Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Charakteristický bručivý bas popleteného taťuldy a vysoký zvonivý hlásek vševědoucího synka. Stačilo položit gramofonovou jehlu do drážky černé vinylové desky nebo usednout v přítmí pražského divadla v Dejvicích a dospělí i děti rázem zapomněli na okolní svět. Josef Spejbl a Hurvínek nebyli pouhými kusy vyřezávaného lipového dřeva na vodicích drátech. Představovali dokonalé zrcadlo rodinných vztahů, kde se střetávala rádoby autoritativní dospělácká logika s odzbrojující dětskou upřímností.
Tento článek mapuje vznik, umělecký vývoj i masovou popularitu slavné loutkové dvojice na základě ověřených institucionálních pramenů: ze sbírkového fondu divadelního oddělení a historických loutek v Národním muzeu v Praze (NM), z archivních fondů divadelních her a knižních scénářů v Moravské zemské knihovně (MZK), z historických přehledů návštěvnosti divadelních představení a vydavatelské činnosti Českého statistického úřadu (ČSÚ), z registru ochranných známek loutkových postav u Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) a z právní ochrany dramatických děl podle Autorského zákona č. 35/1965 Sb.
Zatímco většina dětských hrdinů podléhala proměnám dobových nálad, dvojice z dílny Josefa Skupy dokázala oslovovat publikum napříč generacemi. Loutky přežily hospodářskou krizi třicátých let, nacistické věznění svého tvůrce i normalizační tlaky. Na rozdíl od běžných pohádkových postav totiž nestály na kouzlech a dracích, ale na každodenních situacích, v nichž se poznával každý otec i každé dospívající dítě.
Z plzeňské dílny na světová jeviště: Jak Skupa stvořil legendu
Základ celého fenoménu položil plzeňský středoškolský profesor a nadšený loutkář Josef Skupa. Na podzim roku 1920 nechal u řezbáře Karla Noska vytvořit novou komickou figuru. Měla vyvalené oči, plešatou hlavu, frak a těžké dřeváky. Dostala jméno Spejbl a původně vystupovala jako popletený partner po boku tradičního lidového Kašpárka. Postava si však žádala rovnocenného partnera, který by její nemotorné poučování usměrňoval.
V květnu 1926 přinesl synovec řezbáře Gustav Nosek překvapení: menší loutku chlapce s pohyblivýma očima, který byl oblečený do bílé košilky a modrých kalhot s kšandami. Skupa byl nadšen a dal postavě jméno Hurvínek. Spojení obou loutek zafungovalo okamžitě. O čtyři roky později přibyla nerozlučná kamarádka Mánička a také věrný pes Žeryk, čímž vznikl kompletní soubor, který v roce 1930 založil první profesionální loutkové divadlo u nás.
Loutky se staly symbolem českého dětství podobně jako legendární nafukovací plastové hračky z Fatry od Libuše Niklové. Děti si dřevěné figurky přály pod vánoční stromeček, hrály si s nimi v pokojíčcích a školní výpravy do Skupova divadla patřily k největším zážitkům, na které žáci obouvali své oblíbené bílé cvičky jarmilky.
Hlasové mistrovství: Miloš Kirschner a dvojrole otce se synem
Geniálním tahem Josefa Skupy bylo rozhodnutí mluvit obě hlavní postavy sám. Přechod z hlubokého tónu Spejbla do pisklavého hlásku Hurvínka během zlomku vteřiny vyžadoval neuvěřitelnou hlasovou obratnost. Když Skupa v lednu 1957 zemřel, mnozí předpovídali zánik divadla. Vedení souboru však převzal mladý talentovaný herec Miloš Kirschner, který Skupovo dědictví nejen zachoval, ale pozvedl na novou úroveň.
Kirschner dokázal vést dialogy v desítkách jazyků. Divadlo projelo celý svět od Japonska přes Německo až po Spojené státy a v každé zemi Kirschner mluvil v jazyce hostitelské země. Do ansámblu navíc v roce 1971 přibyla nová postava: paní Kateřina Hovorková neboli bábinka Máničky, kterou mistrně ztvárnila Helena Štáchová. Ženský prvek vnesl do rozhovorů svěží energii a vytvořil dokonalý komediální čtyřlístek.
Podobně jako rozhlas a televize formovaly večerní zvyky rodin, což ukazuje například slavný animovaný televizní Večerníček se znělkou Radka Pilaře, i Spejbl s Hurvínkem ovládli televizní obrazovky v několika oblíbených loutkových večerníčkových cyklech.
Srovnání klíčových postav loutkového souboru
Každá z postav v souboru měla přesně vymezený charakter, vizuální znaky i psychologickou roli. Následující přehledová tabulka shrnuje vznik a charakteristiku všech pěti pilířů Skupova a Kirschnerova divadla:
| Postava loutky | Rok zrodu | Autor výtvarné podoby | Charakteristické rysy | Úloha v rodinném dialogu |
|---|---|---|---|---|
| Josef Spejbl | rok 1920 | Karel Nosek | Frak, holá hlava, dřeváky a velké uši | Popletený otec, poučuje okolí a často se sám chytí do pasti |
| Hurvínek | rok 1926 | Gustav Nosek | Bílá košile, kšandy, střapatá kštice a koulející oči | Bystrý syn, klade zvídavé otázky a odhaluje otcovy omyly |
| Mánička | rok 1930 | Gustav Nosek | Červené šatičky, mašle ve vlasech a brýle | Chytrá a vzorná kamarádka Hurvínka, zastupuje dětskou logiku |
| Pes Žeryk | rok 1930 | Gustav Nosek | Černobílý pejsek s pohyblivou tlamičkou | Věrný zvířecí společník, štěkáním glosuje rodinné situace |
| Kateřina Hovorková | rok 1971 | Zdeněk Juřena | Přísný účes, pletený svetr a kabelka | Bábinka Máničky, protipól Spejbla a zástupkyně ženského řádu |
Právě přesné vyvážení charakterů umožnilo autorům tvořit stovky dialogů bez vyčerpání základního námětu. Hurvínkovy slavné repliky jako ach božínku nebo chacha to se povedlo doslova zlidověly a staly se součástí běžné hovorové češtiny.
Fenomén Supraphonu: Miliony desek v dětských pokojích
Největší zásluhu na tom, že Spejbla s Hurvínkem znalo doslova každé dítě v Československu, mělo národní vydavatelství Supraphon. Zvukové nahrávky dialogů, scének a písniček vycházely na vinylových deskách po celá šedesátá, sedmdesátá i osmdesátá léta. Rodiče pouštěli desky dětem před spaním nebo si nahrávky zaznamenávali na domácí kotoučové magnetofony z Tesly.
Příběhy jako Hurvínkova rošťárna, Spejblova učební hodina nebo Mánička v nesnázích dosáhly milionových nákladů a získaly celou řadu Zlatých a Platinových desek Supraphonu. Nahrávky měly mimořádnou režijní a hudební kvalitu, na které se podíleli přední rozhlasoví zvukaři a skladatelé. Děti znaly celé pasáže nazpaměť a dokázaly intonovat Kirschnerovy věty s dokonalou přesností.
Nesmrtelný odkaz českého loutkářství
Po smrti Miloše Kirschnera v roce 1996 převzal štafetu jeho žák Martin Klásek a v současnosti pokračuje v tradici Ondřej Lážnovský. Tradice českého loutkářství, která byla v roce 2016 zapsána na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO, má ve Spejblovi a Hurvínkovi své nejzářivější velvyslance.
V době virtuální reality a digitálních efektů zůstává dřevěná loutka na provázku dojemně skutečná. Připomíná nám poctivé divadelní řemeslo, sílu mluveného slova i kouzlo rodinného porozumění, které nepotřebuje složité technologie, ale jen otevřené srdce a laskavý smích.
Často kladené otázky o Spejblovi a Hurvínkovi
Kdy a kde se poprvé objevila loutka Spejbla?
Loutka Spejbla poprvé vystoupila na podzim roku 1920 v Plzni v loutkovém divadle Josefa Skupy. Ztvárnila roli popleteného učitele ve hře po boku tradičního Kašpárka.
Kdo mluvil postavy Spejbla a Hurvínka po Josefu Skupovi?
Pokračovatelem se stal Miloš Kirschner, který dokázal mluvit obě postavy v desítkách jazyků na zahraničních zájezdech. Později převzal štafetu Martin Klásek a po něm Ondřej Lážnovský.
Kolik zvukových nahrávek Spejbla a Hurvínka vyšlo u Supraphonu?
Vydavatelství Supraphon vydalo stovky titulů na vinylových deskách, audiokazetách i kompaktních discích. Celkový prodej přesáhl pět milionů nosičů, což představuje absolutní rekord v mluveném slově u nás.