Levákům přendávali tužku do pravé. V roce 1967 přišel pokyn podporovat levou

Když levoruké dítě sáhlo po tužce levou, mohlo se ve škole dočkat pokynu, aby ji vzalo do pravé. V únoru 1967 vyšla metodika, která po učitelích chtěla opak. Levou ruku měli u leváků podporovat při psaní, kreslení i v pracovním vyučování.

V notýsku Kamila Dřevikovského se několikrát objevila poznámka, že používá špatnou ruku. Samotné přeučování si už podle rozhovoru pro Deník z roku 2013 nevybavoval. Psaní mu ale moc nešlo, vzpomínal. V dospělosti běžně psal pravou, zatímco před třídou dělal poznámky na tabuli levou.

Věstník mluvil i o kreslení

Dne 10. února 1967 vyšel ve čtvrtém sešitě ministerského věstníku pokyn Metodika výchovy leváků. Má číslo jednací 5642/67 a výslovně říká, že učitel a vychovatel mají přednostní používání vedoucí levé ruky cíleně podporovat. Psaní, kreslení a pracovní vyučování uvádí jako příklady. Když dítě odložilo pero a vzalo do ruky pastelku, platila stejná zásada.

Pokyn počítal se stejným přístupem ve škole, mimo ni i doma. Učitelé a vychovatelé se při zjišťování levorukosti měli opírat o sdělení rodičů, případně školního lékaře. Ve sporných případech si mohli vyžádat posudek logopeda. Pro rodiče levorukých dětí měla škola po začátku školního roku pořádat semináře a konzultace. Rodina tak nebyla jen příjemcem pokynů. Od rodičů se učitelé měli nejdřív dozvědět, které ruce dítě dává přednost, a potom se s nimi domluvit, jak ji podpořit.

Přezouvání od listopadu a socialistická praxe. Proč dříve nikdo neměnil gumy

Příručka pro učitele, vlastní zkušenost v lavici

Samotný věstník neukazoval, jak si má levák natočit sešit nebo vést pero po řádku. Pro praktickou výuku odkázal na příručku Miloše Sováka, která podle věstníku byla rozeslána do všech základních devítiletých škol. Bibliografický záznam Národní knihovny uvádí, že vyšla už v roce 1966. Vedle otázky, proč se ve škole psalo plnicím perem, tak učitelé řešili ještě jednu: jak psaní učit, když dítě drží pero v levé ruce.

Ivo Vodička na webu Leváci a leváctví popsal svůj nácvik psaní ve školním roce 1968/1969. Psal levou a podle jeho vzpomínky mu učitelé nechali volnost, jak si s tím poradí. To je jiná zkušenost než Dřevikovského poznámky v notýsku. Když o nich Dřevikovský mluvil v roce 2013, bylo mu čtyřicet. Do školy tedy nastupoval až po vydání pokynu. Přendávání tužky zmiňuje také jeden z pamětníků ve výzkumu Jany Šubrtové z roku 2009. U jeho vzpomínky ale přesný školní rok uveden není.

Mysleli si, že utekli na Západ. Za stolem v americké uniformě seděl člověk StB

Právě v tom je rozdíl mezi datem na věstníku a datem v žákovském notýsku. Únor 1967 přesně říká, kdy vyšel pokyn na podporu levé ruky. Vzpomínky ukazují, jak rozdílně pak mohla vypadat výuka. Samy o sobě neříkají, jak rychle se změna ujala v ostatních školách.