První mobily pro české boháče připomínaly obří cihly. Těžký plastový kufřík lidem trhal ramena

První mobilní telefony v Československu vážily několik kilogramů, stály jako nové osobní auto a nosily se v kufříku přes rameno. Minuta hovoru přišla na patnáct korun, přičemž majitelé platili i za to, když jim někdo zavolal.

Počátky mobilního spojení v Československu dnes připomínají muzejní sbírky i úřední kroniky. První kufříkové přístroje a ranou telekomunikační techniku uchovává Národní technické muzeum v Praze, zatímco dobové modely pro tuzemskou síť dokumentuje Historické muzeum Národního muzea. Právní rámec tehdejšího provozu vymezoval zákon o telekomunikacích č. 110/1964 Sb. a přehledy o přidělování frekvencí či budování vysílačů eviduje Český telekomunikační úřad.

Od newyorského chodníku ke slavné cihle

Myšlenka bezdrátového telefonování sahá hluboko do dvacátého století, ale skutečná revoluce se odehrála v dubnu 1973 v New Yorku. Inženýr Martin Cooper ze společnosti Motorola vzal do ruky prototyp přístroje, vyšel na rušnou ulici na Manhattanu a vytočil číslo svého hlavního rivala Joela Engela z Bellových laboratoří. Chtěl mu osobně oznámit, že volá ze skutečného přenosného telefonu.

Trvalo dalších deset let vývoje a schvalování úřady, než se v roce 1983 dostal na trh první komerční mobilní telefon na světě s označením Motorola DynaTAC 8000X. Lidé mu kvůli hranatému tvaru a váze téměř osm set gramů okamžitě začali říkat cihla. Přístroj stál necelé čtyři tisíce dolarů, což by dnes po započtení inflace odpovídalo zhruba deseti tisícům. Baterie vydržela pouhých třicet minut hovoru a v nabíječce musela strávit celých deset hodin. Přesto se na tuto technickou novinku stály v Americe dlouhé pořadníky.

Historický hovor mezi Prahou a Bratislavou

Do tehdejšího Československa dorazila mobilní éra na začátku devadesátých let. Společný podnik Eurotel, který vytvořila Správa pošt a telekomunikací společně s americkými partnery, spustil první mobilní síť 12. září 1991. Používala skandinávský analogový standard NMT na frekvenci 450 megahertzů.

Slavnostní premiéra se odehrála spojením dvou metropolí federace. Předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová tehdy z Prahy zavolala předsedovi Slovenské národní rady Františku Mikloškovi do Bratislavy. Signál zprostředkovala jediná ústředna a hrstka vysílačů pokrývajících obě hlavní města spolu s dálnicí D1. Pro většinu obyvatel šlo o naprosté sci-fi, protože na běžnou pevnou linku se v té době čekalo na úřadech i několik let. Přechod k masovému volání a levnějším službám odstartoval až o pět let později, kdy příchod sítě Paegas na podzim roku 1996 přinesl moderní digitální systém GSM.

Třicet let od startu Paegasu: Co obnášelo pořídit si mobil na podzim 1996

Předčíslí nula šest set jedna a luxus pro vyvolené

První tuzemské přístroje měly k dnešním kapesním telefonům hodně daleko. Nejpopulárnější modely Nokia Talkman nebo Dancall vážily mezi čtyřmi a pěti kilogramy. Šlo o masivní plastové kufříky s těžkým olověným akumulátorem, dlouhou prutovou anténou a klasickým telefonním sluchátkem na kroucené šňůře. Lidé je nosili přes rameno pomocí popruhu nebo je napevno montovali do automobilů.

Pořízení mobilu představovalo pro běžného člověka finanční nedostupnost. Přístroj vyšel zhruba na šedesát až sto tisíc československých korun při průměrné měsíční mzdě kolem tří tisíc osmi set korun. Dalších deset až dvacet tisíc stála aktivace čísla se slavným předčíslím 0601. Měsíční paušál přesahoval tisíc korun a minuta hovoru stála patnáct korun. Extrémní zátěž představovalo účtování příchozích hovorů. Majitel mobilu platil za každou minutu, i když mu někdo volal z běžné pevné linky. Z kufříkového telefonu se tak stal neotřesitelný symbol bohatství podnikatelů ve fialových sacích.

Odposlechy na běžném rádiu a tichý konec analogu

Síť NMT měla vedle vysokých cen ještě jednu zásadní slabinu. Šlo o čistě analogový přenos bez jakéhokoli digitálního šifrování. Hlas se šířil vzduchem podobně jako běžné rozhlasové vysílání. Zručnější radioamatéři nebo lidé s jednoduchým širokopásmovým přijímačem mohli bez potíží ladit frekvence kolem 450 megahertzů a poslouchat důvěrné rozhovory byznysmenů i politiků přímo ze svých obýváků.

Éru obřích kufříků a drahých minut definitivně ukončil nástup digitální sítě GSM v polovině devadesátých let. Telefony se dramaticky zmenšily, baterie začaly vydržet celé dny a ceny hovorů klesly na zlomek původních částek. Vše pak vyvrcholilo na přelomu tisíciletí, kdy legendární tlačítková Nokia 3310 s hrou had a výměnnými kryty udělala z mobilu samozřejmost pro školáky i důchodce. Stará síť NMT s předčíslím 0601 ještě několik let sloužila chalupářům v odlehlých oblastech s horším signálem, než ji operátor v létě 2006 definitivně vypnul.