Kompaktní černá videokamera Panasonic na kazety VHS C s optickým zoomem a řemínkem na ruku

Svatby a dovolené na malé kazetě. Kamery VHS-C změnily rodinné natáčení v devadesátkách

Červená kontrolka nahrávání před objektivem, bzučící motorický zoom a těžká baterie na zadní straně. Kompaktní videokamery formátu VHS C přinesly v devadesátých letech do českých rodin možnost snadno zachytit svatby i letní dovolené.

Červená kontrolka nahrávání před objektivem, bzučící motorický zoom a těžká baterie na zadní straně. Kompaktní videokamery formátu VHS C přinesly v devadesátých letech do českých rodin možnost snadno zachytit svatby i letní dovolené.

Před rokem 1989 vyžadovalo domácí filmování značnou dávku trpělivosti. Rodinné záběry vznikaly na úzký filmový pás, který bylo nutné poslat do laboratoře k chemickému vyvolání, a výsledný obraz postrádal jakýkoli zvukový doprovod. Když v devadesátých letech zaplavila český trh spotřební elektronika z Asie, představovaly kompaktní videokamery obrovský skok. Záznam na magnetický pásek byl okamžitý, synchronní zvuk čistý a po dopsání scény stačilo pásku přetočit a zkontrolovat výsledek přímo v malém hledáčku.

Zatímco velká studia i nadšenci z dob disentu využívali rozměrné kazety, jak dokládá kopírování zpráv na kazetách VHS, pro rodinné použití byly původní přístroje příliš těžké. Společnost JVC proto přišla se zmenšeným formátem označeným písmenem C neboli Compact. Tělo kazety se zmenšilo na třetinu původní velikosti, ačkoliv uvnitř zůstal zachován shodný půlpalcový pásek. Přístroje značek Panasonic či Sony se díky tomu pohodlně vešly do jedné dlaně.

Konstrukci zmenšené kazety a motorického adaptéru pro přehrávání ve standardním videorekordéru popisuje patentový spis amerického patentového úřadu pro společnost Victor Company of Japan. Ochranné známky a průmyslové vzory pro tuzemský trh s audiovizuální technikou eviduje databáze ochranných známek Úřadu průmyslového vlastnictví. Nástup moderní elektroniky a vybavení domácností po roce 1989 sleduje Český statistický úřad v historické statistické pokladnici. Rychlý rozmach amatérského natáčení a proměnu rodinných rituálů v devadesátých letech dokumentuje také Národní muzeum ve sbírce novodobých dějin.

Otevřený plastový adaptér velikosti standardní kazety VHS pro vložení malé kompaktní kazety VHS C
Mechanický adaptér s vestavěným motorkem na tužkovou baterii roztáhl pásku malé kazety do rozměrů běžné kazety VHS. Záznam tak šlo ihned přehrát v obýváku na domácím videorekordéru.

Geniální kazetový adaptér a mechanické řešení

Hlavní výhoda nového systému spočívala ve stoprocentní kompatibilitě s běžnými domácími videorekordéry. Kdo si pořídil kameru, obdržel v balení plastový kazetový adaptér s rozměry klasické velké kazety. Uvnitř se nacházela jedna tužková baterie a miniaturní elektrický motorek s převody. Stačilo vložit malou kazetu do otvoru a zaklapnout víko. Motorek tiše zabzučel a tenká mechanická raménka vytáhla magnetický pásek z pouzdra do přesné dráhy odpovídající velkému magnetofonu.

Podobně jako další dobová technika, mezi niž patřil například přenosný přehrávač Discman, vyžadovala kamera značnou zásobu energie. Těžký akumulátorový blok připevněný na zadní části těla vydržel v chodu sotva půl hodiny. Během natáčení navíc neustále běžel servomotor rotujícího bubnu s videohlavami a motůrek optického přiblížení, jehož pronikavé bzučení často proniklo přímo do nahrané zvukové stopy.

Pohled z boku na tělo videokamery Panasonic s ovládacími tlačítky a prostorem pro vkládání malé kazety
Boční panel nabízel ovládání posuvu pásky a přepínání záznamových režimů. Robustní konstrukce spoléhala na těžké akumulátorové bloky s výdrží kolem třiceti minut.

Přes technická omezení znamenaly tyto kamery zásadní obrat v uchovávání rodinné paměti. Lidé s nimi vyráželi na cesty, což dokládají první zájezdy k moři v devadesátých letech, kde hrdí majitelé natáčeli písečné pláže i cesty autobusem. Typický žlutý nápis s datem a časem v rohu obrazovky se stal nesmazatelnou značkou rodinných archivů z devadesátých let.

Srovnání formátů pro domácí videozáznam

ParametrFilmový pás osm milimetrůKlasická velká kamera VHSKompaktní kamera VHS CDigitální kamera MiniDV
Záznamové médiumChemický filmový pásStandardní videokazetaZmenšená kazeta s adaptéremDigitální mikrokazeta s čipem
Délka záznamuTři až čtyři minuty na cívkuAž čtyři hodiny na kazetuTřicet až čtyřicet pět minutŠedesát minut digitálního videa
Způsob přehráváníOptický promítač na plátnoPřímé vložení do videaPoužití motorického adaptéruPřipojení kabelem k televizi
Hmotnost a rozměryLehké kovové tělo bez baterieTěžký přístroj na celé ramenoKompaktní tělo do jedné rukyKapesní miniaturní přístroj

Často kladené otázky o kamerách VHS C

Jak fungoval mechanický kazetový adaptér?

Adaptér měl vnější tvar shodný s velkou kazetou VHS. Po vložení malé kazety sepnul kontakt vestavěného elektromotorku, který přes soustavu ozubených kol vysunul kovová vodítka a roztáhl pásku do standardní polohy pro čtení v běžném přehrávači.

Kolik minut záznamu se vešlo na jednu kazetu VHS C?

Běžné kazety nabízely třicet nebo čtyřicet pět minut záznamu ve standardní rychlosti. Při zapnutí úsporného režimu s poloviční rychlostí posuvu pásku se kapacita zdvojnásobila na šedesát až devadesát minut za cenu mírného poklesu ostrosti obrazu.

Proč byl obraz v hledáčku černobílý?

Většina kamer z první poloviny devadesátých let využívala miniaturní černobílou obrazovku s katodovou trubicí. Důvodem byla vysoká cena barevných LCD displejů i výrazně vyšší ostrost černobílého hledáčku nutná pro přesné manuální zaostřování.