prosincovým zavedením zimního času platil v Československu středoevropský čas. Snímek nádražních hodin je z roku 2014.
Øyvind Holmstad / Wikimedia / CC BY-SA 3.0 / zmenšeno

Podle nařízení č. 213/1946 Sb. se v prosinci znovu odehrála celá hodina mezi druhou a třetí ranní. Obráceně to dopadlo v neděli 23. února 1947. Jakmile zimní hodiny ukázaly dvě, ručičky přeskočily rovnou na tři a zase platil středoevropský čas. Zimní režim trval přesně dvanáct týdnů.

Komunisti panicky zakázali geniální deskovku. Slavné Monopoly drsně nahradili závodní plnokrevníci

Šlo o ranní nápor na elektrárny

Proč v prosinci vůbec sahat na hodiny? Poslanec Vítek při projednávání zákona popsal ranní špičku mezi sedmou a osmou. Za tmy se najednou rozbíhaly stroje a zapínaly spotřebiče. Podle něj už některé závody posouvaly začátky práce samy. Když se hodiny přetočily zpět, závod mohl na papíře dál začínat v sedm, ale podle středoevropského času to bylo až v osm. Smyslem bylo posunout začátek práce blíž k dennímu světlu. Na ciferníku se o hodinu posunulo i odpolední stmívání. Připadlo na dřívější hodinu.

Pamětní kniha Kolince spojuje posun hodin se šetřením elektřinou. V zápisu k roku 1947 uvádí i druhé, místní opatření: od 9. ledna do 14. března obec nesvítila v ulicích. Lampy tedy podle kroniky zůstaly zhasnuté ještě poté, co se hodiny vrátily k normálu. Z parlamentní debaty víme, co měl posun řešit. Kolik elektřiny ve výsledku ušetřil, z ní ani z obecního zápisu nevyčteme.

V kuchyni hrál jeden program. Rozhlas po drátě v srpnu 1968 hlásil invazi

Pohled na náměstí a okolní domy v Kolinci
Kronika Kolince zaznamenala zimní čas i období bez pouličního osvětlení. Náměstí je na fotografii z roku 2013.
Krabat77 / Wikimedia / CC BY-SA 3.0 / zmenšeno

Potíže s energií později zasáhly i další zimy. Při uhelných prázdninách roku 1979 se omezení dotkla třeba škol a televizního vysílání. V zimě 1946–1947 stát zkusil sáhnout i na samotný čas, podle kterého začínal pracovní den.

V únoru dopředu, v dubnu ještě jednou

Únorový skok ze dvou na tři vypadá jako dnešní jarní změna, ale na letní čas bylo ještě brzy. Ten podle dalšího nařízení začal až 20. dubna 1947, opět posunem ze dvou na tři. Kdo měl doma hodiny s ručičkami, udělal tedy dvakrát totéž. V únoru je srovnal se středoevropským časem, v dubnu je nastavil hodinu před něj.