Mysleli si, že utekli na Západ. Za stolem v americké uniformě seděl člověk StB

Uprchlíci při akci Kámen věřili, že už jsou v bezpečí za hranicemi. V údajné americké úřadovně ale odpovídali lidem StB. Jak přesvědčivá ta past byla, ukazuje příběh Minaříkových a krátký vzkaz, který Jarmila napsala své matce ještě před zatčením.

V noci z 5. na 6. května 1948 mířil redaktor Vladimír Minařík s manželkou Jarmilou a dvěma syny na Západ. Staršímu Vladimírovi bylo sedm let, Janovi dva. Cesta přes údajnou hranici je dovedla do falešné úřadovny u Nového Mohelna na Mariánskolázeňsku.

Jarmila tam stihla napsat domů: „Milá mami, lístky si vem a jsem ti dlužna a prosím ukliď nám abysme se sem rádi vraceli. Líbá Jar.“ Vzkaz uchovaný v Archivu bezpečnostních složek otiskla badatelka Václava Jandečková ve studii v časopise Securitas Imperii. V několika obyčejných slovech zůstaly starosti o domácnost i představa budoucího návratu. Pisatelka přitom stála před zatčením.

Závora stála na československé straně

Minařík při pozdějším výslechu popsal jízdu z Plané nákladním autem pod plachtou a další cestu pěšky. U silniční závory skupině oznámili, že dosáhla hranice. Za ní je zastavil domnělý německý finančník s puškou a odvedl do domku označeného Zollamt, tedy celní úřad. Následovaly německé dotazníky a rozhovor s údajným americkým důstojníkem.

Podobná kulisa měla uprchlíkům potvrdit, že opustili Československo. Americká uniforma působila jako příslib bezpečí. Ve skutečnosti zůstávali na území ovládaném stejnou mocí, před kterou utíkali. Falešná hranice tak byla především hranicí v jejich představě.

Dotazník místo úlevy přinesl další jména

Podle katalogu výstavy ÚSTR Králové Šumavy používala StB při těchto provokacích falešné převaděče a fingované služebny americké vojenské kontrarozvědky CIC. V amerických uniformách vystupovali její příslušníci i tajní spolupracovníci. Uprchlíci při přijímacích pohovorech popisovali své protirežimní aktivity a sdělovali politické postoje přátel, které doporučovali ke kontaktu.

Bez trestního rozsudku až na dva roky do pracovního tábora. Rozhodovala komise

Past proto nekončila u člověka, který seděl před dotazníkem. Jak vysvětluje Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, získané kontakty pomáhaly StB pronikat do převaděčských sítí. Člověk přesvědčený, že mluví ke spojenci, poskytoval informace svému protivníkovi. Rozdíl mezi příslušníkem a tajným spolupracovníkem připomíná také náš článek o lidech ve službách StB.

Vrátili je ze země, do které nedošli

Minaříkovým slíbili odvoz do hotelu. Místo něj přišla cesta zpět k závoře, údajné odmítnutí americkou stranou a zatčení příslušníky SNB. Autobus je odvezl do Mariánských Lázní. Také poslední část cesty měla zakrýt, že celý přechod byl fingovaný.

Prase jste si vykrmili sami. Ze zabijačky jste přesto museli odvést sádlo do výkupu

Scénář nebyl všude stejný. Katalog ÚSTR popisuje i lidi poslané do údajného sběrného tábora, kteří cestou „zabloudili“ a padli do rukou hlídce. Někteří ani po letech nepochopili, že skutečnou hranici nepřekročili. Domnělé vydání z americké strany tak mohlo přežít samotné zatčení a dál ovlivňovat jejich pohled na prožitou událost.

Akce Kámen označuje metodu používanou na více místech, nikoli jediný útěk nebo jednu rodinu. Další podobu poúnorové represe představovaly tábory nucené práce a rozhodování komisí. U konkrétního osudu proto záleží na tom, kdo člověka zadržel a jak se jeho případ dál vyvíjel.

U Všerub dnes podvod připomínají dvě naučné tabule odhalené v dubnu 2018, u cesty k zaniklému Myslívu a na hrázi Myslívského rybníka. Skutečný hraniční přechod leží nedaleko. Právě rozdíl mezi skutečnou a předstíranou hranicí rozhodoval o tom, komu tehdejší uprchlíci svěřili své životy i jména blízkých.