Trvalá jako květák, vzadu deka. Československé účesy revoluce neostříhala

Trvalá připomínající květák, krátký předek a dlouhá „deka“ vzadu, vedle toho vzdorovité číro. Československé účesy uměly zabrat dost místa i pozornosti. Listopad 1989 přinesl zásadní řez do politických poměrů, staré střihy však neposlal hromadně na podlahu kadeřnictví.

Rodinné album z osmdesátek někdy vypadá, jako by fotograf před zmáčknutím spouště požádal hlavně o větší objem. Dnes se tomu snadno směje. Jenže pod stejnou nálepkou retro se schovává několik různých příběhů: snaha vypadat elegantně, obdiv k hudebnímu vzoru i touha nenechat si mluvit do vlastního vzhledu.

Trvalá měla objem, „deka“ vlastní zadní trakt

Trvalá nebyla vynálezem osmdesátých let, ale právě k jejich výrazným účesům patřily kudrny a načesané objemy. Domácí úpravu doprovázely natáčky, u kadeřnice se řešila trvalá i vodová. Retrospektiva účesů za socialismu připomíná také vliv princezny Diany. Západ tedy nezačal československé hlavy inspirovat teprve po otevření hranic.

Televizní poplatek se v červenci 1969 zvýšil z 15 na 25 Kčs

Vedle kudrn stála další nepřehlédnutelná konstrukce: krátké vlasy vpředu a po stranách, dlouhé vzadu. Dnes ji běžně označujeme jako mullet nebo „deku“. Zepředu spořádaný občan, zezadu rozjetá kapela. Historický přehled v Žurnálu Univerzity Palackého z listopadu 2009, na straně 7 takový střih popisuje právě v souvislosti s osmdesátými lety. Neznamená to, že jej nosil každý muž v republice.

Na jednu hlavu přitom připadala jen část celého stylu. K účesům patřila hudba, líčení i oblečení, třeba džíny, rifle a plísňáky. Zahraniční stylizace New Romantic na fotografii Alice Bag ukazuje, jak výraznou roli mohl hrát objem a asymetrie. Je to ilustrace zahraničního stylu, nikoli záběr z československého kadeřnictví.

Číro provokovalo, dlouhé vlasy mohly přivolat policii

Číro mělo jiný vzkaz než pečlivě načesaná slavnostní trvalá. Punkový vzhled dával najevo příslušnost ke scéně, která se do představy spořádané socialistické mládeže nevešla. Publikace ÚSTR Každodenní život v Československu 1945/48–1989, strana 173 zachycuje na dobové fotografii kontrolu pankáče příslušníky Veřejné bezpečnosti kolem let 1984 až 1985. Tady už vlasový vtip trochu tuhne.

Spory o vlasy ovšem začaly mnohem dřív. ÚSTR v rozboru akce Vlasatci popisuje pražské zatýkání a nucené stříhání mladých mužů v srpnu 1966. To je konkrétní starší zásah, ne popis každého dne osmdesátek. Ukazuje ale, proč délka vlasů v československých dějinách znamenala víc než zakázku pro holiče.

První mobily pro české boháče připomínaly obří cihly. Těžký plastový kufřík lidem trhal ramena

Osobní rozměr přidává svědectví Petra Strnadela v Paměti národa: vzpomíná na šikanu kvůli dlouhým vlasům ve škole i na ulici. Je to jeho zkušenost, nikoli životopis všech mániček. S hudebním prostředím souvisí i příběh ostravské burzy desek na Černé louce.

Revoluce změnila poměry. Účes neměl povinnou výpověď

Sametová revoluce ukončila vládu komunistického režimu a otevřela cestu k pluralitní demokracii. V tom byl zásadní řez. Z těchto událostí ale nelze vyrobit kadeřnický kalendář, podle kterého se 18. listopadu přestalo tupírovat. Politická změna a výměna vkusu nejsou jedna služba v ceníku.

Výmluvný protipříklad představuje sport: Jágrův mullet provázel jeho vstup do NHL v roce 1990 a rostl dál v devadesátých letech. „Deka“ tedy se socialismem nepadla. Dostala ještě mezinárodní angažmá.

Také novinky přicházely po svém. Archivní reportáž České televize z roku 1990 představuje počítačové navrhování dámských účesů. Vedle převzatých střihů se objevoval nový způsob, jak si vybrat další. Nejzajímavější změna kolem roku 1989 proto není soutěž, která kštice zmizela první. Je to posun od státních zásahů do vzhledu k možnosti rozhodovat o něm svobodněji. I kdyby výsledkem měla být zase pořádná „deka“.