Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Kdo chtěl ušetřit energii v přenosném kazeťáku, nevkládal kazetu do mechaniky, ale vzal do ruky obyčejnou tužku. Šestihran přesně zapadl do zubů unašeče a pár rychlých otoček zápěstím přetočilo magnetický pásek na začátek bez vybití tužkových článků.
Historický vývoj záznamové techniky a magnetických nosičů systematicky uchovávají sbírky v Národním technickém muzeu v Praze. Společenské fenomény spojené s poslechem hudby a domácím nahráváním v Československu dokumentuje Historické muzeum Národního muzea a dobové statistiky prodeje spotřební elektroniky eviduje Český statistický úřad. Právě kompaktní audiokazeta znamenala v sedmdesátých a osmdesátých letech absolutní revoluci v dostupnosti hudby.
Domácí Emgeton a špinavé hlavy plné hnědého prachu
Kompaktní kazetu představila nizozemská společnost Philips v roce 1963 jako médium pro diktafony. Během několika let se z ní však stal celosvětový hudební formát. V socialistickém Československu byla nabídka v běžných prodejnách Elektra značně zúžená. Trhu kralovaly domácí pásky značky Emgeton, které vyráběl národní podnik Filmexport v Gottwaldově. Stály kolem osmdesáti korun, což pro mladého posluchače nebyla zanedbatelná částka.
Domácí kazety mívaly proměnlivou kvalitu. Páska v nich občas drhla o stěny plastového výlisku a magnetická vrstva na bázi oxidu železitého se ochotně drolila. Tmavohnědý nános postupně obaloval tónový hřídel, gumovou přítlačnou kladku i samotnou snímací hlavu. Kdo chtěl čistý zvuk bez tlumených výšek, musel mechaniku pravidelně čistit vatovou tyčinkou namočenou v lihu nebo Francovce.
Lov na západní hity a kouzla s lepicí páskou
Nedostatek originálních nahrávek nutil posluchače k vlastnímu nahrávání. V rádiu se střežily pořady jako Větrník nebo Mikrofórum na stanici Hvězda. Moderátoři do písniček často záměrně mluvili, aby bránili pirátskému kopírování. Každý majitel magnetofonu proto seděl s prstem na tlačítku pauzy a čekal na vhodný okamžik pro spuštění záznamu.
Horní hrana kazety skrývala dvě vylamovací plastové pojistky. Po jejich odstranění magnetofon mechanicky zablokoval spuštění záznamu, aby se nahrávka nesmazala. Když člověk sehnal novou desku a chtěl pásku znovu přemazat, stačilo otvor přelepit kouskem lepicí pásky nebo do něj nacpat kuličku z papíru. Shánění nových západních nahrávek připomíná také to, jak fungovaly utajené burzy na ostravské Černé louce, kde se s vinyly i kazetami kšeftovalo přímo pod kabáty.
Tuzexové poklady z chromu a operace se žvýkačkou
Kdo toužil po špičkovém zvuku, musel zamířit do Tuzexu. Za bony se tam prodávaly západní kazety věhlasných značek BASF, Agfa, Maxell, TDK nebo Sony. Pásky s oxidem chromičitým označené jako Type II nabízely výrazně nižší šum a zvládaly vyšší dynamiku. Mít doma kazetu Maxell XL II platilo za známku opravdového zvukového fajnšmekra.
Nejhorším zážitkem každého posluchače bylo takzvané sežvýkání pásky. Když se vytahaný pásek zachytil o gumovou kladku, magnetofon začal hrát falešně a zpomaleně. Po stisku tlačítka stop vytáhl nešťastný majitel z útrob kazeťáku několik metrů pomačkané harmoniky. Následovala opatrná záchranná práce, kdy se zmačkaný pásek uhlazoval prsty a soustředěně navíjel zpět do pouzdra.
Tužka číslo dvě jako nejspolehlivější motor
Příchod přenosných radiomagnetofonů a walkmanů přinesl novou starost v podobě drahých baterií. Přetáčení pásky v přehrávači spotřebovávalo obrovské množství proudu. Právě tehdy se zrodil legendární trik se šestihrannou tužkou Koh-i-noor nebo Versatilkou. Profil tužky přesně lícoval se zuby vnitřního unašeče kazety. Stačilo prostrčit tužku středovým otvorem a krouživým pohybem ruličku bleskově navinout bez jediné kapky elektrické energie.
Éra magnetických pásků ustoupila do pozadí až s nástupem optických nosičů, jejichž domácí kapitolu odstartoval okamžik, kdy Gramofonové závody v Loděnici vyrobily v roce 1988 první kompaktní disk. Šestihranná tužka a kazeta s ručně popsaným štítkem v plastové krabičce přesto zůstávají symbolem hudebního mládí celé jedné generace.