Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Když se koncem roku 1988 v prodejnách Mototechny objevily první kusy nového hatchbacku Škoda Favorit 136 L, stála základní verze 84 600 Kčs. Ve srovnání s tehdejší průměrnou hrubou mzdou 3 095 Kčs musel běžný pracující na novinku vydělávat více než 27 měsíců bez jediné utracené koruny. Kdo si však myslel, že k pořízení moderního vozu stačí našetřený balík peněz, narazil na neúprosnou realitu vinkulovaných vkladů, nočních front a pořadníků.
Představení nového automobilu na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně v září 1987 způsobilo v Československu obrovskou senzaci. Po dlouhých desetiletích výroby vozidel s motorem vzadu a pohonem zadních kol, jejichž konstrukční kořeny sahaly až k legendárnímu „embéčku“ ze šedesátých let, představila automobilka AZNP Mladá Boleslav moderní pětidveřový hatchback s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Elegantní tvary navržené italským studiem Stile Bertone působily na tehdejších československých silnicích jako zjevení ze západního světa.
Cesta od brněnské výstavní premiéry k běžnému zákazníkovi však byla dlouhá a plná překážek. Během roku 1988 sice postupně nabíhala sériová výroba, drtivá většina prvních zkompletovaných vozů ale putovala do státních podniků, institucí a na devizový export do západní Evropy. Když se v závěru roku 1988 konečně otevřela možnost pořídit si nový Favorit i pro soukromé motoristy prostřednictvím národního podniku Mototechna, narazila veřejnost na dvě zásadní bariéry: vysokou pořizovací cenu a přísný administrativní systém pořadníků.
Cena 84 600 Kčs: Jak počáteční částka Favoritu vypadala v porovnání s výplatní páskou
Podle oficiálních údajů z archivů automobilky Škoda Auto byla pro základní provedení Škoda Favorit 136 L v době zahájení maloobchodního prodeje stanovena cena 84 600 Kčs. Písmeno L označovalo výbavový stupeň de Luxe, což byl v té době jediný vyráběný standard – zvažovaná chudší verze Standard (S) se do sériové výroby nikdy nedostala a luxusnější provedení 136 LS přišlo na trh až v následujících letech s vyšší cenovkou 89 100 Kčs.
Abychom pochopili, co částka 84 600 Kčs znamenala pro rodinný rozpočet, musíme se podívat do mzdových statistik. Podle dlouhodobé statistické řady, kterou eviduje Český statistický úřad, činila v roce 1988 průměrná hrubá měsíční mzda v celém československém národním hospodářství přesně 3 095 Kčs.
Jednoduchý matematický přepočet dává jasný výsledek: pořizovací cena základního Favoritu odpovídala přesně 27,33 průměrné hrubé měsíční mzdy. Jinými slovy, člověk s průměrným příjmem by na nový automobil musel odkládat celý svůj hrubý výdělek po dobu dvou let a více než tří měsíců, aniž by utratil jedinou korunu za jídlo, bydlení nebo daně. V reálné čisté mzdě po odečtení tehdejší daně ze mzdy, kdy se čistý příjem pohyboval kolem 2 400 až 2 500 Kčs měsíčně, představoval nákup dokonce přibližně 34 až 35 celých čistých výplat. Pokud by domácnost dokázala každý měsíc ušetřit třetinu svého čistého příjmu, spořila by na novinku bezmála devět let.
Skok o desítky tisíc korun: Proč stál Favorit výrazně více než Škoda 120 i Lada
Cena Favoritu nepředstavovala jen vysoké číslo samo o sobě, ale především obrovský cenový skok oproti dosavadní nabídce na domácím trhu. Zatímco starší modely s motorem vzadu jako Škoda 105 a Škoda 120 byly cenově nastaveny tak, aby byly dostupné pro širší vrstvy obyvatelstva, Favorit mířil do zcela jiné kategorie.
V téže době, kdy se Favorit chystal do prodejen, stála základní Škoda 105 S v Mototechně přibližně 56 000 Kčs a o něco lépe vybavená Škoda 105 L přišla na 57 780 Kčs. Nejprodávanější rodinný vůz tehdejších let, Škoda 120 L, se prodával za 65 630 Kčs. Dokonce i nejluxusnější čtyřoké provedení Škoda 120 GLS s pětistupňovou převodovkou a bohatší výbavou stálo 71 500 Kčs.
Favorit 136 L byl tedy oproti Škodě 120 L dražší o téměř 19 000 Kčs, což odpovídalo více než šesti celým průměrným měsíčním platům. Oproti základní „stopětce“ činil cenový rozdíl dokonce 28 600 Kčs – novinka byla o více než 50 procent dražší. Favorit svou cenou překonal i dovážený sovětský VAZ 2105 (Žiguli 1300), který platil za prostorné a robustní vozidlo a stál 73 900 Kčs. Zatímco dřívější sportovně laděné modely jako Škoda 110 R byly v 70. letech chápány jako luxusní alternativa, Favorit přinesl novou cenovou úroveň do segmentu běžných rodinných automobilů.
Srovnání cen osobních automobilů na československém trhu v roce 1988
Následující přehled srovnává oficiální maloobchodní ceny osobních vozidel nabízených v prodejní síti Mototechna koncem roku 1988 s průměrnou hrubou měsíční mzdou 3 095 Kčs:
| Model automobilu | Původ vozu | Maloobchodní cena | Počet průměrných hrubých mezd |
|---|---|---|---|
| Trabant 601 Standard | NDR (Sachsenring) | 39 000 Kčs | 12,6 měsíční mzdy |
| Škoda 105 S | ČSSR (AZNP) | 56 000 Kčs | 18,1 měsíční mzdy |
| Škoda 120 L | ČSSR (AZNP) | 65 630 Kčs | 21,2 měsíční mzdy |
| Škoda 120 GLS | ČSSR (AZNP) | 71 500 Kčs | 23,1 měsíční mzdy |
| Lada 2105 (VAZ) | SSSR (AvtoVAZ) | 73 900 Kčs | 23,9 měsíční mzdy |
| Škoda Favorit 136 L | ČSSR (AZNP) | 84 600 Kčs | 27,3 měsíční mzdy |
Vinkulace a pořadníky: Proč samotné peníze na novou škodovku nestačily
Mít na vkladní knížce nebo doma v obálce hotovost 85 tisíc korun k nákupu Favoritu vůbec nestačilo. Systém centrálně řízeného hospodářství neuměl pružně reagovat na poptávku a běžný nákup vozu stylem přímého odběru z autosalonu byl v té době nemyslitelný.
Distribuce nových osobních automobilů v Československu podléhala přísné regulaci prostřednictvím takzvaných vinkulovaných vkladů. Zájemce o nový vůz musel nejprve navštívit pobočku České státní spořitelny a založit vázaný vklad ve prospěch národního podniku Mototechna. Vinkulace představovala povinnou zálohu – zpravidla ve výši 20 000 až 30 000 Kčs, v některých fázích dokonce plnou cenu vozu. Tyto finanční prostředky zůstaly na účtu zablokované s minimálním úročením (kolem dvou procent ročně) a majitel s nimi nemohl volně disponovat, podobně jako když se skládaly zálohy na družstevní byty ve státní spořitelně.
Teprve s úředním potvrzením o vinkulovaném vkladu se občan mohl zapsat do pořadníku Mototechny. Zápis však neznamenal přidělení vozu v dohledné době. Na nový automobil se běžně čekalo měsíce až několik let, přičemž zákazník si nemohl vybrat ani přesnou barvu karoserie. Kdo odmítl nabízený vůz například kvůli nechtěnému odstínu laku, riskoval vyřazení z pořadníku nebo pád na jeho samý konec.
Dvacet tisíc kusů pro celou republiku: Kam první vozy z Mladé Boleslavi skutečně zamířily
Důvodem extrémní nedostupnosti byla výrobní kapacita mladoboleslavské automobilky v úvodních fázích produkce. Ačkoliv byly nově vybudované provozy projektovány na velkosériovou výrobu, technologický náběh zcela nového automobilu se stovkami nových subdodavatelů byl mimořádně komplikovaný.
Podle dobových výrobních bilancí opustilo montážní linky AZNP v průběhu celého roku 1988 celkem 21 363 vozů Škoda Favorit. V patnáctimilionovém Československu to byla pouhá kapka v moři poptávky. Z tohoto počtu navíc podstatná část vůbec nezamířila k běžným občanům:
- Státní správa a podniky: Absolutní přednost měly stranické orgány, ministerstva, státní podniky a organizace, které Favority nutně potřebovaly k obnově svých zastarávajících vozových parků.
- Bezpečnostní složky: Významná část produkce byla přidělena Veřejné bezpečnosti a dalším složkám ministerstva vnitra jako služební vozidla.
- Devizový export: Československé hospodářství trpělo chronickým nedostatkem volně směnitelných měn. Nejlépe smontované a zkontrolované kusy proto přednostně směřovaly na západní trhy – do Velké Británie, Spolkové republiky Německo, Nizozemska nebo skandinávských zemí.
Pro maloobchodní prodej v síti Mototechny tak na sklonku roku 1988 zbývaly pouhé nízké tisíce kusů, které se podle přísných krajských kvót rozdělovaly mezi jednotlivé okresy. Pro běžného motoristu bez vlivu a osobních vazeb bylo získání vozu v prvních měsících prakticky nemožné.
Odstupné na černém trhu: Za okamžité převzetí vozu lidé připláceli desítky tisíc
Kombinace vysoké ceníkové ceny, mizivé nabídky a obrovského celospolečenského zájmu okamžitě vytvořila prostor pro šedou ekonomiku a spekulace. Kolem prodejen Mototechny se při ohlášení termínů nových zápisů do pořadníků tvořily pověstné noční fronty. Lidé si brali dovolené, nocovali na skládacích křesílkách, v kempinkových stanech nebo v zaparkovaných starších vozech. Zavedly se samoorganizované frontové výbory, které vedly sešity se jmény a prováděly prezenci každé dvě až tři hodiny i uprostřed noci. Kdo se neozval, byl ze seznamu nekompromisně vyškrtnut.
Ti šťastlivci, kteří dokázali Favorita získat díky protekci u vedoucích prodejen Mototechny nebo funkcionářů národních výborů, mohli nový vůz obratem zpeněžit. Na černém trhu a v dobové řádkové inzerci se nový Favorit nabízel k okamžitému odběru za 110 000 až 130 000 Kčs. Neoficiální přirážka ve výši 25 až 45 tisíc korun představovala více než roční výdělek průměrného pracujícího. Kvetl také obchod se samotnými pořadovými lístky – za přenechání předního místa v pořadníku se běžně vyplácelo odstupné ve výši 20 000 až 30 000 Kčs v hotovosti na ruku.
Škoda Favorit 136 L byla bezesporu přelomovým automobilem, který posunul domácí automobilový průmysl do moderní éry a po roce 1989 se stal klíčovým argumentem při úspěšném vstupu koncernu Volkswagen do mladoboleslavské automobilky. Na sklonku roku 1988 však pro československé motoristy nepředstavoval dostupné lidové vozítko, ale mimořádně drahý a těžko dosažitelný luxus, na který bylo potřeba nejen více než dva roky průměrné práce, ale především obrovská dávka trpělivosti a štěstí v systému socialistického přídělového hospodářství.