Přezouvání od listopadu a socialistická praxe. Proč dříve nikdo neměnil gumy

První listopad je v kalendáři českých řidičů tradičním strašákem, který každoročně plní pneuservisy k prasknutí. Málokdo však tuší, co přesně říká současný zákon a jak propastný rozdíl panuje mezi dnešními pravidly a socialistickou érou, kdy pojem zimní pneumatika v podstatě neexistoval.

Pravidla pro provoz vozidel v zimním období dnes upravuje Zákon číslo tři sta šedesát jedna z roku dva tisíce Sbírky o provozu na pozemních komunikacích. V dobách normalizace však silniční pravidla určovala Vyhláška federálního ministerstva vnitra číslo sto z roku devatenáct set sedmdesát pět Sbírky o pravidlech silničního provozu, která žádnou povinnost měnit obutí neobsahovala. Vývoj československých automobilů i bezpečnostních prvků detailně mapuje stálá expozice Muzea dopravy Národního technického muzea v Praze. Statistické údaje o motorizaci a výrobě pneumatik Barum v národních podnicích shrnuje Český statistický úřad v historické pokladnici dat magazínu Statistika&My. Pohled do historie ukazuje, že zimní jízda dříve vyžadovala zcela jiné dovednosti.

Vysněný socialistický panelák znamenal kruté vymrznutí. Do nového bytu běžně foukal ledový vítr

Musí se od prvního listopadu skutečně přezouvat na zimní gumy

Rozšířený mýtus tvrdí, že od prvního listopadu musí mít každé auto na silnici zimní pláště bez ohledu na počasí. Skutečnost je mírnější. Zákon stanoví povinnost zimních pneumatik v období od prvního listopadu do třicátého prvního března pouze v případě, že se na vozovce nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, případně lze vzhledem k počasí takový stav předpokládat. Pokud je venku patnáct stupňů nad nulou a suchý asfalt, pokuta za letní pneumatiky nehrozí.

Jedinou výjimku představují úseky označené modrou příkazovou značkou Zimní výbava, kde zimní obutí platí bezpodmínečně. Minimální povolená hloubka dezénu činí u osobních automobilů čtyři milimetry na všech kolech. Když v zimě udeří mrazy a sněhové vánice, moderní směsi s vysokým podílem siliky zajistí přilnavost, o které se dřívějším generacím ani nesnilo. Jak náročné byly mrazivé měsíce v minulosti, připomíná rozbor o tom, jak vypadala zima v nových panelácích a mrazivé dny za socialismu.

Celoroční obutí Barum a věčný boj se sháněním protektorů

Při pohledu do dobových motoristických příruček sedmdesátých a osmdesátých let zjistíme překvapivou věc. Pojem zimní pneumatika v tehdejší praxi téměř nikdo nepoužíval. Specializované zimní pláště se v Československu pro běžné osobní vozy prakticky nevyráběly a v obchodech nebyly k dostání. Celý národ jezdil po celý rok na stejných univerzálních pneumatikách značky Barum. Nejrozšířenější byly diagonální pláště a později radiální modely jako Barum OR šest nebo OR třicet čtyři.

Navíc panoval permanentní nedostatek nového zboží. Sehnat novou sadu pneumatik znamenalo mít známé v prodejně nebo uplatit skladníka. Běžnou praxí proto bylo protektorování ojetých plášťů v národním podniku Obnova. Lidé odevzdali sjeté gumy a týdny čekali, až jim na starou kostru navaří nový vzorek. Celou atmosféru shánění součástek výstižně dokresluje příběh o tom, jak fungovaly pořadníky v Mototechně a dlouhé čekání na auto.

Pytel cementu v předním kufru a řetězy v záloze

Zimní provoz byl velkou zkouškou řidičského umění. Většina tehdejších vozů nesla značku Škoda s motorem i pohonem vzadu. Tato koncepce měla na sněhu velkou výhodu při rozjezdu do strmého kopce, protože váha motoru tlačila hnací nápravu pevně k podkladu. Obrovskou nevýhodou však byl lehký předek. V zatáčkách nezatížená přední kola ztrácela vedení a vůz nekontrolovatelně klouzal rovně ze silnice ven.

Zkušení motoristé proto vozili v předním zavazadlovém prostoru pytel písku, cement nebo těžkou betonovou dlaždici. Přidaná zátěž pomáhala předním kolům zatáčet i na uježděném sněhu. V kufru nesměly chybět ocelové sněhové řetězy, škrabka z plexiskla a lahvička lihu na zamrzlá skla. Jízdní vlastnosti a specifické chování těchto vozů rozebírá samostatný rozbor o tom, proč se legendární Škoda stodvacítka přehřívala v kopcích. Řada svátečních řidičů raději vůz na zimu odstavila do garáže na špalky a odpojila akumulátor.

Srovnání zimního provozu dnes a za socialismu

Oblast zimní výbavy	Současná pravidla na silnicích	Běžná praxe za socialismu
Povinnost zimního obutí	Podmíněná počasím od listopadu do března	Žádná zákonná povinnost neexistovala
Typ používaných pneumatik	Specializovaná zimní směs se vzorkem čtyři milimetry	Univerzální pláště Barum nebo protektory Obnova
Pomocné zatížení vozidla	Elektronické stabilizační systémy ABS a ESP	Pytel s pískem nebo cementem v předním kufru
Řešení hlubokého sněhu	Silniční posyp chemickou solí a moderní řetězy	Ručně nasazované ocelové řetězy a lopata na uhlí

Chladič vpředu a motor vzadu. Proč stodvacítka vařila v každém kopci

Často kladené otázky o přezouvání a zimních pneumatikách

Dostanu pokutu, když pojedu po prvním listopadu na letních pneumatikách za sucha?
Pokud je vozovka suchá, nemrzne a nepředpokládá se sněžení, pokuta nehrozí. Výjimkou jsou pouze úseky s modrou dopravní značkou Zimní výbava.

Existovaly za socialismu vůbec zimní pneumatiky?
Běžně dostupné zimní pneumatiky neexistovaly. Řidiči jezdili celoročně na univerzálních pláštích Barum a sjeté vzorky nechávali opakovaně protektorovat.

Proč řidiči dávali do předního kufru škodovek těžký náklad?
Automobily Škoda s motorem vzadu měly velmi lehkou přední nápravu. Zátěž v předním kufru zlepšovala ovladatelnost kol v zatáčkách na sněhu a ledu.