Jiří Schelinger si podává ruku se ženou se slavnostním řetězem, nevěsta vedle něj drží kytici

Svatba v kostele mohla přijít až po té úřední. Československý zákon to změnil v roce 1992

V Československu od roku 1950 vznikalo manželství při občanském obřadu. Od 1. července 1992 se snoubenci mohli vzít i před duchovním.

Od 1. ledna 1950 vznikalo v Československu manželství občanským sňatkem. Obřad v kostele mohl přijít až potom. Od 1. července 1992 se snoubenci mohli vzít i před duchovním registrované církve nebo náboženské společnosti.

Na jedné fotografii stojí pár u stolu v obřadní síni, na druhé před oltářem. Jestli oba snímky vznikly při svatbě v Československu třeba v roce 1985, mohou mít na rubu různá data. V matrice pak bude datum občanského sňatku. Který den rodina slavila výročí, už byla jiná věc.

Svatba před národním výborem měla dva svědky

Podle zákona o právu rodinném z roku 1949 vzniklo manželství souhlasným prohlášením snoubenců před místním národním výborem. Zpravidla šlo o výbor, který vedl matriku pro místo bydliště jednoho z nich. Obřad měl být veřejný, slavnostní a se dvěma svědky. Sedmý paragraf určil pořadí pro páry, které chtěly obřady dva. Do kostela se smělo až po občanském sňatku.

Praha už měla dívčí gymnázium. První maturantky přesto musely ke zkoušce na chlapeckou školu

Změna se týkala i knih, do nichž se svatby zapisovaly. Podle příručky ministerstva vnitra začal v lednu 1950 soupis matričních knih na farách. O dva roky později převzaly národní výbory knihy, do nichž se ještě zapisovalo. Uzavřené svazky se ukládaly do archivů.

Zákon o rodině, účinný od dubna 1964, pořadí obřadů zachoval. Do knihy manželství se v osmdesátých letech zapisoval den, měsíc a rok sňatku, a to i slovy. Na datu uzavření manželství záleželo třeba u novomanželských půjček. Původní podmínky z roku 1973 počítaly se sňatky uzavřenými od 1. dubna 1973 i v předchozích třech letech.

Na Oravě mohly oba obřady dělit týdny

Etnoložka Zuzana Beňušková v knize Občianske obrady na Slovensku uvádí, že v některých obcích na Oravě, například v Novoti a Leštinách, se občanský sňatek spojoval se zásnubami a předcházel církevnímu nejméně o tři týdny. Jinde se konal v pracovní den v týdnu před obřadem v kostele. Někteří manželé pak slavili výročí v den církevní svatby.

Červené sedačky, Elvis z jukeboxu a káva bez omezení. Tak chutnala Amerika padesátých let

Také občanské svatby dostaly postupně slavnostní podobu. V roce 1978 měli členové folklorního souboru Lúčnica obřad v Zrcadlové síni Primaciálního paláce v Bratislavě. Na fotografiích v Beňuškové knize jsou tři páry ve ždiárských krojích. Při odchodu z paláce novomanžele symbolicky zapřáhli do jha.

Průčelí Primaciálního paláce se sloupovým vstupem a sochami na střeše
V Zrcadlové síni tohoto bratislavského paláce se v roce 1978 konal občanský sňatek členů folklorního souboru Lúčnica. Fotografie je z roku 2010.
Marc Ryckaert / Wikimedia / CC BY-SA 4.0 / zmenšeno

Od července 1992 stačil i církevní obřad

Federální novela č. 234/1992 Sb. dala snoubencům od 1. července 1992 možnost zvolit si občanskou nebo církevní formu. Vzít se mohli i před duchovním registrované církve nebo náboženské společnosti. Zákon připouštěl kostel i jiné vhodné místo určené církevními předpisy. Církevní orgán pak musel protokol o uzavření manželství bezodkladně doručit příslušné matrice.

Nevěsta a ženich před pravoslavným duchovním, nad hlavami jim účastníci drží obřadní koruny
Pravoslavná svatba v pražském chrámu sv. Cyrila a Metoděje v roce 2011. Církevní orgán podle novely z roku 1992 předával protokol o sňatku matrice.
VitVit / Wikimedia / CC BY 3.0

Novela pamatovala také na sňatky v cizině. Uznala církevní manželství československých občanů uzavřená v zahraničí od ledna 1950 do účinnosti novely, pokud odpovídala právu v místě sňatku.

Při popisování rodinného alba se dá začít oddacím listem. U československé svatby z doby povinného občanského sňatku ukáže den, kdy se pár vzal před úřadem. Pokud je datovaný i snímek od oltáře, může mít v albu každý obřad vlastní datum.

Původní názvy fotografií s licencemi CC 3.0 jsou Jiří Schelinger (svatba 1) (náhled) a Pravoslavná svatba (obřad v Praze).