Lícová strana zelené československé bankovky v hodnotě 100 korun z roku 1961 s postavami hutníka a družstevnice.

Tiskaři cenin měli skrytý postup pro vadné archy. Zcela běžná bankovka díky němu dnes nese obrovskou hodnotu

Zelená stokoruna vzor 1961 s motivem hutníka a družstevnice patřila k nejznámějším symbolům socialistického Československa. V peněženkách obíhala neuvěřitelných více než třicet let, přežila pokus o nahrazení novou bankovkou s Klementem Gottwaldem a platila ještě po rozdělení republiky s nalepeným kolkem. Připomínáme její vznik, neobvyklý historický osud a přinášíme přehled vzácných sérií, za které dnes sběratelé platí desítky tisíc korun.

Zákazníci v uličce videopůjčovny vybírají filmy z vysokých regálů plných videokazet.

Pokuta za nepřetočenou kazetu a drahé novinky. Jak videopůjčovny změnily domácí film

Na začátku devadesátých let se videopůjčovny staly centrem víkendové rodinné zábavy. Půjčení filmové novinky na kazetě VHS stálo desítky korun, vyžadovalo registraci s občankou a za vrácení nepřetočené pásky hrozila pokuta. Připomínáme přesná pravidla tehdejších půjčoven a vysvětlujeme, proč tento fenomén po nástupu DVD z českých měst téměř ze dne na den zmizel.

Vitrína s vystavenými tuzexovými odběrními poukazy a originálním západním zbožím.

Tajemství socialistického Tuzexu. Poukázky na západní zboží nesměly lidem sloužit jako úspory

Odběrní poukazy do Tuzexu vnímala většina lidí jako vytouženou vstupenku k západnímu zboží. Z pohledu státu však nešlo o plnohodnotné peníze, ale o přísně regulované poukázky s pevným datem platnosti. Na dobových předpisech a modelových cenách ukazujeme, proč bony nesměly sloužit jako dlouhodobé úspory a jak fungovala matematika černého trhu před výlohami.

Ruka píšící klasickým plnicím perem s kovovým hrotem do linkovaného sešitu modrým inkoustem.

Proč se ve škole dlouho psalo plnicím perem a jak doopravdy fungoval zmizík

Plnicí pero bylo po celá desetiletí symbolem školního psaní. V šedesátých letech bylo povinné až do 3. třídy kvůli rozvoji grafomotoriky, zatímco kuličková pera do prvních ročníků nesměla. Drobné chyby v sešitech zachraňoval oboustranný zmizík, který fungoval na principu chemické redukce typických mazatelných modrých inkoustů a vyžadoval speciální přepisovač.