Čtyřlístek inspirovala cesta do Itálie. Třeskoprsky vyrostly z okolí Doks

Jaroslava Němečka v Itálii nadchlo, kolik prostoru dostávají komiksy v dětských časopisech. S manželkou Lucií pak vytvořili vlastní čtveřici hrdinů a její domov zasadili do krajiny kolem Doks. Do Třeskoprsk přitom přenesli i kousek autorových rodných Modřan.

Třeskoprsky, Blaťák a Bezzub znějí jako názvy z mapy, kterou si někdo nakreslil pro radost. Za komiksovými jmény však stojí skutečné město, vodní plocha a hrad: Doksy, Máchovo jezero a Bezděz. Právě tady má svět Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi své krajinné předlohy.

Cesta k nim ale vedla přes Itálii. Příběh vzniku Čtyřlístku spojuje zahraniční zkušenost s velmi osobními českými místy. Když od sebe oddělíme nápad na obrázkové čtení, podobu hrdinů a jejich bydliště, ukáže se, jak z různých inspirací vznikl jeden soudržný svět.

V Itálii Němečka oslovil prostor pro komiks

Němeček už před vznikem Čtyřlístku kreslil pro Mateřídoušku. Na cestě s budoucí manželkou Lucií si proto všímal také toho, co se nabízí dětem. V rozhovoru pro pořad Tandem z roku 2012 mezi komiksy, které ho zaujaly, jmenoval Topolino. Podstatný byl pro něj rozdíl v tom, jak výraznou roli mohlo obrázkové vyprávění v dětském čtení mít.

Kolo Favorit stálo polovinu měsíčního platu. Na legendu s berany se přesto stály nekonečné fronty

Na Radiožurnálu v roce 2010 svůj dojem popsal takto: „Byl jsem překvapen, jak může být komiks jako hlavní součást časopisu pěkný a zajímavě zpracovaný.“ V té větě je podstata italského podnětu. Komiks mohl dostat prostor jako hlavní náplň časopisu, místo aby zůstal drobným doplňkem jiného čtení.

Po návratu podle jeho vzpomínek následovalo společné vymýšlení s Lucií. V rozhovoru pro magazín Knihkupec oba znovu popsali odpoledne u vína přivezeného z Itálie. Tehdy dali dohromady postavy a Němeček nakreslil první příběh. Je to jejich vlastní vzpomínka na tvůrčí začátek, vyprávěná s odstupem let.

Italská inspirace tedy vypovídá především o chuti vytvořit podobně výrazné komiksové čtení pro české děti. Nelze ji zaměnit za doklad, že Myšpulín a jeho přátelé jsou převzaté italské postavy. Němečkovi naopak popisují, jak své hrdiny společně vymýšleli a pojmenovávali.

Jména hrdinů vedla i do Luciina dětství

Lucie nebyla jen společnicí na cestě, která přinesla nápad. V rozhovoru pro Knihkupce popsala svůj podíl na tvorbě Fifinky a Pindi i na Myšpulínově jméně. Kocourův obličej jí připomněl dozrávající mišpuli s charakteristickými vousky. Strom znala z dětství.

Také Fifinčino jméno mělo osobní původ: patřilo Luciinu někdejšímu koťátku. V komiksu ho ovšem dostala psí slečna. Vzpomínka tedy posloužila jako materiál pro novou postavu, nikoli jako závazný návod, který by autoři museli do všech detailů dodržet.

V Blízkých setkáních na Dvojce Němečkovi vysvětlili i souhru charakterů. K moudrému Myšpulínovi potřebovali silného Bobíka, proti němu postavili štíhlého sportovního zajíce Pinďu. Čtveřice tak od počátku nabízela různé povahy, které se mohly v příbězích doplňovat.

Doksy se proměnily v Třeskoprsky

České prostředí příběhů mělo jiný zdroj než italské časopisy. Manželé si pořídili chalupu v kraji kolem Doks a postupně k němu získali důvěrný vztah. Němeček v Tandemu s Janem Rosákem vzpomínal na dlouhé opravování zchátralého stavení i na lavičku, ze které se dívali směrem k Bezdězu.

Pribináček měl už v 50. letech až šestnáct příchutí. Kocourek přišel až v roce 1994

Do kresleného světa se přenesly výrazné orientační body. Doksy daly předlohu Třeskoprskám, z Máchova jezera se stal rybník Blaťák a z Bezdězu hrad Bezzub. Tuto trojici uvádí také reportáž Českého rozhlasu Sever.

Krajina měla v příbězích své stálé místo. Němeček Rosákovi vysvětloval, že většina dobrodružství začíná a končí u domku čtveřice a že okolní motivy poznávají i skuteční obyvatelé Doks. Třeskoprsky tak mají rozpoznatelný český základ, přestože jejich jméno patří do fantazie.

Domek Čtyřlístku má předlohu v Modřanech

U samotného obydlí je potřeba udělat ještě jednu odbočku. V témže rozhovoru Němeček potvrdil, že předlohou domku Čtyřlístku byl dům jeho rodiny v pražských Modřanech. Při kreslení vycházel i z jeho starší podoby zachycené na rodinných fotografiích. Skutečný dům se mezitím přestavoval.

Modřanskou stopu připomněla také reportáž PRAHA TV z výstavy Čtyřlístkománie v roce 2024. O předloze domku tam mluvil starosta Prahy 12 Vojtěch Kos, který se o ní dozvěděl v dokském muzeu.

Z těchto předloh vychází zajímavý rozdíl mezi komiksovým domovem a skutečnou adresou. Chalupa vysvětluje Němečkův vztah k Máchovu kraji, rodný dům zase podobu obydlí jeho hrdinů. Třeskoprsky proto můžeme číst jako složený domov: krajina kolem Doks se v něm setkává s domkem z Modřan. Hledat jedinou stavbu, která by vysvětlovala celé prostředí Čtyřlístku, by obě inspirace zbytečně slévalo.

Takové spojení dává kreslenému místu osobní rozměr. Autoři využili skutečné jezero a hrad, ale mohli mezi ně přenést dům odjinud. Pro čtenáře z toho vzniklo přehledné prostředí, které má vlastní jména a současně vazbu ke konkrétním českým místům.

Kreslená krajina se vrátila mezi skutečné Doksy

První Čtyřlístek vyšel 15. května 1969. Němeček původně nepočítal s dlouhou řadou pokračování; podle jeho vyprávění si další příběhy vyžádal zájem dětí. Později se na jejich psaní výrazně podílela Ljuba Štíplová.

Vazba na Doksy nakonec dostala i podobu skutečného muzea. Reportáž z Muzea Čtyřlístku z roku 2020 připomíná jak začátek vydávání, tak přesun expozice z knihovny na dokský zámek v roce 2019.

Kdysi si Němeček přenesl krajinu do obrázků. Muzeum umožnilo opačnou cestu: přivést čtenáře komiksu do míst, která mu dala předlohu. Návštěvník nemusí objevit domek se všemi místnostmi Myšpulínovy party. Stačí se rozhlédnout po kraji, ve kterém autor našel jejich domov.