Zaplněné Václavské náměstí v Praze během večerní demonstrace v listopadu 1989 s budovou Národního muzea v pozadí

Po zásahu na Národní třídě se v bytech kopírovaly kazety. Záběry pak viděli i dělníci v závodních jídelnách

Po brutálním zásahu na Národní třídě státní televize i rozhlas mlčely, přesto se zprávy roznesly po celé republice během jediného víkendu. Bez internetu a mobilů tehdy fungovala síť letáků, videokazet a studentů.

Po brutálním zásahu na Národní třídě státní televize i rozhlas mlčely, přesto se zprávy roznesly po celé republice během jediného víkendu. Bez internetu a mobilů tehdy fungovala síť letáků, videokazet a studentů.

Přesný sled událostí, které odstartoval páteční podvečer na Albertově a následné obklíčení průvodu na Národní třídě, dnes podrobně mapuje Ústav pro studium totalitních režimů na základě dobových výpovědí i dochovaných spisů. Dobové svodky a hlášení tehdejších bezpečnostních složek uchovává Archiv bezpečnostních složek, zatímco originální ručně psané plakáty, strojopisné letáky a látkové trikolóry opatruje ve svých sbírkách novodobých dějin Národní muzeum. Význam těchto dnů později trvale zakotvila Sbírka zákonů, když 17. listopad zařadila mezi státní svátky jako Den boje za svobodu a demokracii.

Výlohy obchodů nahradily mlčící televizi

V sobotu 18. listopadu ráno se většina obyvatel Československa probudila do zvláštního informačního ticha. Oficiální deníky přinesly jen krátké zkreslené zprávy a státní obrazovka místo dění v ulicích nabídla slavnostní přenos, jak popisuje text o tom, jak Československá televize vysílala čtyři hodiny z Národního divadla. Informační vakuum však nevydrželo ani několik hodin. Studenti na fakultách a herci v divadlech okamžitě založili stávkové výbory a začali na mechanických psacích strojích přepisovat první prohlášení přes několik vrstev kopírovacího papíru.

Skleněné výlohy pražských obchodů, restaurací a vestibulů metra se přes noc proměnily ve veřejné nástěnky. Prodavači a číšníci lepili zevnitř na skla strojopisné archy, ručně malované výzvy i amatérské fotografie ze zásahu na Národní třídě. Před výlohami se tvořily husté hloučky lidí v zimních kabátech, kteří si nahlas předčítali čerstvé zprávy a sami si ručně opisovali termíny dalších shromáždění na Václavském náměstí.

Skupina obyvatel Prahy v zimních kabátech čte strojopisné letáky a zprávy nalepené zevnitř na skleněné výloze v listopadu 1989
Výlohy obchodů, restaurací i stanice metra převzaly po 17. listopadu roli nezávislých novin. Kolemjdoucí se u nich zastavovali, aby si přečetli aktuální prohlášení studentů a čerstvé zprávy.

Kopírování kazet VHS a spanilé jízdy do továren

Největší přesvědčovací sílu měly pohyblivé záběry. Nezávislí kameramani z Originálního videojournalu a majitelé soukromých videokamer dokázali natočit zásah pořádkových jednotek i první projevy na náměstích. V bytech, na kolejích a v divadelních šatnách pak nepřetržitě běžely propojené videorekordéry, které množily jednu kopii za druhou. Často se nahrávalo až na samou hranici kapacity pásky, podobně jako při domácím šetření záznamem popsaném v článku o tom, jak fungoval dlouhohrající režim kazet VHS.

Čerstvé videokazety spolu s balíky cyklostylovaných letáků naložili studenti a herci do osobních aut nebo vlaků a vyrazili na venkov i do velkých průmyslových závodů. V závodních jídelnách a kulturních domech zapojili přehrávač do běžné televize a dělníkům pustili skutečné záběry z Prahy. Právě tato přímá svědectví zlomila nedůvěru v regionech, kde lidé dosud neměli žádnou jinou zprávu než oficiální noviny.

Rozsáhlý dav demonstrantů na Letenské pláni v Praze v sobotu 25. listopadu 1989 s československými vlajkami a transparenty
O pouhých osm dní později po událostech na Národní třídě zaplnily Letenskou pláň statisíce občanů z celé republiky. Informační blokáda státních médií se definitivně zhroutila.

Rozhlas z Mnichova a milionová Letná

Celostátní dosah zajistily zahraniční rozhlasové stanice, které zprávy telefonicky předávané z Prahy okamžitě vracely éterem zpět do československých domácností. Zatímco dříve vyžadoval noční poslech Svobodné Evropy opatrnost kvůli rušičkám a udavačům, v listopadu 1989 hrálo rádio otevřeně v mnoha dílnách i kuchyních. Výsledek této improvizované sítě se ukázal za jediný týden: v sobotu 25. listopadu zaplnily Letenskou pláň statisíce občanů a v pondělí 27. listopadu se k dvouhodinové generální stávce připojila téměř celá země.

Oblast informacíOficiální státní médiaObčanská a studentská síť
Zásah na Národní tříděMlčení nebo zkreslené zmínkyPřímá svědectví a fotografie ve výlohách
Obrazové záznamyZadrženy mimo televizní vysíláníAmatérské kazety VHS množené v bytech
Šíření do okresůJednotná verze Rudého právaSpanilé jízdy studentů a herců do závodů
Rychlost odezvyBrzděna stranickým schvalovánímOkamžitý přenos rozhlasem a vlakovými kurýry

Často kladené otázky

Jak fungoval cyklostyl, na kterém se letáky množily?
Šlo o jednoduchý rozmnožovací stroj s otáčivým válcem a lihovou nebo blánovou matricí. Umožňoval během chvíle vytisknout stovky čitelných letáků bez přístupu k hlídaným státním tiskárnám.

Co byly takzvané spanilé jízdy studentů a herců?
Organizované výjezdy menších skupin z univerzitních měst do továren, zemědělských družstev a menších obcí. Jejich cílem bylo osobně vysvětlit požadavky Občanského fóra a vyvrátit lži oficiálního tisku.

Kdy se 17. listopad stal státním svátkem?
Jako významný den jej parlament uzákonil už v květnu 1990. Plnohodnotným státním svátkem s pracovním klidem se Den boje za svobodu a demokracii stal od roku 2000.