Physical Address
304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124
Kompaktní náklaďáček z východoněmeckého Waltershausenu znal v Československu každý. Multicar M25 dokázala vyvézt uhlí do úzkého dvora, zamést chodník i odhrnout sníh v horské vánici. Díky nezničitelné mechanice a jednoduchému servisu slouží v mnoha obcích dodnes.
Charakteristický klapavý zvuk naftového čtyřválce probouzel obyvatele sídlišť brzy ráno. Oranžové nebo modré náklaďáčky svážely domovní odpad, kropily rozpálené ulice, rozvážely brikety do sklepů a v zimě prohrnovaly zasněžené chodníky. Pro komunální podniky, stavební firmy i zemědělská družstva představovala multikára naprosto klíčového pomocníka, za kterého v socialistickém bloku neexistovala náhrada.
Jak připomínají historické přehledy užitkových vozidel v Národním technickém muzeu, model Multicar M25 se stal jedním z nejúspěšnějších exportních artiklů Německé demokratické republiky. Hospodářské souvislosti rozsáhlých dodávek techniky do ČSSR podrobně rozebírá i analýza hospodářství NDR na ČT24. Vůz navíc přesně zapadl do československých předpisů, které vymezovala vyhláška o provozu na pozemních komunikacích, protože svou hmotností nepřekročil hranici lehkých užitkových automobilů.
Rozdělení výroby v RVHP vytvořilo monopol pro Waltershausen
Úspěch multikáry zásadně ovlivnilo centrální plánování v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci. Československý průmysl vyráběl těžké nákladní automobily Tatra, LIAZ a střední Avie, ale malý kompaktní náklaďák s nosností do dvou tun v nabídce zcela chyběl. Dodávka Škoda 1203 neměla dostatečnou nosnost a hodila se spíše pro rozvoz pečiva nebo jako sanitka.
Monopol na výrobu lehkých univerzálních nosičů tak získal závod VEB Fahrzeugwerk Waltershausen v Durynsku. Od roku 1978 začala z jeho výrobních linek sjíždět nová generace M25, která nahradila starší a výrazně sparťanštější model M24. Do Československa směřovaly tisíce těchto vozidel ročně a staly se pevnou součástí každého okresního města.
Dvoumístná prosklená budka a poctivý naftový dvoulitr
Oproti předchůdci přinesla M25 obrovský posun v pohodlí řidiče i spolujezdce. Kabina dostala bohaté prosklení s velkým čelním oknem a svislými bočními skly, které zaručovaly skvělý přehled při manévrování na pěších zónách. Pod sklopnou budkou pracoval atmosférický vznětový čtyřválec IFA o objemu dva litry s výkonem třicet tři kilowattů, což stačilo na maximální rychlost šedesát kilometrů za hodinu.
Spotřeba nafty se pohybovala kolem osmi až devíti litrů na sto kilometrů, což z ní dělalo mimořádně hospodárný stroj. Podobně jako v případě dalších východoněmeckých legend, kdy Trabant 601 vsadil na karoserii z duroplastu, multikára sázela na robustní žebřinový rám z oceli a jednoduchou údržbu. Šikovný dílenský mechanik si poradil s většinou běžných závad bez jakékoliv složité diagnostiky.
Více než dvacet nástaveb od zametače po plošinu
Největší zbraní multikáry byla její neuvěřitelná variabilita. Továrna nabízela více než dvacet oficiálních nástaveb, které šlo na podvozek připevnit pomocí hydraulického systému. Nejběžnější provedení představoval trojstranný sklápěč, který dokázal vysypat písek, uhlí nebo štěrk přesně do požadovaného prostoru.
Speciální verze sloužily jako vysokozdvižné montážní plošiny při opravách pouličního osvětlení, fekální vozy, zametače nebo žebříky. Od roku 1982 obohatila nabídku vyhledávaná verze s přiřaditelným pohonem všech čtyř kol a terénní redukcí, díky které multikáry bez problémů stoupaly i po zasněžených horských svazích Krkonoš či Jeseníků.
Nezničitelná technika přežila i pád berlínské zdi
Zatímco mnohé ikony socialistických silnic jako legendární autobus Škoda 706 RTO postupně zmizely z běžného provozu a staly se ozdobou muzeí, multikára svůj pracovní život nikdy nepřerušila. Továrna ve Waltershausenu jako jedna z mála východoněmeckých automobilek úspěšně překonala bouřlivá devadesátá léta, modernizovala výrobu a přešla na německé motory Volkswagen.
Staré modely M25 si našly novou roli u soukromých chalupářů, drobných stavebníků i menších obecních úřadů. Díky kompaktní šířce necelých jeden a půl metru projede multikára úzkou zahradní brankou i lesní pěšinou. Tento nenápadný pracant s charakteristickým klapáním motoru zůstává symbolem poctivé a nezničitelné techniky, která dokázala sloužit celým generacím.