Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Když v tichu panelákového bytu nebo univerzitní pracovny zazněl rytmický kovový klapot doprovázený jasným cinknutím zvonku na konci řádku, každý věděl, co se děje. Mechanický psací stroj Consul byl v socialistickém Československu symbolem vzdělanosti, úřední moci i svobodného slova. Ať už šlo o psaní diplomových prací, vyplňování nekonečných formulářů, nebo noční přepisování zakázaných textů přes osm vrstev kopíráku, kufříkový elegán z brněnské Zbrojovky byl spolehlivým parťákem, který nikdy nepotřeboval zásuvku ani baterie.
Tento článek mapuje technický vývoj a společenskou roli psacích strojů Consul na základě ověřených institucionálních pramenů: ze sbírkového fondu kancelářské a výpočetní techniky v Technickém muzeu v Brně (TMB) dokumentujícího výrobní sortiment Zbrojovky Brno i závodu Vyškov, z historických expozic exaktních věd v Národním technickém muzeu v Praze (NTM), z historických časových řad cen spotřebního zboží Českého statistického úřadu (ČSÚ), z registru ochranných známek Consul u Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) a z dobové právní kvalifikace trestných činů pobuřování podle Trestního zákona č. 140/1961 Sb., které Státní bezpečnost uplatňovala při stíhání nezávislé samizdatové tvorby.
Zatímco dnes text tvoříme na displejích notebooků a případné překlepy bez rozmyslu smažeme klávesou backspace, psaní na mechanickém stroji vyžadovalo pevnou ruku, soustředění a fyzickou sílu. Každý stisk klávesy musel překonat odpor vratné pružiny, vymrštit ocelovou typovou páku proti válci a zanechat nesmazatelný otisk. Značka Consul byla ve své době exportním artiklem, který Československu vydělával devizy a úspěšně konkuroval zavedeným západním značkám jako Olivetti, Olympia nebo Hermes.
Ze zbrojovky do kanceláře: Jak puškaři naučili ocel psát
Spojení výroby zbraní a psacích strojů není československou raritou. Podobnou cestou šly světové zbrojovky jako německý Rheinmetall nebo americký Remington. Základ byl totožný: špičkové zvládnutí přesné strojařiny, jemné mechaniky, tepelného zpracování oceli a lisování složitých tvarů. Po druhé světové válce hledala Zbrojovka Brno mírový výrobní program, který by dokázal plně vytížit vysoce kvalifikované dělníky a inženýry. Volba padla na kancelářské stroje.
První poválečné modely navázaly na předválečnou licenci Zeta, ale v průběhu padesátých let se zrodila nová, sebevědomá značka Consul. Výroba se postupně koncentrovala do pobočného závodu ve Vyškově, který se na dlouhá desetiletí stal hlavním centrem československé kancelářské techniky. Inženýři kladli důraz na robustnost, stroje musely vydržet nešetrné zacházení na úřadech, vibrace při přepravě i prach v provozních kancelářích.
Kufříková verze Consul, která se vešla do elegantního koženkového nebo plastového pouzdra s uchem, se stala snem mnoha rodin. Pořízení nového psacího stroje však představovalo znatelný zásah do rozpočtu: v prodejnách Klenoty či Domácí potřeby stál přenosný Consul v 70. letech kolem 1 200 až 1 600 Kčs, což byla hodnota odpovídající takřka celému měsíčnímu platu začínajícího úředníka či učitele. Byla to investice na celý život, která se často dědila z rodičů na děti.
Dvoubarevná páska, cinknutí zvonku a zasekávající se litery: Jak fungovala mechanika
Srdcem každého mechanického Consulu byl takzvaný segment. Vějířovitě uspořádané ocelové typové páky, z nichž každá nesla na svém konci dvojici písmen (malé a velké) či číslici a interpunkční znaménko. Při stisku klávesy došlo prostřednictvím soustavy táhel k prudkému vymrštění páky, která narazila přes textilní barvicí pásku na pogumovaný válec s navinutým papírem. Pokud písař stiskl dvě klávesy příliš rychle za sebou, páky se v úzkém vodítku zakously do sebe a bylo nutné je prsty opatrně rozplést.
Fascinujícím konstrukčním prvkem byla dvoubarevná páska. Tkaný pás z nylonu nebo hedvábí napuštěný z horní poloviny černým a ze spodní červeným inkoustem. Pomocí malé páčky na pravé straně klávesnice mohl pisatel přepínat výšku vodítka pásky. Pro běžný text sloužila černá barva, pro zvýraznění nadpisů nebo účetních položek v záporných hodnotách se přepínač posunul na červenou. Byla zde i třetí poloha označená bílou tečkou: při ní páska vůbec nenabíhala a litery narážely přímo na papír. Tato poloha sloužila k prosekávání voskových matric pro rozmnožovací cyklostyly.
Nezapomenutelný akustický zážitek dotvářel malý mosazný zvonek ukrytý pod pláštěm stroje. Když se vozík s papírem přiblížil k pravému okraji (obvykle 7 až 8 úhozů před dorazem), pružinka uvolnila kladívko, které cinklo. Pro písaře to byl neomylný signál: dokončit slovo, stisknout spojovník a energicky zatlačit na řádkovací páku, která otočila válec o jeden řádek a vrátila celý vozík zpět na začátek.
Srovnání modelů psacích strojů Consul: Od litinových monster po kufříky
Zbrojovka Brno a závod Vyškov vyprodukovaly během čtyř desetiletí desítky modelových variant, které se dělily do tří základních kategorií: těžké stolní stroje pro úřady, lehké kufříkové modely pro domácnosti a studenty a pozdější elektromechanické verze. Následující srovnávací tabulka přehledně rekapituluje nejznámější zástupce rodiny Consul:
| Model stroje Consul | Koncepce a konstrukce | Hmotnost | Šířka válce | Orientační cena | Hlavní využití a charakteristika |
|---|---|---|---|---|---|
| Consul 1511 | Robustní stolní mechanický stroj | 15,5 kg | 24 až 45 cm (až A3) | 2 800 Kčs | Kancelářský standard, litinový rám, celodenní provoz na úřadech |
| Consul 221 | Střední stolní mechanický stroj | 11,0 kg | 26 cm (formát A4) | 1 950 Kčs | Střední podniky, školy, velká spolehlivost a tuhý chod kláves |
| Consul 2223 / 2224 | Kufříkový přenosný mechanický | 6,5 kg | 24 cm (formát A4) | 1 350 Kčs | Kultovní model v plechovém nebo plastovém kufru, domácnosti a studenti |
| Consul 232 | Modernizovaný kufříkový stroj | 5,8 kg | 24 cm (formát A4) | 1 550 Kčs | Plastová kapotáž z 80. let, hranatý design, integrované madlo |
| Consul 253 | Elektromechanický kancelářský | 13,5 kg | 32 cm (formát A3) | 4 900 Kčs | Elektrický pohon úderu liter, lehký dotek kláves, podniková ředitelství |
Zatímco kancelářské monstrum Consul 1511 bylo kvůli své váze přes 15 kilogramů předurčeno zůstat natrvalo na úřednickém stole podložené tlumicí plstěnou podložkou, kufříkový Consul 2224 se stal přenosnou kanceláří. Stačilo nasadit horní víko kufru, zaklapnout dva chromované zámky a stroj bylo možné vzít s sebou na chatu, do vlaku nebo na kolej.
Osm průklepů a noční samizdat: Jak se rodila svobodná literatura
V normalizačním Československu byl přístup k rozmnožovacím strojům (jako byl cyklostyl nebo xerox) přísně střežen státem. Kopírky byly uzamčeny ve zvláštních místnostech s evidencí přístupů a každý list papíru byl pod kontrolou. Jediným nekontrolovaným nástrojem, který měl běžný občan legálně k dispozici, byl právě mechanický psací stroj. Z kufříkového Consulu se tak stal nejdůležitější tiskařský lis československého disentu.
Základní technologií samizdatu byl průklepový papír a kopírák. Písař založil do válce tenký průklepový papír (lidově zvaný „průklepák“ nebo cigaretový papír), za něj černý uhlový kopírovací papír a tento postup opakoval tolikrát, kolik stroj a síla prstů dovolily. Běžně se psalo na 8 až 10 kopií najednou. Poslední průklepy už byly sotva čitelné, písmena byla rozpitá a válec kladl obrovský odpor. Aby ocelová litera prorazila osm vrstev papíru a uhlu, musel písař bušit do kláves plnou silou celých paží.
Hluk byl neúprosný. V panelových domech se rytmické bušení rozléhalo stoupačkami do všech pater. Písaři proto podkládali stroje molitanem, psali s otevřenými dveřmi šaten plných kabátů pohlcujících zvuk nebo stroj obkládali polštáři. Právě na strojích Consul vznikaly v edicích Petlice nebo Expedice stovky svazků děl Bohumila Hrabala, Václava Havla, Ludvíka Vaculíka či překlady zahraniční filozofie. Podobně jako u magnetofonových pásků, které zachraňovaly nezávislou hudbu a o nichž jsme psali v článku o tom, jak kotoučové magnetofony Tesla ozvučily ČSSR, i psací stroj byl symbolem tiché kulturní rezistence.
Kriminalistická evidence úderů: Proč měla StB otisky všech strojů
Státní bezpečnost si sílu psaného slova velmi dobře uvědomovala. Každý mechanický psací stroj měl unikátní „rukopis“, který byl stejně jedinečný jako otisk prstu nebo vývrt hlavně pistole. Při výrobě a dlouhodobém provozu docházelo k mikroskopickým deformacím: ocelové litery se nepatrně vyosily, patka písmene se mírně odštěpila, opotřebení mezerníku mělo specifickou vůli a některé znaky tiskly více nalevo či nahoru.
Kriminalistický ústav a složky StB vedly rozsáhlou kartotéku písem. Všechny psací stroje ve státních podnicích, školách a úřadech musely mít povinný zkušební vzorek písma (takzvaný otisk všech znaků abecedy na standardní list papíru), který se pravidelně odevzdával bezpečnostním referentům. Pokud byl v oběhu zachycen protirežimní leták nebo samizdatový text, písmoznalci dokázali porovnáním vad liter určit nejen přesný typ stroje, ale často přímo konkrétní kus. Disidenti proto své Consuly střídali, půjčovali si je v síti přátel nebo pilníkem nepatrně upravovali plošky písmen, aby kriminalisty zmátli.
Nástup počítačů a nesmrtelný sběratelský odkaz
Éra mechanického psaní začala v Československu odeznívat na přelomu 80. a 90. let. Zbrojovka Brno se sice pokoušela držet krok výrobou elektronických psacích strojů a dokonce i terminálů a počítačových periférií pod značkou Consul, avšak příchod osobních počítačů znamenal definitivní konec mechanické výroby. Později, když domácnosti zaplavily první osmibitové počítače jako Didaktik Gama a následně počítače třídy PC s jehličkovými a inkoustovými tiskárnami, putovaly staré kufříkové Consuly na půdy a do sklepů.
Dnes však mechanické psací stroje zažívají celosvětový návrat. V době neustálého vyrušování internetovými notifikacemi oceňují spisovatelé, scénáristé i nadšenci absolutní soustředění, které psací stroj nabízí, a to žádný internet, žádné aktualizace operačního systému, pouze čistá myšlenka a rytmus úderů. Dobře promazaný a seřízený Consul z Vyškova dokáže i po padesáti letech pracovat se stoprocentní spolehlivostí a připomínat dobu, kdy slovo mělo svou fyzickou i mechanickou váhu.
Často kladené otázky o psacích strojích Consul
Kde a kdo vyráběl psací stroje Consul?
Psací stroje značky Consul vyráběl národní podnik Zbrojovka Brno, přičemž hlavní výrobní závod jemné mechaniky se nacházel ve Vyškově. Tradice stavěla na špičkových zkušenostech zbrojních inženýrů a puškařů s přesným obráběním kovů.
Dají se dnes ještě sehnat barvicí pásky do psacího stroje Consul?
Ano. Standardní šířka pásky do mechanických strojů Consul je 13 mm (půl palce), což je celosvětově standardizovaný rozměr. Dnes se běžně prodávají nové nylonové pásky v jednobarevném (černém) i dvoubarevném (černém i červeném) provedení na univerzálních plastových cívkách.
Kolik kopií dokázal mechanický psací stroj vytvořit najednou?
Při použití tenkého průklepového papíru a kvalitních uhlových kopíráků bylo možné vytvořit 6 až 8 kopií. V samizdatové praxi se psalo i na 10 kopií současně, vyžadovalo to však mimořádně energický úder do klávesnice a poslední strany měly sníženou čitelnost.
Psací stroj Consul tak zůstává hmatatelným důkazem precizního československého strojírenství. Zvuk jeho mechaniky, spolehlivost ocelových pák a vůně čerstvě vybalené barvicí pásky jsou vzpomínkou na dobu, kdy se každý text musel pečlivě promyslet dříve, než prst dopadl na klávesu.