Na telefonní linku se čekalo roky. Vláda v roce 1989 plánovala 600 tisíc přípojek

Na domácí telefon se v Československu mohlo čekat roky. V roce 1989 vláda naplánovala 600 tisíc přípojek během tří let, většinu pro obyvatele. O tom, kdy telefon doma poprvé zazvoní, rozhodoval i volný pár drátů a místo v místní ústředně.

Telefon se vešel na stolek v předsíni. Zařídit, aby z něj šlo zavolat, už byla práce pro správu spojů. Ještě v roce 1990 mluvil Miloslav Štefan z Výzkumného ústavu spojů v rozhovoru pro Amatérské radio o prodeji přístrojů jako o nově povolené věci. I koupený přístroj musel být schválený pro zdejší síť a až na výjimky jej připojovala správa spojů.

V tramvaji lístek, v metru koruna. Pražské metro přešlo na jízdenky v roce 1985

Nejdřív přišla na řadu přihláška

Začínalo se tiskopisem. Podle dobového telefonního řádu měla správa spojů potvrdit přijetí přihlášky, pokud do 30 dnů nestihla zjistit a oznámit, zda lze stanici zřídit. Pořadí určovalo datum doručení, pokud obecný zájem nebo hospodárnost nevyžadovaly jiný postup.

Mezi přihláškou a montáží mohly uběhnout roky. Retrospektiva Českého rozhlasu uvádí, že v některých oblastech se před listopadem 1989 čekalo deset let i déle. Ještě v roce 1994 trvalo zřízení bytové stanice v Česku podle údaje ČTÚ, který později zveřejnil týdeník Euro, zhruba čtyři roky. Kdo potřeboval volat a doma linku neměl, mohl využít veřejný telefonní automat.

Drát musel vést až k ústředně

U samostatné přípojky potřebovala správa spojů volné vedení mezi domem a příslušnou ústřednou. V kabelu pod ulicí mohl chybět volný pár vodičů. A i když se vedení našlo, ústředna ještě musela mít kam novou linku zapojit. Retrospektiva stavu sítě kolem roku 1990 popisuje síť postavenou převážně na měděných kabelech a analogových ústřednách s mechanickými voliči. Kapacita navíc nebyla všude rozložená podle poptávky.

Jednou z možností byla podvojná přípojka. Dva účastníci měli každý vlastní přístroj a k ústředně vedlo jedno společné vedení. Mohli z něj volat střídavě a přes tuto linku se nedovolali jeden druhému. Když bylo zapojení hotové, domácnost dostala číslo. Teprve pak mohl přístroj zazvonit a ústředna při odchozím hovoru rozpoznávala i impulzy z otočné číselnice.

Kůra voněla na každém topení. Proč školy soutěžily ve sběru papíru

Vláda chtěla 600 tisíc přípojek za tři roky

O plánu z 5. října 1989 se mluvilo ještě 23. ledna 1990 ve Federálním shromáždění. Ministr dopravy a spojů František Podlena potvrdil cíl 600 tisíc přípojek během tří let, převážně pro obyvatelstvo. Připomněl také, že úkoly dostala i další odvětví, zejména ta výrobní.

Na stejné schůzi poslankyně Terézia Andrejová tlumočila žádost pracovní rady bratislavské správy pošt a telekomunikací, aby se úkol přehodnotil. V debatě zaznělo, že tempo výstavby se musí opírat o dostupný materiál i o lidi na stavbu a údržbu sítě. Na celostátní úrovni se plán dal napsat jedním číslem. U každého domu se ale muselo vyřešit, kudy linka povede a kde se připojí.