Chceme světlo! Proč na podzim 1967 zhasínaly strahovské koleje a pochod se svíčkami skončil obušky

Studené radiátory, nefunkční výměník a kabely, které od začátku října denně vypovídaly službu. Když 31. října 1967 na pražském Strahově znovu zhaslo světlo, vyšli studenti se svíčkami do ulic. Pokojný pochod však v Nerudově ulici narazil na obušky Veřejné bezpečnosti a odstartoval pád Antonína Novotného.

Okolo deváté hodiny večer 31. října 1967 se vysokoškolské městečko na pražském Strahově ponořilo do tmy. Pro pět tisíc ubytovaných posluchačů Českého vysokého učení technického to nebyla žádná novinka. Od 2. října vypadával elektrický proud v jednotlivých blocích nebo v celém areálu prakticky každý den. Tentokrát však studentům došla trpělivost, zapálili svíčky a vyšli před budovy s voláním „Pojďme ven!“ a „Chceme světlo! Chceme studovat!“.

Spartakiádní ubytovny s ošizenými kabely

Kořeny strahovské krize sahaly k samotnému vzniku areálu. Budovy byly vyprojektovány koncem padesátých let v prvé řadě jako masové ubytovny pro celostátní spartakiády na sousedním stadionu, kde měly pojmout téměř 80 tisíc cvičenců. Teprve mimo sportovní slavnosti sloužily pěti tisícům vysokoškoláků. První blok vyrostl v roce 1960 a zbytek areálu stavěl národní podnik Pozemní stavby Armabeton ve spěchu tak, aby vše stihl zkolaudovat 16. června 1965 těsně před třetí spartakiádou.

Jak dokládá archivně podložená studie historika Jaroslava Pažouta v časopise Paměť a dějiny, stavební dozor při rychlé výstavbě selhal. Vyšetřování prokázalo, že v elektrorozvodné síti byly použity nevhodné kabely a montáž provázela hrubá nedbalost. Současně kolabovala topná síť. Na počátku školního roku 1967 a 1968 stále nefungoval výměník pro třetí a čtvrtý blok a provizorní elektrické vedení nápor nezvládalo. Kolejní rada areálu Strahov přitom už 19. října 1967 písemně varovala vedení ČVUT i orgány KSČ, že za případné živelné akce oprávněně rozhořčených studentů nemůže nést odpovědnost.

Pětka nebyla vždy nejhorší známka. Za protektorátu přibyla na českých školách šestka

Zátaras v Nerudově ulici a rány se slovy „Tu máš světlo!“

Když 31. října večer proud vypadl znovu, všichni funkcionáři kolejní samosprávy zrovna seděli na plenární schůzi a řešili havarijní stav areálu. Průvod se svíčkami mezitím spontánně vyrazil přes Dlabačov, Pohořelec a Úvoz do Nerudovy ulice. Cestou se rozrostl na 1 500 až 2 000 lidí. Studenti šli pokojně a uhýbali tramvajím i autům.

Shodou okolností však ten samý večer zasedal na Pražském hradě ústřední výbor KSČ a vláda k zahájení oslav 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Okolo 22. hodiny proto průvod v horní části Malostranského náměstí zastavil zátaras hlídkových vozů Veřejné bezpečnosti. Protože šlo o neorganizovanou akci, nemohli studenti vyslat žádné zástupce k vyjednávání. Po příjezdu posil začala policie najíždět auty do hustého davu a vytlačovat jej zpět do kopce Nerudovou ulicí.

Dvě vlajky v okně a vymazaný Masaryk. Jak vypadal 28. říjen za totality

Z oken projíždějících vozů bili příslušníci VB studenty obušky a stříkali jim do obličejů slzný plyn. Pěší hlídky zaháněly mladé lidi včetně dívek do křoví nad chodníkem, kopaly je a rány obuškem doprovázely cynickým pokřikem „Tu máš světlo!“. Pronásledování pokračovalo až do půl dvanácté v noci přímo v budovách kolejí na Strahově, kam policisté vtrhli, mlátili ubytované na schodištích a v zatemnělých chodbách se absurdně dožadovali rozsvícení, protože věřili, že studenti zhasli schválně. Podle přehledu České televize i lékařských záznamů utrpělo pět studentů vážná zranění včetně zlomenin nosu či otřesu mozku a desítky dalších vyhledaly ošetření.

Pád Antonína Novotného a tiché odložení případu

Zatímco v padesátých letech by podobný zásah přešlo mlčení, na podzim 1967 vyvolala policejní brutalita nebývalý odpor. Excesy příslušníků VB veřejně odsoudil rektor ČVUT Josef Kožoušek i rektor Univerzity Karlovy Oldřich Starý a Kolejní rada shromáždila na magnetofonových páskách kolem dvou set svědectví. Prezident a první tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný přesto 28. listopadu 1967 na zasedání předsednictva strany tvrdil, že kabely a zhasnuté světlo byly jen záminkou pro politickou provokaci srovnatelnou s únorem 1948.

Právě neschopnost řešit hospodářský šlendrián jinak než obušky však podlomila Novotného pozici a na počátku ledna 1968 přispěla k jeho odvolání z čela strany. Samotného potrestání viníků se ale zbití vysokoškoláci nedočkali. Vyšetřovatel Obvodní prokuratury pro Prahu 5 a 6 případ 9. února 1968 odložil se šalamounským zdůvodněním, že v nepřehledné situaci nebyla prokázána trestná odpovědnost ani demonstrujících studentů, ani zasahujících příslušníků Veřejné bezpečnosti.