Červenožlutá elektrická lokomotiva Laminátka řady 240 s charakteristickým zaobleným čelem a panoramatickými okny

Škoda vyrobila lokomotivu s neobvyklou sklolaminátovou skříní. Laminátky dodnes jezdí po českých kolejích

Elektrická lokomotiva Laminátka ze Škodovky se stala světovým unikátem. Jako první na světě dostala skříň ze skelného laminátu, kterou navrhl designér Otakar Diblík, a na střídavých tratích Československých státních drah spolehlivě slouží již šest dekád.

Elektrická lokomotiva Laminátka ze Škodovky se stala světovým unikátem. Jako první na světě dostala skříň ze skelného laminátu, kterou navrhl designér Otakar Diblík, a na střídavých tratích Československých státních drah spolehlivě slouží již šest dekád.

Když se na začátku šedesátých let objevily na kolejích první prototypy nové střídavé lokomotivy z plzeňské Škodovky, vyvolaly ohromení. Stroj továrního označení 47E a 52E, později známý jako řada S 489.0 a S 499.0, nevypadal jako žádné dosavadní drážní vozidlo. Organické tvary a zaoblená stanovištní okna působily jako zjevení ze světa sci-fi.

Vývoj této technické legendy zachycují sbírky, které spravuje Národní technické muzeum, a dobový kontext dopravy připomíná také Technické muzeum v Brně. Nová koncepce reagovala na modernizaci železniční sítě v době, kdy začal platit zákon o dráhách z roku 1964.

Revoluce ve střídavé trakci a elektrizace jihu

Zatímco severní magistrála využívala stejnosměrnou soustavu tří tisíc voltů, pro nově elektrifikované tratě na jihozápadě Čech a jižním Slovensku zvolilo ministerstvo dopravy modernější střídavou soustavu dvacet pět kilovoltů. Střídavý proud zlevnil stavbu měníren i trolejového vedení. Provoz však vyžadoval zcela nová hnací vozidla s transformátorem a rtuťovými usměrňovači, jež brzy nahradily křemíkové diody.

Elektrická lokomotiva řady 240 bývalé řady S 499.0 Československých státních drah na nádraží v Bratislavě
Střídavé lokomotivy ze Škodovky zajišťovaly vozbu těžkých nákladních vlaků i rychlíků na tratích ČSD.

Plzeňští konstruktéři museli vyřešit náročný rébus, jak do čtyř náprav vtěsnat těžkou elektrovýzbroj a nepřekročit povolené nápravové tlaky. Každá ušetřená tuna na konstrukci karoserie znamenala prostor pro výkonnější komponenty. Právě tento požadavek otevřel cestu k materiálu, který se na kolejích dosud nepoužíval.

Futuristické křivky a bruselský styl Otakara Diblíka

K návrhu vnějšího vzhledu přizvala Škodovka předního průmyslového výtvarníka Otakara Diblíka. Tento tvůrce vtiskl nezaměnitelnou tvář i legendárnímu autokaru, kterému se věnuje náš článek o ikonickém autobusu Škoda 706 RTO. Diblík přenesl estetiku bruselského stylu přímo na koleje.

Místo obvyklých hranatých plechových skříní dostala nová lokomotiva aerodynamické tvary. Nejvýraznějším prvkem se stala panoramatická stanoviště se zaoblenými skly a kruhovými bočními průhledy. Tento organický design dokonale ladil s dobovým optimismem a vírou v technický pokrok.

Sklolaminát jako geniální izolant i úspora oceli

Složité tvary navržené sochařem Diblíkem bylo tehdy z hlubokotažného plechu nemožné vylisovat. Konstruktéři proto zvolili sklolaminát, tedy tkaninu ze skleněných vláken sycenou polyesterovou pryskyřicí. Celá horní část skříně vznikla z tohoto lehkého kompozitu, což představovalo světové prvenství v konstrukci lokomotiv.

Pohled na zachovalou elektrickou lokomotivu Laminátka s původním barevným nátěrem při přehlídce v Brně
Designér Otakar Diblík vtiskl Laminátce dynamické organické křivky, které předběhly svou dobu o celá desetiletí.

Sklolaminát přinesl zásadní přednosti. Srazil hmotnost skříně a umožnil instalovat transformátor o výkonu přes tři megawatty. Kompozit nepodléhal korozi a fungoval jako spolehlivý elektrický izolant, což bylo pod trolejí s napětím dvacet pět tisíc voltů obrovskou výhodou. Výrobu laminátových dílů zajišťovala Karosa Vysoké Mýto.

Nezdolný pracant na nákladních vlacích i rychlících

Sériová výroba běžela v letech 1966 až 1970. Nákladní stroje řady 230 dosahovaly rychlosti sto kilometrů za hodinu, univerzální řada 240 zvládala sto dvacet. Stejně jako v městské síti, kde elektrickou trakci připomíná text o historii a návratu pražských trolejbusů, znamenala Laminátka na dráze obrovský skok v efektivitě dopravy.

Laminátky se osvědčily jako neúnavní dříči. Odvozily miliony tun nákladu přes kopcovitou Vysočinu i po rovinách jižního Slovenska. V létě sice bylo v kabině bez klimatizace velké horko a v zimě chladno, strojvedoucí si je však cenili pro výborné jízdní vlastnosti a skvělý rozhled.

Po více než šedesáti letech tyto stroje stále potkáváme v pravidelné službě. Laminátka zůstává živým důkazem technické odvahy plzeňských konstruktérů a důkazem, že spojení špičkového inženýrství s odvážným uměleckým designem neztrácí kouzlo ani po desetiletích.