Sportka fungovala desítky let bez jackpotu. Převádění nevyhraných peněz přišlo až v roce 1993

Když dnes v televizi sledujeme tah Sportky, automaticky počítáme s tím, že se nevyhrané miliony z prvního pořadí přesunou do dalšího týdne. Po většinu své existence však nejslavnější tuzemská loterie žádný jackpot neznala. Stát výhry striktně zastropoval a dnešní systém nekonečného hromadění peněz odstartoval až porevoluční rok 1993 společně s nástupem počítačových terminálů.

Nedělní podvečer u televizní obrazovky patřil po celá desetiletí stejnému rodinnému rituálu. V obývacím pokoji šustily tenké papírové sázenky, v ruce se chvěla propiska a rodina napjatě sledovala točící se osudí s očíslovanými míčky. Řada lidí si při vzpomínkách na socialistické losování vybavuje představy o pohádkovém zbohatnutí, jenže dnešní optiku s desítkami či stovkami milionů korun nelze do minulosti promítat. Celé generace sázejících totiž hrály hru s úplně jinou matematikou, v níž slovo jackpot vůbec neexistovalo.

Čtyřicet devět sportovních disciplín jako alibi pro hazard

Když komunistický režim na počátku padesátých let zrušil prvorepublikové loterie, velmi rychle zjistil, že lidskou touhu po štěstí dekretem nevymaže. Černé sázky kvetly v hospodách i na pracovištích a stát navíc nutně potřeboval peníze na nově vybudovaný Československý svaz tělesné výchovy. V březnu 1957 proto vláda posvětila vznik číselné loterie po vzoru západoněmecké hry se šesti čísly ze čtyřiceti devíti. První losování proběhlo na Velikonoční pondělí 22. dubna 1957 a zaznamenalo obrovský úspěch, o čemž v historickém ohlédnutí informuje také Česká televize, která připomíná více než 1,6 milionu podaných sázenek hned v premiérovém týdnu.

Kouzlo československého 3D obrazu: Proč do slavného Meoskopu nikdy nepasovaly západní kotoučky

Aby nová zábava nepůsobila v očích ideologů jako buržoazní hazard, dostala sportovní pláštík. Každému ze 49 čísel v osudí bylo na sázence připsáno konkrétní sportovní odvětví. Jednička patřila bobům, dvojka boxu, čtrnáctka kopané, devatenáctka lednímu hokeji a poslední devětačtyřicítka základní tělesné výchově. Lidé tak oficiálně netipovali pouhá čísla, ale sportovní disciplíny, což dalo celé hře název Sportka. Tento tematický seznam vydržel na formulářích až do sedmdesátých let, kdy se zástěrka definitivně rozplynula a zůstala čistá číselná loterie.

Pevné stropy výher a peníze, které se nepřeváděly

Základní sázka stála na začátku tři koruny a na výhry putovala polovina z celkového objemu vkladů. Zásadní rozdíl oproti dnešku však spočíval v tom, co se stalo, když nikdo neuhodl všech šest čísel prvního pořadí. Žádné převádění peněz do dalšího týdne se nekonalo. Nevyčerpaná částka se buď rozpustila mezi výherce nižších pořadí, nebo zůstala provozovateli na rozvoj tělovýchovy a sportovní infrastruktury. Bank zkrátka nerostl do nebe a v každém kole se hrálo od nuly.

Stát navíc stanovil přísný strop pro maximální možnou trefu. Při startu hry v roce 1957 činila nejvyšší výhra 40 000 Kčs. V době, kdy průměrná měsíční mzda dosahovala zhruba 1 200 korun a v oběhu byla známá zelená stokoruna, šlo o obrovské jmění. Šťastlivec si za něj mohl pořídit zbrusu nový automobil Škoda Spartak, na který se jinak stály vyčerpávající pořadníky v Mototechně. V šedesátých letech se strop postupně zvedl na 80 tisíc a posléze na 200 tisíc korun, v roce 1965 přibyl druhý tah a v roce 1977 sedmé dodatkové číslo. Hranice tří set tisíc padla v roce 1984 a v roce 1990 byla posunuta na půl milionu korun. Pořád však šlo o pevně omezenou částku bez kumulativního efektu.

Vzácná desetikoruna s malým Kč sloužila k seřízení automatů. Samotný rok 1993 nestačí

Rok 1993 a příchod moderního jackpotu s terminály

První velká změna přišla v únoru 1991, kdy provozovatel zrušil pevné limity a velikost výhry začala přímo kopírovat objem přijatých vkladů. Skutečná revoluce ale nastala až v roce 1993. Společnost Sazka tehdy poprvé zavedla oficiální jackpot, tedy pravidlo, že nevyhrané peníze z prvního pořadí automaticky přecházejí do následujícího losování. Jak uvádí oficiální herní plán Sportky, právě princip kumulace vytvořil prostor pro pozdější mnohamilionové prémie i vznik doplňkových her.

Zavedení jackpotu v roce 1993 úzce souviselo s technickým převratem. Sběrny, trafiky a pošty začaly nahrazovat ruční třídění papírových sázenek elektronickými terminály napojenými na centrální počítač. On-line provoz odstranil zdlouhavou ruční kontrolu v okresních sběrnách, vyloučil prostor pro dodatečné podvody a přinesl oblíbený náhodný tip. Z poklidné socialistické hry s pevně danou odměnou se stala moderní honba za kumulovaným bankem, která v dalších desetiletích přinesla i stomilionové částky a superjackpot. Legendární papírové sázenky se sporty tak zůstaly připomínkou doby, kdy i ten největší sázkařský zázrak musel respektovat státní tabulky.