Bronzová socha prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka na Hradčanském náměstí v Praze

Dvě vlajky v okně a vymazaný Masaryk. Jak vypadal 28. říjen za totality

Místo oslav vzniku samostatného státu povinné vyvěšování sovětských vlajek a oslava znárodnění velkých podniků. Komunistický režim proměnil osmadvacátý říjen v přehlídku loajality a z kalendáře vymazal nepohodlné osobnosti i sváteční den volna.

Poválečné Československo zásadně změnilo pohled na klíčová historická výročí. Komunistická moc přijala Zákon číslo devadesát tři z roku devatenáct set padesát jedna Sbírky o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, kterým datum oficiálně přejmenovala na Den znárodnění. Deformaci státních symbolů, ideologický výklad dějin i zásahy totalitního aparátu do veřejného prostoru podrobně přibližuje stálá expozice Dějiny dvacátého století v Národním muzeu v Praze. Tradiční demokratická tradice první republiky tak musela ustoupit novým politickým mýtům.

Dvě vlajky v okně a přísná kontrola domovní důvěrnice

Každoroční rituál začínal v československých ulicích již několik dní předem. Z oken bytů, výloh obchodů i průčelí úřadů musela vyhlížet dvojice praporů. Přesná pravidla nařizovala umístit československou vlajku na čestnější levou stranu při pohledu z ulice a rudý prapor se srpem a kladivem na stranu pravou. Pokud rodina vyvěsila pouze domácí trikolóru, koledovala si o nepříjemný pohovor s funkcionáři.

V činžovních domech a panelácích bděly nad výzdobou domovní důvěrnice a zástupci uličních výborů. Procházeli chodníky se zápisníky v rukou a pečlivě počítali prázdná okna. Kdo praporky do držáku nezasunul, riskoval záznam v kádrových materiálech, potíže na pracovišti i problémy při přijímání dětí na střední školy. Stejný nátlak a systematické sledování nálad ve společnosti využívaly také metody Státní bezpečnosti a kádrový dohled nad obyvateli.

Bronzová socha prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka na Hradčanském náměstí v Praze
Památka zakladatele samostatného státu byla za komunistického režimu systematicky odstraňována z učebnic i veřejných prostranství.

Vymazaný Masaryk a pohádka o vlivu Velkého října

Z dějepisných učebnic zmizely zmínky o skutečných tvůrcích československé suverenity. Jména prezidentů Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše či generála Milana Rastislava Štefánika režim buď zcela zamlčel, nebo je líčil jako zástupce zrádné buržoazie. Oficiální propaganda tvrdila, že Československo vzniklo výhradně pod přímým vlivem bolševické revoluce v Rusku na podzim roku devatenáct set sedmnáct.

Režim navíc zrušil i samotný den odpočinku. Situaci upravil Zákon číslo padesát šest z roku devatenáct set sedmdesát pět Sbírky o změnách v kalendáři svátků, který osmadvacátý říjen degradoval na pouhý významný den. Továrny, úřady i školy fungovaly v běžném tempu. Zvýšení hospodářského fondu pracovní doby zapadalo do stejné vládní logiky jako povinné pracovní soboty a pracovní vyučování.

Historická budova Národního památníku na Vítkově v Praze se sloupovím
Národní památník na Vítkově sloužil komunistickým funkcionářům k okázalému kladení věnců při oslavách Dne znárodnění.

Lampionové průvody a probuzení na Václavském náměstí

Konec října sloužil stranickému aparátu především jako startovací můstek pro takzvaný Měsíc československého a sovětského přátelství. Školáci vyráželi do setmělých ulic s papírovými lampiony na svíčky, které kvůli větru často vzplály ještě před dojitím k pomníku padlých hrdinů. V podnicích se podepisovaly mimořádné socialistické závazky, jejichž plnění pečlivě sledoval Český statistický úřad v historických hospodářských statistikách magazínu Statistika&My.

Trpělivost občanů s ideologickou lží definitivně přetekla na podzim roku devatenáct set osmdesát osm. Při sedmdesátém výročí vzniku státu se lidé i přes zákaz shromáždili u sochy svatého Václava a požadovali svobodu. Proti tisícům demonstrantů zasáhly vodní stříkačky a obušky Veřejné bezpečnosti. Byla to však právě tato odvaha, která předznamenala pád totality i pozdější rozdělení měny a vznik samostatné České republiky.

Zaplněné Václavské náměstí v Praze během občanských protestů na sklonku komunistického režimu
Občané v ulicích hlavního města prolomili strach a přihlásili se k demokratickému odkazu první republiky.

Přehled proměn oslav osmadvacátého října v proměnách času

Historická etapaOficiální název svátkuPracovní statusHlavní veřejný rituál
První republikaStátní svátek samostatnostiDen pracovního kliduVojenské přehlídky a uctění památky legionářů
Padesátá létaDen znárodněníDen pracovního kliduManifestace dělníků a oslava prezidentských dekretů
NormalizaceVýznamný den republikyBěžný pracovní denPlnění výrobních plánů a kladení věnců na Vítkově
Podzim roku 1988Obnovený státní svátekDen pracovního kliduObčanské manifestace za svobodu a zásah policie

Často kladené otázky o slavení osmadvacátého října za socialismu

Byl osmadvacátý říjen za totality dnem pracovního klidu?
Od roku devatenáct set sedmdesát pět šlo o běžný pracovní den. Lidé museli jít do práce i do škol a v podnicích se často vyhlašovaly mimořádné pracovní směny.

Proč musely v oknech viset dvě vlajky?
Režim vyžadoval současné vyvěšení československé i sovětské vlajky. Kdo vlajky nevyvěsil, riskoval postih ze strany domovního důvěrníka a negativní kádrový posudek.

Kdy se svátek vrátil do kalendáře jako den volna?
Federální shromáždění obnovilo osmadvacátý říjen jako státní svátek a den pracovního klidu až v říjnu roku devatenáct set osmdesát osm při příležitosti sedmdesátého výročí vzniku republiky.