Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Ranní mlha nad brázdou, drátěné koše plné hlíny a dřevěné baráky s jedinými kamny uprostřed jizby. Podzimní bramborové brigády přitom měly pro středoškoláky skončit už v září 1968, jenže politický obrat po srpnové okupaci a kamenité půdy vrátily mládež za traktory na dalších dvacet let.
Když 1. září 1983 promluvil v československém rozhlase ministr školství Milan Vondruška, nepřipomněl žákům a učitelům jen učebnice. Zdůraznil také povinnost škol aktivně pomáhat zemědělcům při sklizni úrody. Hned v září čekal jen Státní statek v Hanušovicích na Jesenicku šest stovek středoškoláků z Karviné a v říjnu zaplnilo stránky Rudého práva budovatelské heslo „Ani brambor nazmar!“. Pro statisíce gymnazistů, učňů i vysokoškoláků to znamenalo jediné: sbalit staré tepláky, gumáky a odjet na jeden až tři týdny do polí.
Září 1968: Zákaz brigád vydržel jen pár týdnů
Málokdo si přitom pamatoval, že povinné podzimní výjezdy měly být už dávno minulostí. Během uvolnění na jaře 1968 se proti nucenému nasazování mládeže v zemědělství postavili ředitelé gymnázií. Ministerstvo školství jim vyhovělo a souběžně se zavedením volných sobot zakázalo od září 1968 účast studentů na bramborových brigádách.
Reformní rozhodnutí však nepřežilo ani první školní týden po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy. Jak připomíná historický přehled časopisu Týden, už na počátku září 1968 vyhlásili komunističtí funkcionáři z Vysočiny a jižní Moravy, že sklizeň brambor míří do vážných potíží a družstva ji bez brigádníků nezvládnou. Zákaz padl a až do listopadu 1989 se školní rozvrh každé září a říjen podřizoval potřebám JZD a státních statků, podobně jako se později vyučování zastavilo za uhelných prázdnin v lednu 1979.
Od prstového čerta ke kombajnu z Výmaru
Na menších či podmáčených parcelách studenti nejčastěji klopýtali za rotačním vyorávačem, kterému nikdo neřekl jinak než čert. Stroj s podrývací radlicí a rotujícím kolem se železnými prsty vyvrhl brázdu a rozmetal hlízy do šířky po povrchu pole. Brigádníci měli svůj přidělený úsek, plnili drátěné koše nebo plechové kbelíky a nesměli se opozdit, protože traktor v dalším průjezdu nečekal.
V sedmdesátých a osmdesátých letech sice do československých družstev dorazily dvouřádkové návěsné kombajny Fortschritt E 686 z východoněmeckého Výmaru, jenže ani téměř pětitunový kolos se zásobníkem na tunu hlíz studenty z polí nepropustil. Důvod přesně vysvětluje dobový zkušební protokol západoněmecké zemědělské společnosti DLG č. 3228 z května 1982. V těžkých půdách a na svazích potřeboval sklízeč traktor o výkonu alespoň 70 kW, tedy 95 koní, a kameny větší než 15 centimetrů mu působily vážné potíže. Při běžném zatížení 2 000 hlíz za minutu a podílu 40 až 50 kamenů na sto brambor přicházelo na přebírací stůl každou minutu 800 až 1 000 kamenů a hrud. Přímo na plošině stroje proto museli stát tři lidé, kteří příměsi v hluku a prachu ručně vybírali, zatímco další směny studentů kráčely za kombajnem a sbíraly propadlé hlízy. Například v družstvu v Popelíně na Pelhřimovsku tak ještě na podzim 1989 potřebovali ke sklizni brambor kolem 150 brigádníků ve třech směnách.
Dřevěné baráky, deset korun za den a píseň o Zetoru
Život na brigádě měl k romantice daleko. Studenti často bydleli v dřevěných barácích, kde stálo třicet polních lehátek a uprostřed jediná kamna na uhlí, na nichž se večer sušily promáčené svršky. Výdělek přitom sotva pokryl zničené oblečení. Když studenti ostravského Matičního gymnázia odpracovali v roce 1983 tři týdny o desetihodinových směnách v Budišově nad Budišovkou, odvezli si po odečtení stravy zhruba 240 korun, tedy kolem deseti korun za den dřiny v chladu a blátě.
Přesto právě z úmorné rutiny na bramborovém poli vzešla jedna z nejznámějších skladeb českého undergroundu a punku. Šestnáctiletý gymnazista Michal Pixa, pozdější kytarista kapely Visací zámek, složil přímo na bramborové brigádě popěvek „Jede traktor, je to Zetor, jede do hor orat brambor“. Absurdní refrén zrozený mezi studenými brázdami nakonec přežil nejen východoněmecké kombajny, ale i samotný režim, který studenty každé září posílal zachraňovat státní plán.