Za první republiky se jezdilo vlevo. Volant vpravo měl dobrý důvod

Za první republiky se v Československu jezdilo po levé straně silnice. Volant vpravo proto patřil i k domácím automobilům. Ne každý předválečný vůz ho však měl na stejné straně a pozdější změna provozu zaměstnala i dílny pražské dopravy.

Dnešní motorista by si při výletu do prvorepublikových ulic musel hlídat docela základní věc. Držet se vpravo by tehdy znamenalo jet proti pravidlům. Nablýskané pragovky a tatrovky nevypadaly jinak jen kvůli vysokým karoseriím a velkým blatníkům. Jinak byl uspořádaný i provoz kolem nich.

Doklad není třeba hledat v nepřesných vzpomínkách. V parlamentní interpelaci z 8. května 1930 se poslanci ptali ministra veřejných prací, kdy zavede jízdu vpravo. Odvolávali se přitom na podání Svazu řidičů automobilů. O změně se tedy debatovalo už v době Masarykovy republiky.

Vkladní knížka mohla nést vaše jméno. U té na doručitele to vlastnictví úspor nedokazovalo

Volant vpravo nebyl anglická specialita

Pravostranné řízení v domácím autě tehdy dávalo smysl. Při jízdě vlevo sedí řidič na pravé straně blíž středu silnice a protijedoucím vozidlům. Pro dnešního českého řidiče je to obrácený obrázek dobře známého uspořádání. Stačí si prohlédnout dochované automobily a místo zdobné masky se podívat za čelní sklo.

Zároveň by bylo chybou udělat z toho pravidlo pro každý vůz. Historik Lukáš Nachtmann, vedoucí Archivu Škoda Auto, v rozhovoru o předválečné výrobě připomíná, že už v polovině třicátých let měly některé série Škody Popular volant vpravo a jiné vlevo. S budoucím přechodem se počítalo.

Strana provozu a poloha volantu jsou zkrátka dvě různé informace. Samotný volant vlevo proto neprozradí, že automobil za první republiky na československou silnici nepatřil. A volant vpravo zase automaticky neznamená dovoz z Británie. Jinou poválečnou souvislost tohoto uspořádání popisuje i náš článek o pravostranném Velorexu.

Kdo nikoho nevyživoval, platil vyšší daň. Ještě na konci roku 1992 činila přirážka 40 procent

Plán existoval před okupací, Praha dostala odklad

Konkrétní termín přinesl listopad 1938, tedy už období druhé republiky. Tehdejší opatření stanovilo přechod na pravou stranu na 1. května 1939. Jak popisuje historický přehled České televize, německá okupace změnu uspíšila. Pro většinu protektorátu začalo nové pravidlo platit 17. března 1939.

Praha měla výjimku. Na pravou stranu přešla až v neděli 26. března ve tři hodiny ráno. Nešlo přitom jen o řidiče, kteří si měli zapamatovat nové pravidlo. Zásahy potřebovala tramvajová síť, zastávky i část vozového parku. Provoz se nedal přestěhovat pouhým otočením cedule.

Dopravní podnik hlavního města Prahy výslovně uvádí, že existující trolejbusy musely projít rekonstrukcí v ústředních dílnách. Týkalo se to dopravy, která v Praze začala teprve v roce 1936. Nová technika tak po několika letech služby potřebovala úpravy kvůli změně strany jízdy.

U městského vozu totiž záleží také na tom, na které straně cestující nastupují a vystupují. Změna se proto netýkala jen místa za volantem. Zatímco motorista upravoval svůj návyk, dopravní podnik musel přizpůsobovat skutečná vozidla a jejich zázemí.

Při příští prohlídce prvorepublikového veterána stojí za to nahlédnout do kabiny. Volant na nezvyklé straně nemusí být žádná záhada. K určení příběhu konkrétního kusu je ale potřeba znát také model, rok, určení a případné pozdější úpravy. Samotná pravá či levá strana všechno neprozradí.