Obuvnická pracovní dílna s dřevěnými kopyty na policích, nářadím na kůži a ševcovským stolem.

Poslední továrna Baťa v Česku končí: Jak závod v Dolním Němčí vyráběl boty od roku 1970

V září 2026 oznámila společnost Baťa, že v průběhu roku 2027 postupně ukončí výrobu obuvi ve svém závodě v Dolním Němčí na Slovácku. Provoz, kde dnes devadesát dva zaměstnanců vyrobí na 150 tisíc párů obuvi ročně, představoval poslední vlastní výrobní jednotku značky ve střední Evropě. Příběh továrny však nezačal v devadesátých letech u Tomáše Bati mladšího, nýbrž za normalizace v roce 1970 jako velkosériový satelit národního podniku Svit.

Pohled na mechanický psací stroj Consul s českou klávesnicí, válcem na papír a typickým hranatým šasi v kufříkovém provedení.

Cinknutí zvonku, osm průklepů a noční samizdat. Jak psací stroj Consul ovládl ČSSR

Cinknutí zvonku na konci řádku, energické švihnutí řádkovací pákou a věčný boj se zasekávajícími se typovými pákami. Mechanické psací stroje Consul z národního podniku Zbrojovka Brno představovaly vrchol československé jemné mechaniky. Sloužily v kancelářích národních výborů, pomáhaly studentům psát diplomové práce a v nočních hodinách se stávaly nebezpečným nástrojem disentu, na němž přes vrstvy kopírovacích papírů vznikaly samizdatové edice zakázaných autorů.

Československý patrový rodinný dům typu Šumperák s průběžným balkonem, kulatými okénky na bočnicích a cihlovým obkladem přízemí.

Komunistické úřady zuřily, ale Šumperák už nešlo zastavit. Lidé si plány tajně množili na světlotiskových strojích a postavili dvacet tisíc vil

Šikmá boční křídla s kulatými lodními průhledy, předsunuté obytné patro nad garáží a břízolitová fasáda. Rodinný dům typu V, kterému nikdo neřekl jinak než Šumperák, se v 70. a 80. letech stal symbolem československé kutilské nezávislosti. Jeho autor Josef Vaněk prodával plány v novinových inzerátech za pouhých 840 korun a po celé republice jich lidé svépomocí za pomoci sousedů a švagrů postavili přes dvacet tisíc.

Otevřený kufříkový páskový magnetofon Tesla Sonet Duo s elektronkovým magickým okem, cívkovými unašeči a ovládacími prvky.

Rozhlasoví moderátoři mluvili do konce písniček zcela záměrně z příkazu shora. Kdo chtěl čistý záznam západního šlágru, musel mít prst křečovitě zaražený na tlačítku pauzy

Zelené světélkující magické oko elektronky EM84, napjaté ticho v obývacím pokoji při nahrávání písničky z rozhlasu a nekonečné zachraňování přetržených pásků lepicí páskou a žiletkou. Kotoučové magnetofony z národního podniku Tesla Přelouč – od legendárního kufříkového Sonetu Duo přes tranzistorovou řadu B4 až po stereofonní B730 – byly pro generace Čechoslováků jedinou branou k nedostupné západní hudbě i rodinným zvukovým kronikám.

Červený nafukovací sedací buvol z měkčeného PVC navržený designérkou Libuší Niklovou pro národní podnik Fatra Napajedla.

Miliony plastových zvířat putovaly za devizy rovnou do západních zemí. Zatímco cizinci je kupovali běžně, českoslovenští rodiče museli buvola potupně shánět pod pultem

Červený nafukovací buvol, na kterém mohly děti bez obav skákat v obývacím pokoji, a černý harmonikový kocour s ohebným tělem z vrapované trubky patřily k největším pokladům československého dětství. Geniální designérka Libuše Niklová z národního podniku Fatra Napajedla dokázala proměnit průmyslové plasty v hračky, které se zapsaly do paměti milionů rodin a nakonec pronikly až do stálé sbírky newyorského muzea moderního umění MoMA.