OKAL měl licenci ze Západu. Při požáru uměl hasiče pořádně potrápit

OKAL nabízel rodinný dům z továrny místo nekonečného zdění. Západoněmecká licence se v Rýmařově proměnila v československé bydlení, jehož konstrukce ale dokázala hasičům pořádně zkomplikovat práci. Při požáru v Čisté sami popsali, jak dřevotřískové panely podpořily rychlé šíření ohně a ztěžovaly hašení.

Sedlová střecha, obytné podkroví a pod ním montované stěny. OKAL představoval jinou cestu k vlastnímu domu než stavba svépomocí s míchačkou na dvoře. Pro jeho příběh je však důležité podívat se i pod obložení. Právě skladba panelů vysvětluje, proč mohl být zásah u hořícího domu tak obtížný.

V Čisté panely pomohly ohni a ztížily hašení

Dne 1. srpna 2017 vyjížděli hasiči k požáru kuchyně v Čisté na Rakovnicku. Když dorazily první jednotky, oheň už zasáhl celé druhé nadzemní podlaží a půdu domu typu OKAL. Zpráva HZS Středočeského kraje výslovně uvádí, že dřevotřískové panely zesílily rychlý rozvoj i intenzitu požáru. Současně komplikovaly pronikání hasební látky do konstrukce.

Žádný lisovaný papír ani lepenka. Z čeho se ve skutečnosti vyráběl Trabant 601

Pro zasahující to znamenalo víc než namířit proud vody do oken. Po zastavení šíření následovalo rozebírání konstrukcí a dohašování ohnisek. Požár byl ohlášen ve 14:44, zlikvidovat se jej podařilo v 18:40. Příčinou bylo vznícení tuku na sporáku. Konstrukce tedy v tomto případě požár nezpůsobila, ale výrazně ovlivnila jeho průběh.

OKAL tak uměl hořet rychle a hasiče potrápit. Neznamená to ovšem, že každý zásah musel skončit zničením celého domu. Hasičská zpráva z Konice z roku 2010 popisuje opačný výsledek: včasný zásah zabránil rozšíření požáru na celý objekt. Záleželo i na tom, kdy a jak se podařilo zasáhnout.

Socialistický domek měl západoněmecký rodný list

Technologie přitom nevznikla jako čistě domácí vynález. RD Rýmařov ve své historii uvádí získání licence od německé firmy OKAL v roce 1968. O rok později byl položen základní kámen rýmařovské továrny. Samotný výrobce také výslovně připomíná západoněmecké know-how, na němž začínal.

Torpédoborec Porcupine už neopravili. Z obou částí udělali plovoucí ubytovny

Vedle družstevních bytů a zděných domů tak existovalo rodinné bydlení postavené na převzatém zahraničním systému. Za československou adresou výrobce se skrýval obchod přes železnou oponu. Právě to je na OKALu zajímavější než představa, že socialistický dům musel vzniknout výhradně z domácích nápadů a cihel.

Továrna dodala vršek, základy zůstaly stavebníkovi

Dochované technické podmínky OKALu 117, vydané národním podnikem RD Jeseník, rozdělují práci docela střízlivě. Podnik vyráběl, dopravoval, montoval a kompletoval horní stavbu. Spodní stavbu, komín a přípojky si zajišťoval stavebník. Dům z továrny tedy neznamenal, že majitel na pozemku neměl co dělat.

Volnost navíc měla jasné hranice. Výrobce odmítal individuální konstrukční změny mimo jiné kvůli licenční smlouvě a sériové výrobě. Vybrat si šlo například barvu tapet, obkladů či podlahových krytin. Představa vlastního domu se tak potkávala s pravidly výrobní linky. Tapety podle vkusu, nosný systém podle dokumentace.

Základními materiály byly dřevo, dřevotřískové a dřevovláknité desky, eternitové desky a minerální plsť. Dokument počítal také s protipožární ochranou a odkazoval na příslušný souhlas. To je podstatný rozdíl mezi schváleným konstrukčním řešením a skutečným průběhem konkrétního požáru. Zpráva z Čisté ukazuje, jaké potíže mohly panely při zásahu přinést.