Šestašedesát stop vysoká konstrukce promítacího plátna s prosklenou pokladnou amerického autokina v Missouri

Američané sledovali filmy přímo ze svých aut. V 50. letech se z autokin stal obrovský hit

Večerní příjezd na štěrkovou plochu, šikmá nájezdová rampa pod koly a kovový reproduktor zavěšený na pootevřeném okénku dveří. Americká autokina proměnila sledování filmů ve svobodný rodinný rituál i oblíbené místo prvních schůzek.

Večerní příjezd na štěrkovou plochu, šikmá nájezdová rampa pod koly a kovový reproduktor zavěšený na pootevřeném okénku dveří. Americká autokina proměnila sledování filmů ve svobodný rodinný rituál i oblíbené místo prvních schůzek.

Zrod i největší rozmach těchto venkovních kin podrobně dokládá americký patentový spis z května 1933, historická studie Smithsonianského institutu o vývoji autokin, dokumentace Správy amerických národních parků u areálu v Missouri a archivní materiály veřejnoprávní stanice PBS American Experience.

Nápad z příjezdové cesty a šikmé hliněné rampy

Všechno začalo v New Jersey u Richarda Hollingsheada mladšího, který prodával autochemii a hledal pro svou korpulentní matku pohodlnější způsob, jak sledovat film bez těsných sedadel v sále. Na kapotu vlastního vozu postavil promítačku Kodak, mezi dva stromy na dvorku natáhl prostěradlo a pod přední kola sousedních aut skládal dřevěné špalky, dokud nenašel správný úhel pohledu.

Své řešení mírně zvednutých štěrkových ramp si nechal v květnu 1933 patentovat a už 6. června téhož roku otevřel poblíž Camdenu první oficiální autokino. Řidiči zaplatili čtvrťák za vůz a stejnou částku za každého pasažéra na palubě. Prvním promítaným snímkem byla britská komedie Wives Beware, ale obří ampliony vedle plátna tehdy budily obyvatele širokého okolí.

Skutečný průlom přinesla až čtyřicátá léta, kdy na sloupcích mezi parkovacími místy přibyly samostatné kovové reproduktory na krouceném kabelu. Divák si těžkou skříňku zavěsil na okénko řidiče a otočným kolečkem si nastavil hlasitost přímo do kabiny. Venkovní plocha rázem utichla, přestože pod širým nebem parkovaly stovky vozidel najednou.

Malá bílá dřevěná pokladna u příjezdové cesty k řadám bílých sloupků a velkému promítacímu plátnu na louce v Alabamě
Pohled od vjezdové pokladny na štěrkovou plochu venkovského autokina nedaleko alabamského Fort Payne. Bílé sloupky rozdělují mírně navýšené řady před rozměrným plátnem.

Pyžama na zadních sedadlech, první rande a fronta na popcorn

Po skončení druhé světové války nastal obrovský rozkvět amerických předměstí a počet areálů vyskočil z pouhých padesáti dvou v roce 1941 na přibližně čtyři a půl tisíce v polovině padesátých let. Pro mladé rodiče představovalo autokino spásu rodinného rozpočtu, protože odpadlo placení chůvy. Malé děti se před cestou vykoupaly, převlékly do pyžama a po krátkém skotačení na houpačkách přímo pod obřím plátnem klidně usnuly vzadu pod dekou.

Současně šlo o vysněné útočiště dospívajících párů hledajících trochu soukromí mimo dohled přísných rodičů. Zatímco mladí lidé v Československu tehdy sháněli drobné do telefonní budky a pospíchali na limonádu, jak připomíná článek o randění v období socialismu, jejich američtí vrstevníci parkovali v nejzadnějších řadách za plátnem a tajně si půjčovali otcovy sedany.

Samotné vstupné bývalo levné a hlavní zisk provozovatelů tvořil prodej v přestávkovém bufetu uprostřed plochy. Když se na plátně rozběhl animovaný odpočet před druhým filmem večera, zamířily davy pro teplé párky v rohlíku, máslový popcorn a kelímek ledové limonády, jejíž průnik na domácí trh přibližuje text o výrobě limonády Coca Cola v Československu.

Žlutá dřevěná stěna autokina Airline s barevnými čtverci a tabulí večerního dvojprogramu v texaském Houstonu
Barevná průjezdní brána autokina Airline v texaském Houstonu na snímku z roku 1977 lákala diváky na populární večerní dvojprogram. Výrazné poutače měly upoutat řidiče už z dálnice.

Ústup ze slávy a srovnání s českými letními kiny

Konec hromadného provozu autokin nepřinesl jediný důvod, nýbrž souběh dražších pozemků na předměstích, zavedení letního času prodlužujícího světlo hluboko do večera a nástup domácího videa. Lidé si oblíbili pohodlí obývacího pokoje a půjčování filmových kazet, čemuž se věnuje i přehled o úsporném režimu nahrávání na videokazety VHS.

Ve Spojených státech dnes přežívá jen zlomek někdejších areálů, často zásluhou nadšenců u historické dálnice Route 66 a s přenosem zvuku přes běžné autorádio. V českém prostředí se místo automobilového parkoviště tradičně uchytila pěší letní kina s dřevěnými lavicemi a teplou dekou pod paží, přesto obě podoby pojilo stejné těšení na teplou noc pod hvězdami.

Srovnání amerického autokina a českého letního kina

Sledovaná oblastAmerické autokinoČeské letní kino
Způsob sezeníVlastní automobil na šikmé rampěDřevěné nebo kovové lavice pod stromy
Přenos zvukuKovový reproduktor na skle a autorádioVelké reprosoustavy u promítací plochy
Nabídka služebHřiště pod plátnem a teplý bufetPokladna u vstupu a letní stánek s pitím
Hlavní publikumRodiny s dětmi a mladé páry v autechMládež, sousedé a rekreanti na dekách

Často kladené otázky o amerických autokinech

Kdy a kde vzniklo úplně první americké autokino?

Úplně první oficiální autokino otevřel vynálezce Richard Hollingshead mladší dne 6. června 1933 poblíž města Camden ve státě New Jersey. Na zahajovacím večeru běžela britská komedie Wives Beware a návštěvníci platili 25 centů za vůz plus dalších 25 centů za každou osobu uvnitř.

Jak se dostával zvuk filmu přímo do zaparkovaného vozu?

První areál používal obří reproduktory vedle plátna, jejichž hluk ale vadil sousedům. Ve čtyřicátých letech je nahradily malé kovové reproduktory na kabelech zavěšené na okénka aut a modernější kina nakonec přešla na přenos zvuku přes místní rozhlasovou frekvenci FM.

Kolik autokin fungovalo ve Spojených státech v době největší slávy?

Zatímco v roce 1941 stálo ve Spojených státech teprve 52 těchto kin, po válce jejich počet strmě vystoupal. V polovině padesátých let promítalo pod širým nebem přes čtyři tisíce areálů a dobové statistiky uvádějí kolem 4 500 provozoven v roce 1956.