Obyčejná hadice od staré pračky způsobila obří revoluci. Ohebného kocoura tahaly všechny děti

Když se v sedmdesátých letech objevily ve školkách nafukovací hračky z Fatry Napajedla, děti po nich okamžitě začaly divoce skákat. Červený buvol s černými rohy, pískací harmonikový kocour i žirafa vytvořily světový unikát, za kterým stála geniální designérka Libuše Niklová.

Historii československého hračkářského designu a dílo Libuše Niklové odborně mapují přední kulturní instituce. Rozsáhlou sbírku jejích originálních návrhů spravuje Uměleckoprůmyslové museum v Praze, vývoj plastikářské výroby dokumentuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Technologii vstřikování a lisování plastických hmot uchovává Národní technické muzeum v Praze a dobová data o výrobě hraček eviduje Český statistický úřad.

Harmonika, která mňoukala a dala se natahovat

Začátkem šedesátých let vládly dětským pokojům dřevěné kostky, těžké plechové hračky a sádrové panenky. Libuše Niklová však viděla obrovský potenciál v nově nastupujících plastech. Po příchodu do národního podniku Fatra Napajedla přišla s revolučním nápadem využít ohebnou vrapovanou trubku, ze které se v továrně vyráběly odpadní hadice pro pračky. Spojením této plastové harmoniky s plastovou hlavičkou a nožkami vznikl v roce 1963 legendární černý kocour.

Děti mohly tělo hračky ohýbat do oblouku, natahovat a stlačovat. Uvnitř byl ukrytý jednoduchý pískací ventilek, takže kocour při každém pohybu vydával zvuk připomínající mňoukání. Následoval pes, tygr, krokodýl i postavičky dětí. Plastová harmonika byla lehká, omyvatelná a nerozbitná, což z ní udělalo okamžitý hit tuzemských hračkářství.

Sedací buvol z měkčeného PVC, který vydržel všechno

Skutečný vrchol tvorby Libuše Niklové přišel v první polovině sedmdesátých let s kolekcí velkých nafukovacích sedacích zvířat. Nejznámějším se stal jasně červený buvol s černými rohy a velkýma zvědavýma očima. Měřil přes půl metru a díky pevnosti svařovaných fólií z měkčeného polyvinylchloridu bez problémů unesl váhu malého dítěte i odrostlejšího sourozence.

Buvol se stal nedílnou součástí každé mateřské školy. Děti na něm seděly, jezdily po koberci a přeskakovaly ho. V téže době se na pískovištích a sídlištích prosazovaly i další odolné plastové stroje, mezi nimiž kralovala legendární plastová Tatra 148 na písek z Chemoplastu, která dokázala odvézt náklad cihel i samotného kamaráda.

Husákovy děti se v ní vozily po sídlišti místo kočárku. Brutální ocelová náprava zaručila, že legendární tatrovka z Chemoplastu přežila i sjezd po panelákových schodech

Vysokofrekvenční sváry a promyšlená bezpečnost

Tajemství obrovské odolnosti nafukovacích zvířat spočívalo v technologii vysokofrekvenčního svařování. Jednotlivé díly fólie se neslepovaly lepidlem, ale spojovaly elektrickým polem přímo na molekulární úrovni. Sváry byly pevnější než samotný materiál. Zvířata neměla žádné ostré hrany, tvrdé rohy ani oddělitelné součástky, které by dítě mohlo spolknout.

K buvolovi brzy přibyla žlutá žirafa, slon s chobotem stočeným nahoru, modrý koník a zelená housenka. Hračky se po vyfouknutí daly složit do plochého balíčku velkého jako sešit. Rodiče je proto s oblibou balili na letní dovolené k rybníkům i do kempů, kde sloužily jako plavidlo i sedátko do trávy.

Z napajedelské fabriky do pařížského Louvru

Libuše Niklová si nechala zapsat desítky patentů a průmyslových vzorů. Její život však skončil předčasně v roce 1981, kdy zemřela v pouhých čtyřiceti sedmi letech. Skutečného mezinárodního uznání se jejímu dílu dostalo až s odstupem několika desetiletí. Světoví kurátoři objevili, že československá návrhářka předběhla dobu a vytvořila nadčasový design, který snese srovnání s nejlepšími díly západního pop artu.

Díla z Fatry Napajedla dnes vystavují nejprestižnější světové instituce včetně Musée des Arts Décoratifs v pařížském Louvru i newyorského Muzea moderního umění MoMA. Stejně jako v osmdesátých letech uchvátila generaci dětí barevná plastová céčka jako školní platidlo, staly se nafukovací hračky z Napajedel trvalou ikonou českého dětství, která se dnes dočkala úspěšné reedice.

Fenomén céčka. Z háčků na závěsy se stala v osmdesátých letech školní měna i hazardní hra na čáru

Z obyčejné tovární linky na zpracování technických plastů dokázala skromná zlínská výtvarnice vytvořit předměty plné radosti a hravosti. Červený buvol zůstává symbolem toho, že i v době normalizačního nedostatku mohl vzniknout prvotřídní design světové úrovně.