Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Když rtuť teploměru klesla pod minus patnáct, začínal na socialistických sídlištích každodenní boj o přežití techniky. Řidiči nosili těžké akumulátory do tepla bytů, polévali motory horkou vodou z rychlovarných konvic a přední masky chladičů pečlivě zakrývali koženkovými dečkami.
Zvyklosti motoristů i technické podmínky zimního provozu mapují paměťové instituce. Konstrukci vozů uchovává Národní technické muzeum v Praze, servisní techniku dokumentuje Technické muzeum v Brně. Záznamy o vlnách mrazů spravuje Český hydrometeorologický ústav a statistiky nehodovosti eviduje Český statistický úřad.
Noční stěhování akumulátoru a ranní čaj pro motor
Zimní startování bylo pečlivě nacvičeným rituálem. Olověné akumulátory Akuma v mrazech rychle ztrácely kapacitu. Zkušení motoristé proto večer baterii z auta vyndali a postavili ji v předsíni na noviny k radiátoru. Ráno nesli teplý článek zpět k promrzlému vozu.
Druhým strašákem byl ztuhlý minerální olej. Pokud motor odmítal naskočit, přišel na řadu hrnec s vařící vodou. Řidiči polévali sací potrubí, aby kov získal trochu tepla a benzín se lépe odpařoval. Ti odvážnější dávali pod vanu elektrické vařiče.
Dlouhý chladicí okruh a koženková dečka na masce
Zkouškou trpělivosti byla jízda ve vozech Škoda 105 a 120. Motor vzadu a chladič vpředu znamenaly, že kapalina proudila trubkami pod podlahou po celé délce auta. V mrazu trvalo i patnáct kilometrů, než topení začalo vlažně foukat.
Majitelé proto masku chránili koženkovými kryty nebo kusem lepenky. Domácí zlepšovák omezil nápor ledového vzduchu a udržel provozní teplotu. Právě specifická konstrukce způsobila, že problematické chlazení škodovek trápilo řidiče v létě i v zimě při střídání varu s promrzáním oběhu.
Zamrzlé zámky, škrabky z kazet a led na vnitřním skle
Dostat se do vozu znamenalo překonat zamrzlé zámky dveří. Řidiči nahřívali klíček sirkami a foukali do dírky. Rozmrazovače ve spreji sice existovaly, ale často zůstaly zamčené v přihrádce uvnitř auta.
Čelní sklo kvůli vlhkosti zamrzalo z obou stran. Škrabky praskaly mrazem, a tak motoristé používali krabičky od kazet nebo pravítka. První kilometry se řídilo v tlustých rukavicích a řidič dýchal na sklo, aby si vytvořil průzor na cestu.
Celoroční pneumatiky, pytel písku a pomoc od sousedů
Zimní pneumatiky téměř nikdo neznal. Celý rok se jezdilo na univerzálních pláštích Barum OR 6 nebo protektorech. Na sněhu guma klouzala jako saně. Majitelé vozů se zadním náhonem proto vozili v kufru pytle s pískem nebo dlaždice, aby zatížili nápravu a získali trakci.
Výbavu doplňovala lopatka a tažné lano. Když auto nestartovalo, sousedé pomohli s roztlačením. Podobně náročný byl zimní provoz i pro další vozy, mezi něž patřil klasický sovětský Žigulík VAZ 2101, jehož záď na náledí ráda předbíhala předek.
Zimní cestování před čtyřiceti lety vyžadovalo zručnost, trpělivost i vzájemnou pomoc. Každá úspěšná cesta do práce a bezpečný návrat znamenaly malé vítězství člověka nad mrazem a rozmary techniky.