Čechům vstup zakázán: Proč první republika odmítala vlastní řády a kdo všechno dostal Bílého lva

Když prezident republiky 28. října předává ve Vladislavském sále státní vyznamenání, vypadá to jako odvěká hradní tradice. Za první republiky by však žádný československý občan nejvyšší státní řád nedostal. Tomáš Garrigue Masaryk je zakázal ze zákona a Řád Bílého lva vznikl jako diplomatická záplata pouze pro cizince.

Slavnostní fanfáry z Libuše, zaplněný Vladislavský sál a večerní televizní přenos, při kterém celá země sleduje desítky oceněných osobností. Včerejší státní svátek 28. října tuto scénu zopakoval, jak ukázal i přehled všech letošních vyznamenaných na serveru Novinky.cz. Pohled do minulosti však odhaluje překvapivý kontrast. Zakladatelé moderního státu v čele s Tomášem Garriguem Masarykem by se dnešnímu lesku řádů zřejmě hodně divili. Původní Československo totiž jakékoliv klenoty na stuhách pro své vlastní občany striktně odmítalo.

Chceme světlo! Proč na podzim 1967 zhasínaly strahovské koleje a pochod se svíčkami skončil obušky

Masarykův zákaz: Žádná šlechta, žádné metály

V nadšení po rozpadu Rakouska-Uherska na podzim 1918 panoval v mladé republice silný odpor ke všemu, co připomínalo habsburskou monarchii. Národní shromáždění proto 10. prosince 1918 schválilo zákon číslo 61/1918 Sb., kterým se zrušilo šlechtictví, řády a tituly. Masaryk byl přesvědčený demokrat a razil zásadu, že svobodný občan má pracovat ve prospěch své vlasti z vnitřního přesvědčení, nikoliv kvůli lesklým cetkám a protekci.

Zatímco vojáci si v bojích za hranicemi vysloužili Československý válečný kříž nebo Revoluční medaili, civilní řád pro zásluhy o republiku jednoduše neexistoval. Podobně jako v případě dalších radikálních změn, které přinesla první republika včetně tehdejší jízdy vlevo, se nová pravidla musela rychle potkat s mezinárodní realitou. A ta brzy způsobila diplomatickou polízanici.

Trapas v Paříži a lev výhradně pro cizince

Když Masaryk a ministr zahraničí Edvard Beneš vyjeli vyjednávat se západními spojenci, francouzští či italští státníci jim připínali nejvyšší národní řády včetně Čestné legie. Československá diplomacie se ocitla v trapné situaci, protože zahraničním partnerům neměla čím oplatit. Republika proto musela slevit z absolutního zákazu. V dubnu 1920 parlament novelou zákona povolil zřízení řádu, avšak s přísnou podmínkou: směl být udělen výhradně cizím státním příslušníkům.

Dvě vlajky v okně a vymazaný Masaryk. Jak vypadal 28. říjen za totality

Vládním nařízením ze 7. prosince 1922 tak spatřil světlo světa Československý řád Bílého lva. Jak uvádí odborný přehled Vojenského historického ústavu Praha, autorem výtvarného návrhu se stal rytec Rudolf Karnet a řád se dělil do pěti tříd. Prvním nositelem se stal bývalý francouzský prezident Raymond Poincaré. V roce 1926 jej však v rámci spletité meziválečné diplomacie obdržel i italský diktátor Benito Mussolini, což dodnes patří k nejvíce rozpačitým kapitolám naší řádové historie.

Komunistické hvězdy a inflace zásluh

Zatímco první republika držela civilní metály na uzdě, po roce 1948 nastal pravý opak. Komunistický režim proměnil systém vyznamenání v masový nástroj loajality. Vedle běžných odznaků úderníků vznikl Řád práce, Řád Klementa Gottwalda i prestižní čestné tituly jako Zasloužilý a Národní umělec. Jak připomíná i náš článek o tom, jak se proměnil 28. říjen za komunismu na Den znárodnění, státní svátky tehdy sloužily především politickým přehlídkám a dekorování prověřených soudruhů.

Samotný Řád Bílého lva zůstal i za socialismu vyhrazen cizincům, ale v roce 1961 ho čekala ideologická přestavba. Český lev musel odevzdat královskou korunku, místo níž dostal červenou pěticípou hvězdu, a tradiční slovenský dvojkříž na prsou nahradil emblém partyzánských plamínků na Kriváni. Mezi držiteli se ocitli Leonid Brežněv, Muammar Kaddáfí i Nicolae Ceaușescu.

Zlom v roce 1994 a nekonečné hradní spory

Teprve po rozpadu federace přijal český parlament zákon číslo 157/1994 Sb., který padlý mýtus o řádech pouze pro cizince definitivně zrušil. Od roku 1994 se Řád Bílého lva dělí na dvě části: cizincům se uděluje, zatímco českým občanům se slavnostně propůjčuje. Prezident Václav Havel přesunul ceremonii do Vladislavského sálu a zahájil tradici velkých televizních večerů.

Spolu s obnovenou slávou se však vrátily i vášně. Od 90. let prakticky žádný 28. říjen neproběhl bez debaty, zda si ten či onen oceněný svůj kříž zaslouží, proč hlava státu někoho vynechala, nebo proč někteří pozvaní ceremoniál demonstrativně bojkotují. Kdyby to dnes viděl Tomáš Garrigue Masaryk, možná by jen suše podotkl, že právě před těmito malichernostmi chtěl mladou republiku v roce 1918 uchránit.