Zvuk Windows 95 vznikl na Macu. Brian Eno to prozradil v rozhlase

Zvuk, který vítal uživatele Windows 95, složil Brian Eno na počítači od Applu. Sám to řekl v rozhlase a jeho odpověď doprovodil smích. Za technologickou ironií se ale skrývá také nezvyklá hudební zakázka: vtěsnat dlouhý seznam nálad do několika sekund.

Microsoft uvedl Windows 95 dne 24. srpna 1995. K příchodu systému patřily půlnoční prodeje i fronty před obchody. Jeho drobnou hudební vizitku přitom nevytvořil programátor, který chtěl předvést možnosti svého PC, ale skladatel zvyklý přemýšlet o barvě zvuku a atmosféře.

Brian Eno už měl za sebou album Music for Airports i producentskou práci pro U2. Pro Windows dostal úkol na opačném konci časové stupnice než dlouhé ambientní plochy. Počítač měl uživatele přivítat krátkým hudebním gestem.

Na otázku o PC odpověděl Macem

V epizodě Twenty Thousand Hertz o starších zvucích Windows zazní ukázka rozhovoru z BBC. Moderátor se Ena ptá, zda skladbu napsal na PC. „Ne, napsal jsem ji na Macu,“ odpovídá skladatel v překladu redakce. Následuje smích.

Nerozbitné duritky měly slabinu: Skryté vnitřní pnutí mohlo skončit sprškou střepů

Také Enův životopisec David Sheppard v eseji pro Library of Congress uvádí Macintosh a výrok zasazuje do vysílání BBC Radio 4 v roce 2009. Podstatou historky je tedy Enův vlastní popis práce. Přesný model svého Macu v citované rozhlasové ukázce nejmenuje.

Tenhle malý paradox funguje i bez války počítačových táborů. Zakázka zněla na hudbu pro Windows, zatímco Eno pracoval na nástroji, který používal on. Logo na jeho stole a logo u posluchače se zkrátka nepotkala.

Dlouhý seznam přání, několik sekund hudby

V rozhovoru s Joelem Selvinem z 2. června 1996 Eno popsal zadání plné přívlastků: hudba měla být inspirativní, optimistická, futuristická i citová. Na konci stál limit 3¼ sekundy. Právě konkrétní problém mu podle jeho slov pomohl překonat tvůrčí zablokování. Vytvořil 84 drobných skladeb a po návratu k několikaminutové hudbě mu čas připadal nezvykle rozlehlý.

Při porovnání obou výpovědí vyjde najevo drobná odlišnost. V rozhlasové ukázce Eno vzpomíná na limit 3,8 sekundy a říká, že odevzdal 83 skladeb. V roce 1996 mluvil o 84 vytvořených. Bezpečný společný výsledek zní: připravil přes osmdesát hudebních miniatur. Čísla patří ke konkrétním vzpomínkám, nikoli k jednomu dochovanému soupisu.

Počítače dostávaly vlastní hlas

Windows už před Enem měly zvukové přivítání: ve verzi 3.1 zaznělo krátké slavnostní „ta-da“. Enova skladba nabídla jemnější, prostorovější náladu. Zvukový designér Matthew Bennett v pořadu Twenty Thousand Hertz popisuje posun k lidštějšímu, klidnějšímu uvítání. Z několika tónů se stávala součást osobnosti výrobku.

Podobný záměr měl u Applu Jim Reekes. V rozhovoru o vzniku zvuků Macintoshe vysvětloval, že starší ostrý úvodní zvuk slýchal i při restartování po pádu počítače. Chtěl vytvořit něco uklidňujícího. Při komponování nového akordu se inspiroval také dlouhým závěrečným souzvukem skladby A Day in the Life od Beatles.

Modré kalhotky a dětský smích. Krtek Zdeňka Milera dobyl svět

Hudební pozdrav počítače přitom plnil jinou úlohu než pískání vytáčeného modemu. U modemu šlo o slyšitelnou domluvu zařízení, u Enovy skladby o záměrně připravený zážitek pro člověka. Ke stejné době patřily i jiné počítačové zvláštnosti, například tlačítko Turbo, jehož funkce závisela na základní desce.

Hudební miniatura se dostala do zvukového archivu

Enův příspěvek nakonec přežil běžnou životnost operačního systému. V roce 2025 byl Windows Start-Up Chime zařazen do amerického National Recording Registry; dokládá to i záhlaví Sheppardovy eseje. Krátké přivítání od počítače tak získalo místo mezi nahrávkami určenými k uchování.

Pro Ena byla zakázka cestou zpět k práci. Pro uživatele představovala pár tónů před otevřením pracovního dne, hry nebo dalšího programu. Na tak malém prostoru se potkala hudební skladba, průmyslový design a docela obyčejné zapnutí počítače.