Dobový automobil jedoucí po zasněžené silnici mezi závějemi

Šílená konstrukce starých škodovek spolehlivě mrazila posádku. Vlažný vzduch foukal až po hodině

Když rtuť teploměru klesla pod minus patnáct, začínal na socialistických sídlištích každodenní boj o přežití techniky. Řidiči nosili těžké akumulátory do tepla bytů, polévali motory horkou vodou z rychlovarných konvic a přední masky chladičů pečlivě zakrývali koženkovými dečkami.

Když rtuť teploměru klesla pod minus patnáct, začínal na socialistických sídlištích každodenní boj o přežití techniky. Řidiči nosili těžké akumulátory do tepla bytů, polévali motory horkou vodou z rychlovarných konvic a přední masky chladičů pečlivě zakrývali koženkovými dečkami.

Zvyklosti motoristů i technické podmínky zimního provozu mapují paměťové instituce. Konstrukci vozů uchovává Národní technické muzeum v Praze, servisní techniku dokumentuje Technické muzeum v Brně. Záznamy o vlnách mrazů spravuje Český hydrometeorologický ústav a statistiky nehodovosti eviduje Český statistický úřad.

Noční stěhování akumulátoru a ranní čaj pro motor

Zimní startování bylo pečlivě nacvičeným rituálem. Olověné akumulátory Akuma v mrazech rychle ztrácely kapacitu. Zkušení motoristé proto večer baterii z auta vyndali a postavili ji v předsíni na noviny k radiátoru. Ráno nesli teplý článek zpět k promrzlému vozu.

Druhým strašákem byl ztuhlý minerální olej. Pokud motor odmítal naskočit, přišel na řadu hrnec s vařící vodou. Řidiči polévali sací potrubí, aby kov získal trochu tepla a benzín se lépe odpařoval. Ti odvážnější dávali pod vanu elektrické vařiče.

Otevřený zadní motorový prostor automobilu Škoda s karburátorem a alternátorem
Pohled do motorového prostoru vozu Škoda se zadním uložením motoru, kde v zimě rozhodovala správná funkce sytiče a stav autobaterie.

Dlouhý chladicí okruh a koženková dečka na masce

Zkouškou trpělivosti byla jízda ve vozech Škoda 105 a 120. Motor vzadu a chladič vpředu znamenaly, že kapalina proudila trubkami pod podlahou po celé délce auta. V mrazu trvalo i patnáct kilometrů, než topení začalo vlažně foukat.

Majitelé proto masku chránili koženkovými kryty nebo kusem lepenky. Domácí zlepšovák omezil nápor ledového vzduchu a udržel provozní teplotu. Právě specifická konstrukce způsobila, že problematické chlazení škodovek trápilo řidiče v létě i v zimě při střídání varu s promrzáním oběhu.

Zamrzlé zámky, škrabky z kazet a led na vnitřním skle

Dostat se do vozu znamenalo překonat zamrzlé zámky dveří. Řidiči nahřívali klíček sirkami a foukali do dírky. Rozmrazovače ve spreji sice existovaly, ale často zůstaly zamčené v přihrádce uvnitř auta.

Čelní sklo kvůli vlhkosti zamrzalo z obou stran. Škrabky praskaly mrazem, a tak motoristé používali krabičky od kazet nebo pravítka. První kilometry se řídilo v tlustých rukavicích a řidič dýchal na sklo, aby si vytvořil průzor na cestu.

Dobová fotografie vozu Škoda 120 L na parkovišti
Klasický model Škoda 120 L, jehož přední masku chladiče řidiči v třeskutých mrazech zakrývali koženkovou dečkou.

Celoroční pneumatiky, pytel písku a pomoc od sousedů

Zimní pneumatiky téměř nikdo neznal. Celý rok se jezdilo na univerzálních pláštích Barum OR 6 nebo protektorech. Na sněhu guma klouzala jako saně. Majitelé vozů se zadním náhonem proto vozili v kufru pytle s pískem nebo dlaždice, aby zatížili nápravu a získali trakci.

Výbavu doplňovala lopatka a tažné lano. Když auto nestartovalo, sousedé pomohli s roztlačením. Podobně náročný byl zimní provoz i pro další vozy, mezi něž patřil klasický sovětský Žigulík VAZ 2101, jehož záď na náledí ráda předbíhala předek.

Zimní cestování před čtyřiceti lety vyžadovalo zručnost, trpělivost i vzájemnou pomoc. Každá úspěšná cesta do práce a bezpečný návrat znamenaly malé vítězství člověka nad mrazem a rozmary techniky.

Nechaj odpoveď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *