Zelený třínápravový valník Tatra 148 s plachtou stojí na trávě

Tatra vezla motor stejného typu jako Delfín. Sloužil k očistě zamořené techniky

Dekontaminační zařízení TZ-74 spojilo Tatru 148 s proudovým motorem řady M701. Československá armáda je zavedla v roce 1975.

Československá armáda v roce 1975 zavedla stroj, který spojil Tatru 148 s proudovým motorem stejné řady, jakou používal cvičný Delfín. Motor M701 dostal na zádi náklaďáku práci u chemického vojska. Pomáhal z vojenské techniky smývat radioaktivní prach.

Příď Tatry 148 známe ze stavebních sklápěček i z oranžové hračky od Chemoplastu. U speciálu TZ-74 zůstala dlouhá kapota s dieselem, který poháněl kola. Za kabinou místo korby seděla nádrž. Na zádi měl strojník malou budku a vedle ní otočnou jednotku s proudovým motorem.

Na Tatře pracoval výfuk leteckého motoru

Motor M701 vznikl v pražských Jinonicích přímo pro cvičný letoun Aero L-29 Delfín. Podle Leteckého muzea v Kunovicích s ním třetí prototyp XL-29 poprvé vzlétl v červenci 1960. O patnáct let později už měl stejný typ motoru úkol i na zemi. Na Tatře se využil silný proud horkých výfukových plynů.

Stříbrný Aero L-29 Delfín s otevřeným překrytem kabiny stojí na letištní ploše
Motor M701 vznikl pro cvičný Delfín. Třetí prototyp letounu s ním poprvé vzlétl v červenci 1960.
Milan.reptile / Wikimedia / CC BY-SA 3.0 / zmenšeno

Při dezaktivaci nesl proud plynů rozprášenou vodu. Ta z povrchu vozidla smývala radioaktivní prach, jak popisuje Jiří Kratochvíl. Zamoření povrchu tím kleslo. Odplavené částice zůstávaly radioaktivní. Se zamořeným odtokem počítá i metodika schválená Státním úřadem pro jadernou bezpečnost.

Dezaktivace byla jednou z úloh. Armádní přehled uvádí také odmořování a dezinfekci vnějších povrchů. Pro vojáky to znamenalo, že stejná Tatra mohla sloužit k očistě po různých typech zamoření.

Záhadná dírka v tyčce a obal, který nešel otevřít. Lízátka Chupa Chups byla legendou devadesátek

Gabriel mohl skončit na přívěsu

První návrh přišel v prosinci 1972. O rok později vojáci zkoušeli běžnou očistu třeba na tanku T-55 a náklaďáku Tatra 138. Jak zjistil historik Jan Šach z Vojenského historického ústavu, armáda zvažovala i přívěs. Kvůli speciálnímu zařízení by pak nemusela vyčlenit celý náklaďák. Vhodný přívěs s potřebnou nosností tehdy chyběl a vývoj nového by dodávky odsunul. Zařízení proto zůstalo na Tatře 148.

O zavedení TZ-74 Gabriel rozhodlo kolegium ministra národní obrany v prosinci 1975. Ještě téhož roku dostala vojenská škola ve Vyškově funkční vzorky a prototyp. Vojenský ústřední archiv eviduje předpis pro pojízdné zařízení z roku 1977. Podobně znějící označení TTZ-74-B patřilo výcvikovému trenažéru. Dokázal napodobit hluk i chvění, takže obsluha mohla cvičit s vypnutým proudovým motorem.

Ferda Mravenec bojoval s „americkým broukem“. Dětský hrdina pomáhal propagandě

Tatry ve výbavě pro Perský záliv, pragovky na letištích

Na přelomu let 1990 a 1991 figuruje TZ-74 ve výbavě československé protichemické jednotky pro Perský záliv. Ještě roku 1995 ho Vojenské rozhledy uváděly mezi prostředky chemického vojska Armády ČR. Na Slovensku je další stopou smlouva na revize a opravy TZ-74 zveřejněná v roce 2011.

Jinou práci dostal motor M701 v odmrazovacím zařízení OZ-88, které vyvíjeli v Leteckých opravnách Malešice na konci osmdesátých let. Na korbě Pragovky V3S sloužil při odstraňování sněhu a námrazy z letištních drah.

Praga V3S zezadu se žlutou nádrží a širokou tryskou odmrazovače OZ-88
Na letištích využívalo zařízení OZ-88 na Pragovce V3S motor M701 k odstraňování sněhu a námrazy z drah.
RadekS / Wikimedia / CC BY-SA 3.0

Jedna ze samotných Tater TZ-74 nakonec našla práci u dobrovolných hasičů. V roce 2004 ji přestavěli na cisternu pro jednotku v Novém Strašecí. Z původní vojenské nástavby zůstala po úpravě nádrž. Voda v ní od té doby sloužila k hašení.