Zářivě žlutá Škoda Felicia Fun zaparkovaná na trávníku na motoristické slavnosti Legendy v Praze.

Žlutá Felicia Fun nabídla další dvě místa za kabinou. Cestující si ukrojili část korby

Sériový pick-up z druhé poloviny 90. let nabízel posuvnou zadní přepážku a dvě přídavná sedadla otevřená do venkovního prostoru. Rozšíření počtu míst sice potěšilo posádku, ale výrazně zkrátilo využitelnou ložnou plochu. Tovární řešení pro volný čas představovalo odvážný nápad i praktický kompromis.

Sériový pick-up z druhé poloviny 90. let nabízel posuvnou zadní přepážku a dvě přídavná sedadla otevřená do venkovního prostoru. Rozšíření počtu míst sice potěšilo posádku, ale výrazně zkrátilo využitelnou ložnou plochu. Tovární řešení pro volný čas představovalo odvážný nápad i praktický kompromis.

Odvážný nápad na základech z Vrchlabí

Když mladoboleslavská automobilka v devadesátých letech hledala novou tvář pod křídly německého koncernu, chtěla ukázat, že zvládne víc než jen praktické rodinné vozy a užitková auta pro řemeslníky. Konstrukční základ tvořila běžná Škoda Felicia, která vzešla z důkladné modernizace staršího Favoritu a dostala více než tisícovku nových dílů. Z užitkového provedení pick-up však v závodě ve Vrchlabí vzniklo něco nevídaného.

Žlutá Škoda Felicia Fun z bočního pohledu zaparkovaná v městské ulici.
Většina ze čtyř tisíc vyrobených vozů zamířila na export do západní a jižní Evropy. Draceane / Wikimedia / CC BY-SA 4.0

V říjnu 1995 se rozeběhla sériová výroba modelu Felicia Fun, který na první pohled křičel do světa zářivě žlutým lakem karoserie. Žluté byly laminátové lemy blatníků, masivní spoiler, aerodynamický ochranný oblouk nad ložnou plochou a dokonce i ramena volantu nebo podklad přístrojových ukazatelů v interiéru. Auto dostalo podvozek zvýšený o 60 milimetrů, což usnadňovalo jízdu po polních cestách nebo písčitých plážích. Na sloupcích a opěradlech sedadel se navíc usmíval stylizovaný zelený žabák s korunkou na hlavě, který se stal neoficiálním symbolem celého projektu.

Trik s posuvnou stěnou zkrátil korbu na polovinu

Největší technickou raritou vozu byl mechanismus zadní přepážky kabiny. V běžném uspořádání šlo o klasický dvoumístný automobil s otevřenou korbou, jejíž podlahu kryly odolné dřevěné smrkové lišty. Jakmile však řidič potřeboval svézt více lidí, stačilo zatáhnout za páku v interiéru.

Tímto jednoduchým pohybem se odjistila a odklopila celá zadní stěna kabiny včetně elektricky ovládaného okna. Stěna se posunula směrem dozadu do ložného prostoru a uvolnila místo pro dvě další sklopná sedadla. Cestující vzadu seděli pod širým nebem, chráněni jen pevnou konstrukcí zadního oblouku se třetím brzdovým světlem. Pokud začalo pršet, jedinou záchranu představovala příplatková plátěná stříška nebo laminátová nástavba. Daň za přepravu čtyř lidí byla okamžitá. Užitková délka ložné plochy se při vyklopení sedadel zkrátila z původních 1 370 milimetrů na pouhých 850 milimetrů.

Pohled na přední a boční část žluté Škody Felicia Fun zaparkované na srazu.
Kromě žlutého laku a laminátových lemů se Felicia Fun odlišovala také podvozkem zvýšeným o 60 milimetrů. Guillaume Vachey from Chalon sur Saone, France / Wikimedia / CC0

Cena přesáhla třicet průměrných platů

Zatímco ještě na sklonku osmdesátých let museli zájemci o nový automobil podstupovat pořadníky a vázané vklady v Mototechně, o dekádu později už si mohl zákazník koupit hravý žlutý pick-up přímo v autosalonu. Problémem byla tehdejší kupní síla. Když přišel v roce 1988 na trh nový Favorit za cenu přesahující sedmadvacet mezd, šlo o univerzální rodinné auto. Felicia Fun však byla ryze volnočasovým luxusem.

Základní provedení s motorem 1.3 MPI stálo podle oficiální tiskové zprávy Škoda Auto rovných 304 900 korun. Oblíbenější koncernová šestnáctistovka s výkonem 55 kilowattů byla dražší o dalších čtyřicet tisíc korun a za naftovou verzi 1.9 D se připlácelo ještě deset tisíc navíc. V době, kdy se průměrný hrubý měsíční plat v České republice pohyboval kolem deseti tisíc korun, stál žlutý automobil přes třicet celých platů. Pro běžnou českou rodinu tak zůstával nedostupným snem, zatímco řemeslníci dali přednost klasickému bílému pick-upu za zlomek ceny.

Rarita, která zamířila hlavně k moři

Vysoká prodejní cena v kombinaci se specifickým určením rozhodla o tom, že na domácích silnicích zůstalo jen minimum vozů. Většina produkce z celkových 4 016 vyrobených kusů zamířila na export do západní a jižní Evropy. Žlutá auta sloužila v půjčovnách u moře v Řecku, na španělském pobřeží nebo jako stylové rekreační vozy v Německu a Velké Británii. Výroba ve Vrchlabí skončila v srpnu 2000 bez přímého nástupce. Dnes patří zachovalé exempláře k nejvyhledávanějším českým youngtimerům a jejich hodnota na sběratelském trhu mnohonásobně překračuje tehdejší pořizovací cenu.